Já, velký a mocný Kryšpín, spolu s mým věrným přítelem Hranolkou, Vám přináším překlady všemožných i nemožných Creepypast. Hranolka nic z toho nepřekládá a je jako autor uvedena proto, aby se necítila osamělá a bezcenná. Pak by si mohla podřezat žíl...
Vím, že mě nenávidíš, ale kdysi jsme bývaly nejlepší kamarádky a já potřebuju, aby sis to přečetla. Myslím, že mám vážně problém a nemůžu s tím nic dělat, ale potřebuju, aby sis to přečetla a porozuměla mi.
Vím, že jsme spolu od rozřazování nemluvily, ale to, co se ti stalo nebyla má chyba. Aspoň ne úplně. Vím, že si všichni myslí, že byla, ale neudělala bych nic, čím bych ti ublížila.
Tohle bude znít šíleně, ale potřebuju to to říct, ať to aspoň někdo ví.
Začalo to, když jsme byly v osmé třídě. Byla noc před soutěží Crystal Classic. Byla jsem doma a nemohla usnout, protože jsem byla ze soutěže nervózní. Tak jsem šla na počítač a prostě surfovala po internetu, ale nemohla jsem se na nic soustředit. Jen jsem tu seděla a tak jsem si vygooglila samu sebe.
Nikdy jsem to neměla dělat Bree. Nejprve tam byly obvyklé věci, které najdete, když hledáte sebe. Pak jsem našla odkaz na Wikipedii na stránku o mě.
Myslela jsem, že to udělal náš klub, můj táta, nebo něco takového. Moc toho tady nebylo, jen obyčejné fakty o bruslení, ve kterém městě jsem žila, ale ta věc, která mě dostala bylo to, že tento rok vyhraju Crystal Classic.
Zasmála jsem se a pomyslela si, že mě chce někdo prostě jen povzbudit. Zeptala jsem se na to táty, ale ten to popřel.
Když jsem na druhý den vyhrála soutěž, byla jsem šťastná. Byla to první soutěž, kterou jsem kdy vyhrála a cítila jsem se skvěle. Vzpomeň jak tvrdě jsem potom pracovala. To, když rodiče najali Sergeie, aby mě trénoval. Víš jak moc tohle muselo stát.
Potom jsem si před každou soutěží prohlédla moji stránku a vždy mi to ukázalo, kde jsem se umístila. Řeklo to, že v patnácti vyhraju krajskou soutěž a byla to pravda. Potom Sergei přesvědčil rodiče, že bych měla šanci na Olympiádě a tak mě vytáhli ze školy.
Bruslila jsem každý den, ale nebylo to tak jak Sergei chtěl a musela jsem se zlepšit, pokud jsem měla mít na šampionátu šanci. Pracovala jsem tvrdě a bruslila dobře, ale Sergei řekl, že to není dost dobré.
Pak přišlo rozřazování. Vše na co jsem dokázala myslet byla výhra a tak jsem udělala něco, co jsem neměla. Všichni říkali, že jsi nejlepší a já se cítila, jako bych už prohrála. Tak jsem si vytvořila účet na Wikipedii a pokusila se doplnit moji stránku tak, aby to říkalo, že jsem vyhrála.
Problém byl v tom, že po předělání stránky jsem se tam znovu podívala a vše, co tam stálo bylo: "Annora Petrova je malá sobecká čubka, která dostane, co si zaslouží."
Zhroutila jsem se. Proto jsem na druhý den vypadala tak strašně. Byla jsem jako omámená. Pamatuji si, jak jsem se dívala na tvoje pravidelné cvičení. Viděla jsem, jak se čepel na tvé brusli zlomila a poslední, co vím je, že jsem ležela na zemi a můj obličej byl pokrytý krví, jak se úlomek z čepele zabodl do mého čela. Řekli mi, že to byla moje chyba, protože ty brusle patřily dřív mě. Upřímně Bree, nic jsem tvým bruslím neudělala. Chtěla jsem vyhrát, ale neudělala bych nic, čím bych ti ublížila.
Když mi řekli, že mi bylo zakázáno účastnit se jakýchkoliv dalších soutěží, všichni řekli, že jsem dostala, co jsem si zasloužila. Nikdo se neptal na mou verzi příběhu.
Hádám, že jsi slyšela o tom, jak mě potom Sergei nechal. Řekl, že jsem ho zruinovala. Nikdo se mnou nechtěl mluvit.
Víš jaké je to být všemi odsouzená? Nemohla jsem si ani zabruslit. A potom se stránka zhoršila. Pokaždé, když jsem ji navštívila to o mě říkalo všechny hrozné věci. Nemůžu ti říct ani polovinu z nich, protože jazyk, kterým to bylo napsané byl odporný. Pokaždé, když jsem to četla brečela jsem, ale nemohla jsem se tam přestat dívat. Věděla jsem, že musím něco udělat a tak jsem na Wikipedii poslala stížnost. Dokonce jsem jim zkusila zavolat, ale všichni tvrdili, že o stránce nic neví.
Jedné páteční noci jsem byla doma sama a rozhodla jsem se jít podívat, jestli stránku už zrušili. Stránka tu pořád byla, ale tentokrát tam stálo: "Annora Petrova je malý patetický sirotek."
Zděsila jsem se. Nepřestávala jsem volat rodičům, abych je varovala, ale pokaždé, když jsem zavolala, jsem na opačném konci slyšela jen strašný smích. Musela jsem jim zavolat asi stokrát, ale pak už jsem nedokázala snést ten příšerný smích.
Po nehodě mi policie dala mobily mých rodičů a nebylo tu zaznamenáno, že bych tu noc volala.
Předtím jsem byla zaneprázdněná tréningem a domácí školou, takže jsem si nikdy neuvědomila, jak osamělá jsem po celý ten čas byla. Vím, že ses mě snažila oslovit, ale byla jsem v depresi a naštvaná, tak jsem se přede všemi uzavřela.
Když mi bylo osmnáct, tak jsem po dohodě se soudem dostala peníze a odjela do Švýcarska. Přetvořila jsem a poznala samu sebe. Bruslení se vážně zlepšilo. Nebyl to ani rok a já cítila, jakoby se to všechno stalo hodně dávno. Proto jsem to neměla dělat Bree.
Právě ti píšu ze starého hotelu v Praze. Zítra budu dělat konkurz na Ice Circus. Vím, že jsme si z toho dělaly srandu, ale já to vážně chci. Cítila jsem se hodně nervózní a mimo mé zvyklosti jsem navštívila mou stránku. Je těžké to říct, ale když jsem se podívala, jestli zítra dostanu práci, stálo tam jen "Annora Petrova zemřela sama a bez přátel." a dnešní datum bylo datum mé smrti.
Brečím a sotva tohle dokážu napsat. Ale chci, abys věděla pravdu. Prosím, věř mi Bree. Přikládám screenshot té stránky, abys mi věřila. Všechno je tak jak jsem ti řekla. Nevím, co dělat. Nikdo tu nemluví anglicky. Pořád tu stránku znovu načítám.
Bože, to je nekonečné, stále tu stránku znovu načítám, ale pořád se nezměnila. Čekám na půlnoc, nevím, co dělat, tak jsem se zamknula v pokoji. Teď do půlnoci zbývá jen pár minut. Vše co můžu dělat, je znovu načítat stránku. Jsem vyčerpaná, ale nemůžu přestat. Bojím se opustit počítač, dokud nebudu vědět, co se stane dalšího.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
