EQUALLY DIVIDED

Časť bez názvu 6

Zrovna jsem seděla na jedné z mnoha laviček, které tvořily tribunu stadionu. Ten stadion byl opravdu překrásný, troufnu si říct, že jeden z nejkrásnějších, jaké jsem kdy viděla. A že já už toho viděla.. Celý stadion byl laděn do červeno žluté, což bylo logické, protože to byly barvy školy.  Řady laviček, které se táhly po jeho obvodu se postupně se stupňovaly až k samotnému středu stadionu. Ten tvořilo velké hřiště na americký fotbal, s atletickou dráhou, která se kolem něj táhla.

Chvílemi jsem se dívala skrz jeho prosklenou střechu na bílé mraky, na slunce, jehož paprsky hřály z posledních sil a sem tam nějakého ptáka, který nad budovou školy přelítl. A chvílemi zase na velké travnaté hřiště, které bylo zatím opuštěné.

Na chvíli jsem zavřela oči, nasměřujíc svůj obličej směrem k prosklené střeše. Nechala jsem na něj dopadat jedny z posledních, slunečních paprsků tohoto roku. Přeci jen, už byl začátek října. Slunce ještě svítilo, ale jeho paprsky už ani zdaleka nehřály tolik jako před měsícem. Hudbu, která mi hrála ve sluchátkách jsem si ještě víc zesílila. Protože zrovna tahle písnička byla jedna z mála, která dokonal vystihovala můj život.

Pomalu jsem začala podupávat nohou do rytmu a s domněním že tu jsem sama, jsem si začala i potichu zpívat.

Ztratil jsi něco, co už se nevrátí? Miloval jsi, ale nepoučil ses? Oheň vyhasl, ale stále to pálí. A nikdo se nezajímá, nikdo tu není..

Zjistil si, že dýchat je těžké? Plakal jsi tak moc, že jsi skoro neviděl? Jsi v temnotě úplně sám. A nikdo se nezajímá, nikdo tu není..

Pomalu jsem otevřela oči a opět svou hlavu nasměrovala k stadionu. Už se tam hromadily roztleskávačky v čele s Lanou, jejich kapitánkou..

Ale viděl jsi světlice na obloze? Byl jsi oslepen světlem? Cítil jsi kouř v očích? Viděls? Cítils?

Laně to vážně šlo, dělala salta, stojky, přemety hvězdy a spousta dalších gymnastických kousků, které bych já v životě nezvládla. Na rozdíl od Lany jsem nebyla moc ohebná, já byla ráda, když jsem se dotkla špiček u nohou.

Na chvíli jsem znovu zavřela oči a nechala se tak znovu pohltit tou písní, která až bolestivě vystihovala můj život.

Viděl jsi jiskry naplněné nadějí? Nejsi sám, protože někdo tam venku vypouští světlice...

Jiskry naplněné nadějí jsem viděla, dávala mi je totiž má babička. Ta jediná ve mě věřila, podporovala mě.. Ale s její smrtí se všechno zhroutilo, já se zhroutila.. Naději na lepší život jsem stále měla, ale byla malá opravdu malinká. Naděje přeci umírá poslední ne?

Při vzpomínce na babičku mi po tváři stekla jedna malá osamocená slza, kterou jsem okamžitě setřela hřbetem své ruky. Už nebreč, musíš být silná!! okřikla jsem sama sebe a znovu se ponořila do tónů písně.

Rozpadl ses, ale už se neslepil? Bolelo to tak moc, že sis myslel, že je konec? Stratil jsi srdce, ale nevíš kde? A nikdo se nezajímá, nikdo tu není..

Tohle byla poslední sloka kterou jsem chtěla slyšet, proto jsem si písničky stopla a vyndala si sluchátka z uší. Hluboce jsem se nadechla  pak zase vydechla, abych se trochu uklidnila. Ze svého chvilkového citového rozpoložení. A pak pomalu otevřela oči.

Mezi tím, co jsem je měla zavřené, museli na hřiště přijít i fotbalisti. Viděla jsem totiž Lanu, jak obkročmo sedí na jednom z nich, v žlutém dresu s červenou číslicí 7. Okamžitě mi došlo, že to byla Dreak. Musela jsme se zasmát, když jsem se dívala na Laniny chabé pokusy políbit ho. Dreak se vždy jejím rtům se smíchem vyhnul a Lana tak skoro pokaždé políbila zelený trávník, nebo Dreakovy chrániče ramen. Nakonec ale Dreak se smíchem Lanu přetočil na záda, takže nyní Lana ležela pod ním a on jí dlouze a vášnivě políbil.

Přesně v tu chvíli jsem se přestala smát a jen je se zatajeným dechem pozorovala. Chtěla jsem od nich odtrhnou pohled, opravdu chtěla ale nešlo to... Až teprve teď jsem si uvědomila jak musí být Lana šťastná. Má krásného kluka, který má oči jen pro ní. S rodinou má na rozdíl ode mě dokonalý vztah a ve škole je oblíbená. Co víc si mohl sedmnácti letý teeneger přát?

Já lásku nikdy nepoznala, nikdy jsem nebyla milována a proto jsem sama nikdy nemilovala. V mém srdci jen opravdu malinkatou část zabírá rodina a přátelé, ten zbytek je prázdný...

Taková kapitola o ničem :/ 
🌼daisy.white🌼