EQUALLY DIVIDED

1.kapitola

I am tiret of being what you want to be Feeling so faithless.... 

,,Luno!!" zdálo se mi to, nebo někdo volal mé jméno? Vyndala jsem si jedno sluchátko z uší ,,Anooo" zařvala jsem nazpátek a netrpělivě čekala na odpověď, která se stejně nedostavila. Tak jsem jen pokrčila rameny a znovu si nasazujíc sluchátka jsem si začala malovat.

.. lost under the surface..

. začala jsem poklepávat tužkou do rytmu, plně se oddávajíc hudbě.  Když začal refrém, vyskočila jsem z postele a z plných plic začala zpívat: 

I've  Become so numb I can't fell you there become so tired so mutch more awar..

 ,,Lunooo" uslyšela jsem znovu ten otravný hlas, který se ozýval odněkud ze zdola. Tentokrát jsem byla plně přesvědčena, že mě někdo volal. Sluchátka i s telefonem jsem hodila do postele a za hlasitého dupotu jsem opustila svůj pokoj. Samozřejmě jsem u toho nezapomněla i pořádně třísknout dveřmi od svého pokoje,abych dala najevo svůj nesouhlas té osobě co mne zavolala..Rychle jsem seběhla schody, ocitnoutc se v našem obřím obýváku spojeného s kuchyní. Zastavila jsem se až na posledním schodě a znovu nezúčastněně zakřičela :          

  ,,Volal mě někdo?"              

,,Ano já" ozval se hlas mé mámy odněkud ze zadní části kuchyně. ,,zlatíčko mohla by si sem prosím jít" řekla s falešným zájmem, bože i hluchý by poznal jaký byl její zájem falešný. Seskočila jsem z posledního schodu jako malé dítě a s neutrálním výrazem jsem se vydala do kuchyně, kde na kuchyňském ostrůvku seděla moje máma v růžovém župánku, pod kterým měla své bílé plavky a zrovna si lakovala svoje nehty na růžovo. Při tom pohledu jsem se ošila, nesnáším růžovou. ,,Copak potřebuješ?" řekla jsem znuděně, pozorujíc růžový štětečěk jak jí pomalu klouzal na nehtě a barvil jej na růžovo.,,Potřebuji aby si dojela pro Lanu, má roztleskávačky a nemá odvoz" řekla ironicky a konečně se na mě podívala, zabodla do mě svůj poměnkový  'Zkus odporovat a vymáchám ti hlavu v tom růžovém lakuˇ pohled. Chtěla jsem jí odporovat, nějak se s ní hádat, ale vlastně to nebyl zas tak špatný nápad, myšlenka na rychlou jízdu po dálnici a hlasitě hrající hudba v mém autě zněla skvěle, né-li  úžasně. Rychle jsem mámě zamumlala něco jako odpověď že do hodiny budu doma a už mě nebylo.

Becom so tired so mutch more aware I'm becoming this all i want to do is be more like me and be less like you..

Musela jsem ztlumit trochu hudbu, protože jsem se už víc soustředila na zpívání než na samotné řízení. Na to že mi bylo sedmnáct jsem řídila lépe jak nějaký třicátník. Ručička tachometru od mojí pampelišky už pomalu šplhala k 170 a tak jsem se rozhodla trochu zpomalit a proč mému autu říkám pampeliška? Tohle auto je moje životní láska, peníze na ní jsem si šetřila již od dvanácti.  Je to schevrolet camaro, pro ty co neví tak je to bumblebee z transforners. Je to moje vášeň, rychlá jízda a já své vášni dala jméno.. Pampeliška, protože to auto je stejně žluté jako pampelišky a já pampelišky miluju.

Hodila jsem blinkr odbočujíc z dálnice do menšího městečka, kde měla moje sestra školu.  Byla to prestižní škola, pro zbohatlíky jako jsem byla já a moje setra, se zaměřením na biologii. Moje sestra totiž chtěla být doktor, nesnáším doktory a taky zubaře. Ošila jsem se při představě že moje setra bude doktorka a jednou mi bude třeba brát krev ale netrefí se. Brrr ošila jsem se po druhé, zastavujíc své auto jelikož už jsem byla na místě.Vystoupila jsem z auta, rozhlížejíc se po své sestře. Našla jsem jí sedět ještě se třema dalšíma holkama na lavičce ve sínu pod střechou školy.

,,Lano" zavolala jsem a zamávala mému druhému já, dslova s Lanou jsem byly totiž dvojčata .
Všimla jsem si jak moje blonďatá sestra něco pošeptala svým kamarádkám, které se poté s hlasitým chechtáním rozešly mým směrem. ,,Nicol a Betty berem s sebou, nemají totiž odvoz a jelikož ty máš auto.." řekla jakoby nic a zvedla na mě svůj pohled, kterým ještě před chvílí  zkoumala své nehty. Obě divky, včetně mé sestry začaly otevírat dveře od mého miláčka, přísahám jak jsem viděla ty jejich dlouhé a falešné drápy, pomalu se přibližujíc ke klice od auta.Vybuchla jsem. Jako sopka. Pěkně nasraná sopka. Už mě totiž štvalo, jak si Lana neustále dělala to co chtěla.

,,Ani jedna z vás nikam nejede" procedila jsem skrz zuby a zabodla do těch tří svůj hnědý pohled. Všechny tři strnuly, můj nasraný tón se nedal přeslechnout. ,,Já nejsem žádný taxi, abych vozila tebe a ještě k tomu tvoje pošahaný kamarádky" nasála jsem do sebe trochu vzduchu, abych se uklidnila.,, Že si tak neschopná a ani na PODEVÁTÉ" na "podeváté" jsem dala opravdu velký důraz ,,nedokážeš udělat řidičák je tvůj problém, tvoje kamarádky ať si klidně jezdí sockou mě je to jedno" s tím jsem nastoupila do auta a za chvíli jsem se i se svou sestrou rozjela k domovu.

Hudbu v autě jsem si opět dala na hlas, zrovna hráli mojí oblíbenou od Nirvány a já se nemohla jinak než neusmát.,, Nemůžeš to trochu ztlumit?" ozval se nejistý hlas mé sestry ze zadní sedačky. Bez kamarádek už tak sebejistá nebyla, zamyslela jsem se  .

,,Moje auto, moje pravidla" sladce jsem se na ní usmála v zrcátku a šlapajíc na plyn , jsem si pně začala užívat jízdu, ze kterého mě vyrušilo Lanino mrmlání.

,, Kdyby si aspoň poslouchala něco jinýho než rock a nejezdila tak rychle" mrmlala a mrmlala moje o dvě minuty mladší sestra. Když se nad tím tak zamyslím, s Lanou jsme sice sestry ale jediným čím jsme si podobné jsou rysy v obličeji. S Lanou si nejsme v ničem podobné jsme něco jako hodné a zlé dvojče, já jsem samozřejmě to hodné i když to na první pohled nevypadá, Má sestra s pomněnkovýma očima a krátkým blond mikádem připomíná spíše anděla, zatím co já s hříšně čokoládovýma očima a dlouhýma kaštanovýma vlasama připomínám spíše vyzáží pěknou ďáblici.

Jazykem jsem si přejela po svých plných rtech, když jsem parkovala u nás doma v garáži. ,,Míň by jsi těmi dveřmi třísknout nemohla?" obořila jsem se na Lanu, která zrovna vylezla z auta a samozřejmě nezapomněla taky třísknout dveřmi. Jak někomu psala esemesku a mě a mojí pampelišce věnovala minimum pozornosti. ,,Jojo, prosim tě se, se nezblázni"  Protočila očima ,než je zase vrátila na svůj telefon.

Klid Luno, nádech výdech. Nemůžeš zabít svou sestru.
Ve vězení by tě byla škoda a oranžová ti nesluší..

Když už jsem se uklidnila, Lana byla pryč. a já zůstala se svou pampeliškou sama. Vypla jsem motor a naposledy pohladila moje camaro po žluté kapotě.                                          

,,Dobrou noc" zašeptala jsem svojí pampelišce, opouštějíc jediné místo v našem velkém domě, kde jsem se cítila sama s sebou a taky chtěná. Garáž.......