24 dní

O tom, jak čert schoval dárky

Uh uh, už jsme v půlce? Ani zdaleka. Sakra. Pomalu mně začíná docházet dech. :D Asi se dostáváme do zlomového bohu téhle výzvy. (nebude jediný...)

Pokusím se vás neunudit mou neschopností. :) Tahle kapitolka se ještě dá, dle mého názoru... uvidíme, co zítra :)

~ ~ * ~ ~

6. prosinec

Slastný spánek jí zřejmě nebyl toho dne předurčen. Nejen, že se vrátili pozdě z výletu do Evropy, protože se Lucius a Draco začali tak strašně dohadovat, až přitáhli pozornost celého průvodu. Bohužel pro nebohou rodinku, čerti byli v alkoholové náladě a Narcissa měla co dělat, aby zastavila Luciuse od vrhání kleteb.

Navíc s ní její milovaný partner, nejmladší z Malfoyů, začal třepat v nelidskou hodinu. „Hermiono!" zopakoval asi po desáté a tentokrát do ní začal šťouchat kolenem. „Mione, dělej, vstávej!"

„Mppph..." zabručela a otočila se na druhý bok, při čemž nezapomněla mávnout rukou a uhodit přítele do tváře. „Nech mě spát. Ještě nemusím do práce."

„Ale no!" zakňučel Draco. „Tak mi alespoň řekni, kam si schovala ty ponožky!"

„Jaké ponožky?" zpozorněla náhle a vykoukla z křoví, alá její neupravené vlasy. „Zeptej se Greeny, kde máš prádlo."

Draco se tiše zachechtal. „Mluvím o těch s dárky od Mikuláše," vysvětlil vzápětí.

„Ach... já myslela, že se těch tradic nechceš zúčastnit."

„Možná jsem si to rozmyslel," odpověděl s drobným úsměvem na rtech, než jí políbil do vlasů a pevně sevřel v náručí. „Takže máš jen jednu možnost; hbitě vyskočit z postele, obléknout se a předat mi onu zázračnou ponožku předtím, než půjdu vydělávat peníze."

Hermiona zaskučela, jako raněné zvíře. Zoufale pohlédla na hodinky na nočním stolku. Měla vstávat za hodinu. A ona, v tomto momentě, toužila jen po troše dobrého spánku. To, že se Draco uráčil přikývnout na její nabídku, Hermionu ani zdaleka nezajímalo. „Ale já chci ještě spát!" zakňourala a snažila se ho odstrčit stranou.

„Smůla, má drahá," zasmál se Draco a pleskl ji přes zadek. Vzápětí vyskakoval z postele, aby se vyhnul její dlani. „Jestli mě chceš chytit, budeš muset vstát!"

~ ~ * ~ ~

Hermiona upřeně hleděla na Dracovu hlavu a přemýšlela nad zakázanými kletbami. Pochopili by jeho rodiče, kdyby na jejich jediného syna seslala Cruciatus? Přece jen, čistokrevné rodiny si libovaly ve fyzických trestech, trénovali své potomky za pomocí bolesti. Vsadila by své boty, že tuto kletbu minimálně jednou schytal od Luciuse.

„Tak kde to má být?" zeptal se nedočkavě Draco.

„Za oknem," odpověděla už asi po páté Hermiona.

Jenom jeden malý Cruciatus? Pomalu se natahovala s ďábelským úsměvem na rtech pro svou hůlku, když si vzpomněla, že ji nechala v ložnici. Povzdechla si. Očividně se pomsty za nedostatek spánku nedočká.

„Já vím," opáčil se jízlivě Draco mezitím, co se zastavil před oknem v salónku. „Už jsi mi to párkrát řekla. Problém však je, že tam nic není."

Hermiona nechápavě pohlédla na parapet, na něž Draco ukazoval s nakrčeným obočím. „Ale jak je to možné..." zamračila se.

„To mi pověz ty," řekl Draco s rukama v bok. „Myslel jsem, že jsi je začarovala, proto jsem tě vytáhl z postele."

„A proč bych něco takového dělala?" zeptala se nechápavě s obličejem přitisknutým na sklo okna. Nevěřila tomu. Třeba ony zatracené ponožky spadly?

Draco si odfrknul. „Nevadí..." pokrčil rameny. „Víš, zkazila si mi celého Mikuláše!"

„Já?" otočila se překvapeně ke svému příteli, kterému hrály v očích roštácké jiskřičky. „Co tím chceš říct?"

„Navnadila si mě na nové Vánoční tradice, a když na ně přikývnu, nic z toho není!" řekl jednoduše. „A ještě k tomu jsi mě donutila péct!"

Tentokrát to byla Hermiona, kdo se podle zakřenil. „Ale chudáčku, snad sis neublížil."

Draco jen zavrtěl hlavou, otočil se na patě a vydal se do jídelny. Nebelvírka se pousmála. Sice to nebyl Cruciatus, ale dokázala jeho zkaženou náladu přijmout jako správnou pomstu. Nejraději by se vrátila do postele, ale na to bylo zřejmě pozdě. Než by usnula, musela by znovu stávat.

Vydala se tedy za Dracem, aby si s ním dala poklidnou snídani před prací. S povzdechnutím zarazila ruce hluboko do kapes županu a následovala Draca, hlava jí klimbala ze strany na stranu únavou. Nepozornost se jí ale nevyplatila – jen co prošla dveřmi do jídelny, narazila do překážky před sebou.

„Co to..." zeptala se bolestivě a mnula si nos. „Draco! Proč stojíš uprostřed chodby?"

Bohužel se žádné odpovědi nedočkala; jedním krokem do strany pohlédla na svého přítele, ale poté její pozornost přitáhlo něco jiného.

„Dobré ráno," usmál se Lucius v čele stolu, sedící jako král na trůnu. Před sebou měl hromadu sladkostí, zbrusu nová brka a pergameny, dokonce i malou poletující zlatonku, pištící Vánoční melodie. Narcissa se omluvně usmála. „Jen se posaďte a podívejte se, co vám Mikuláš nadělil." Dodal podezřelým tónem.

Hermiona se zamračila a založila ruce v bok, kdežto Draco se vydal ke stolu. Jeho ramena byla ztuhlá, zřejmě si nebyl jistý, co od svého otce očekávat.

„Myslel jsem, že pouze děti mají dostávat dárky," řekl Draco mezitím, co si sedl na své místo. Bradou nepatrně poukázal na hromadu před svým otcem. „Nejsi na to až příliš starý."

Lucius po něm šlehl pohledem, ale k překvapení všech v místnosti, pouze se pousmál a natáhl se po obrovském kusu čokolády. „Očividně jsem byl velmi hodný."

„Takže vám nyní Vánoční tradice nepřipadají divné?" zeptala se Hermiona, zkoušející stabilitu půdy, na které se rozhodla pohybovat.

„Pff..." mávnul nonšalantně rukou Malfoy.

„Tak moment," zvolal náhle zmatený Draco. „Proč je celá moje punčocha naplněná uhlím?" dodal ublíženě a otočil se k Nebelvírce.

Hermiona si nemyslela, že na jeho otázku bylo zapotřebí odpovídat. Stačilo se podívat na hradbu, vyskládanou před nenasytným Luciusem.