EQUALLY DIVIDED

5.kapitola

Procházela jsem jednou z mnoha chodeb, které křižovaly školu křížem krážem. Pomalu jsem se loudala za Lanou a prohlížela si právě onu chodbu. Věděla jsem, že by nemělo cenu pospíchat na hodinu. Díky Laně jsme se zdrželi a to hodně. Budu ráda když přijdu aspoň na posledních 15. minut vyučování.

Ta škola byla opravdu překrásná.Celá chodba byla vymalována hřejivě žlutou barvou. Její levou stranu lemovaly stříbrné skříňky, které sahaly zhruba do půlky stěny. A na pravé straně byly pověšeny nástěnky s výkresy studentů. Ještě trochu jsem zpomalila a začala si pozorně prohlížet výkres po výkresu. Byly tu obrázky zvířat, krajin, dokonce i New yorská socha svobody, tužkou načrtnuté domky a spousta dalších. Nejvíce mě však zaujal obrázek Mony Lisi, který na tu dálku byl takřka identický s originálem. Podívala jsem se na Lanu, která byla pár metrů ode mě.  Její neonově růžové boty na podpatku jejichž klapaní se rozléhalo celou chodbou mi dávaly jistotu, že jí neztratím. A proto jsem se rozhodla zblízka si prohlédnout tu nádhernou kopii onoho slavného obrazu.
Studovala jsem každý milimetr obrazu, byl opravdu nádherný. Ten člověk musel mít obrovský talent. Vždycky jsem obdivovala lidi, co uměli malovat. Já byla ráda, když se mi podařil nakreslit rovný čtverec. Jak jsem tak studovala obraz kousek po kousku, všimla jsem si, že v jeho pravém rohu byl ozdobným písmem podpis. Trochu jsem se naklonila blíž k obrazu a z užila na něj oči. Písmo bylo drobounké a já ho sotva přečetla. No, když se mi ho podařilo přečíst, málem jsem spadla na zadek. 

,,Danger Black?!" vykvikla jsem. A odskočila od obrazu. Moje sestra chodí s Drakem ( Drejkem ) Blackem. Chodí s ním už od prváku.  Že by měl bratra? To přeci není možné, nikdy se o něm nezmínil. Nejspíš to bude jen shoda jmen. Na světě chodí spousta lidí s příjmením Black, jop bude to jen shoda jmen.

S tímto zjištěním jsem doběhla svou sestru, která už netrpělivě čekala přede dveřmi, které zřejmě vedli do naší společné třídy.,, No to ti trvalo" zasyčela  na mě jak něhaký jedovatý had, do kterého mimochodem neměla vůbec daleko a líně si přehodila žvýkačku z jedné strany úst na druhou. Chtěla jsem jí na to odpovědět nějakou kousavou poznámkou, jenže na to už nebyl čas. Lana bez klepání otevřela dveře a zmizela ve třídě. Proto jsem na ní jen vyplázla jazyk a ukázala jistý prst.

Do třídy jsem vešla chvíli po Laně a rovnou za sebou zavřela i dveře. Možná jsem jen chtěla oddálit seznámení s novou třídou a nebo jsem si jen chtěla vybudovat dobré vztahy s učiteli. Sama nevím co z toho to mělo být a proto jsem se raději otočila směrem k tabuli. Lana už seděla na svém místě v prostřední lavici a opět si něco šuškala s Nicol. Betty jsem tu  nikde neviděla.

U tabule stál poměrně mlady učitel. Podle čísel smíchaných s písmeny co psal na tabuli jsem si typla, že to nejspíš bude matikář. V obličeji měl dost nechápavý výraz, když jsme mu s Lanou vpadly do třidy bez klepání. Byl docela pohledný a proto jsem ho okamžitě dost nestydatě sjela pohledem od hlavy až k patě. Bílá košile, kterou měl zasrčenou v tmavo-modrých džínech, mu dokonale obepínala jeho vypracovaná ramena. Jeho vlasy byly světle blonďaté a jeho oči, které mu zvětšovaly dioptrycké brýle měly nebesky modrou barvu.  Vzhledově mi hodně mi připomínal Nica. Musela jsem se uchechtnout, protože stejně jako já i ten učitel si mě dost okatě prohlížel. Dokonce jsem si neodpustila ani protočení očí, když se až nezvykle dlouho díval na můj hrudník. Potom se mi konečně podíval do obličeje a pokládajíc křídu, kterou ještě před chvílí psal se na mě usmál.

,,Slečno, potřebujete něco? " řekl velmi příjemným hlasem a usadil se na svém místě za katedrou.

,,No vlastně ano, jsem tu nová. Jsem Lanina sestra, Luna. Dnes jsem sem měla nastoupit"
Nervózně jsem se na něj usmála a nějak tajně doufala že mě pošle si sednout a bude pokračovat opět ve výuce. No k mé smůle se tak nestalo. Viděla jsem, jak jeho zamračený výraz pomalu vyjasnil. Jako by si právě uvědomil kdo jsem.

,,Ách  ano Luna, vaše třídní včera říkala že má přijít nová studentka" usmál se na mě. Sakra neusmívej se jak idiot a pošli mě si sednout!! Hlavně ať mě nenutí se představovat celé třídě...

Onen mladý učitel se podíval na své hodinky, co měl na pravém zápěstí, než se ležérně rozvalil v křesle. Sledoval mě, každý můj pohyb. Přišlo mi, že on si dokonce užíval mou nervozitu.
,, No Luno, za deset minut zvoní. Co kdybychom tento čas využili na tvé představení se třídě. Vsadím se žáci ocení, když se jim o pár minut zkrátí vyučování a já ostatně taky"
Ušklíbl se na mě a posunul si své brýle blíž ke kořenu nosu. OK, čim dřív to budu mít za sebou tím líp pro mě. Nadechla jsem se a poprvé se otočila čelem k mým novým spolužákům. Všichni se na mě koukali a skenovaly každou část mého těla a obličeje. To jejich pozorování mě ještě více znervóznilo, božeee ať na mě tak nečumí.. 

,, Takže...Čau všichni moje jméno je Luna Moonová což už víte" uchechtla jsem se a se mnou i pár studentů, což mě částečně zbavilo nervozity, k mé smůle né úplně. ,,Jsem Lanina o dvě minuty starší sestra. Miluju auta, motorky. Taky ráda čtu a moje nejoblíbenější jídlo je Toffife"  Usmála jsem se, jak jsem ukončila svoje krátké přestavení. 

...................

Nakonec to nebylo zas tak hrozné, jak jsem si myslela. Třída je v pohodě a dokonce jsem si našla i pár kamarádek. Lana se mě před ostatníma snažila pořád schazovat a urážet ale já vždy zareagovala pohotově a prostě jí setřela.

Nyní jsem mířila světle modrou chodbou někam na stadion. Lana měla roztleskávačky a já na ní musela hodinu čekat. Chodbou jsem šla úplně sama, většina studentů byla buď doma, na obědě a nebo se ještě učili. Jenom já tu musím ještě hodinu čekat.!

Když jsem byla zhruba v půlce chodby, na jejímž konci by měly být dveře vedoucí na stadion. Uslyšela jsem hlasy. Oba dva byly hluboké, z čehož jsem usoudila, že budou mužské. Toto tvrzení se mi okamžitě potvrdilo, když se z poza rohu vymořily dvě vysoké postavy. Šli rovnou proti mě a i na tu dálku, která nás dělila jsem rozpoznala jednoho z nich.

Hnědé vlasy, ledově modré oči, černý tunel v uchu a vypracovaná postava, kterou obepínalo bílé tričko. Toho kluka bych poznala kdekoli. Drake, Lanin kluk a můj dobrý kamarád. Rukou mi lehce mávl na pozdrav a já mu toto přátelské gesto i s malým úsměvem ochotně oplatila.  Mou pozornost, však upoutal kluk co šel po Drekově  boku.

Na sobě měl tmavo modré džíny, na rozdíl od Drake měl o dost širší ramena, která mu obepínalo černé triko s krátkým rukávem. Zatím co Drakevo vlasy měly podobně kaštanový odstín jak ty mé, jeho byly medové skoro jakoby si s nimi pohrálo slunce. Jeho plné rty rámoval černý kroužek a jeho čokoládové oči, sakra ty oči. Jakmile jsem se do nich zadívala, nemohla jsem se odtrhnout. Připadala jsem si jako v pasti, jako bych byla v jeho moci. Z jeho pohledu mi běhal mráz po zádech a nic příjemného to zrovna nebylo. Přepadl mě takový zvláštní pocit úzkosti a strachu. V krku se mi udělal knedlík a celé mé tělo na chvíli strnulo. Naštěstí jenom na chvíli, potom ten kluk sklopil svůj pohled a znovu se věnoval Drakevi, který mu zrovna něco říkal. Takže jsem i já raději i já nasměrovala své oči na podlahu a tvářila se, jakoby ta podlaha byla ta nejzajímavější věc, jakou jsem kdy v životě viděla viděla. Tmavé dřevo hmm..., moc zajímavé..

V hlavě jsem si znovu přehrála celý obrázek toho kluka
Jedinou věc, kterou měli ti dva společnou, byly podobné rysy v obličeji. Danger..napadlo mě. Tak ona to skutečně nebyla jen blbá shoda jmen. Drake má skutečně bratra a že kurevsky žhavýho bratra. V životě jsem neviděla tak žhavýho a atraktivně vypadajícího kluka. Drake byl oproti němu něco jako seschlá květina oproti růži. Hloupé přirovnání ale co.

Když jsme se míjeli, zaslechla jsem jen opravdu malý útržek jejich rozhovoru. ,,To je Lanina sestra" řekl Dreak a to bylo to jediné co jsem zaslechla. Něco mi říká, že ta škola nebude zas tak nudná jak jsem si prvně myslela.

My demons - tahle písnička mi strašně připomíná Lunu :3