24 dní

Co je to vlastně sníh?

Oh, ještě chvíli a je to tam! Poslední den v práci a máme tu víííkeeend! Awww, jak já se těším!.. No i když bude to trochu krátké volno, protože v sobotu máme Christmas Party... to je ale štěstí, že já moc nepiju, takže budu v neděli schopná psát. :D Snad...

Kapitolka trošku delší, snad potěší po té krátké, kterou jsem zveřejnila včera... :)

Lora... 

~ ~ * ~ ~

8. prosinec

Draco pomalu otevřel vchodové dveře. Opatrně nakouknul do haly a až poté si dovolil vstoupit dovnitř. Toho dne odešel z práce brzo; nedalo se říct, že by v práci neměli napilno, ale měl už toho plné zuby. Potřeboval si odpočinout.

Doufal však, že ho Hermiona nechytí do jednoho ze svých šílených nápadů. Jen ta tak unikl zdobení celého domu. Po tom zpropadeném pečení, ponožce plné uhlí a neustále se opakující Vánoční melodii, neměl sílu na nic dalšího.

Povzdechl si, odložil kabát stranou a s jednou nohou na schodech se chystal vyběhnout do ložnice, kde na něj čekala rozečtená knížka. Nemohl se dočkat, až dopadne do měkoučké matrace, nohy dá nahoru a začte se. Tiché vrznutí za jeho zády ho přimělo se otočit. Vidina odpočinku se náhle rozplynula jako pára nad hrncem.

„Draco," usmála se upřímně Hermiona ve dveřích do jídelny. „Nevěděla jsem, že přijdeš tak brzo."

„Ah, hm, no ano," zakoktal se Draco. „Copak jsem se ti včera nezmínil?"

„Ne."

„Určitě?"

Hermiona přimhouřila oči a zakřenila se. „Jsem si naprosto jistá, že jsi nic neřekl. Přišel jsi domů a jen co si viděl všechny ty ozdoby, zmizel si v ložnici," odmlčela se, aby ho objala kolem ramen a políbila na tvář. „Když jsem přišla, už jsi spal. Takže ano, jsem si jistá; neřekl jsi mi to."

Draco se musel ovládat, aby se pod jejím pohledem nezačal vrtět. Jen přísná výchova pod dozorem jeho otce, ona nečitelná maska Malfoyů, ho zachránila. Povzdechl si a objal Hermionu kolem pasu. „Byl jsem unavený."

„Vyčítám ti snad něco?" zeptala se hebkým tónem, téměř svádivým.

Pozvedl obočí. „Nejsem si jistý."

„Ale když už o tom tak mluvíme," řekla a laškovně zamrkala. V ten okamžik Draco věděl, že se ocitl v pořádně velkém problému. „Mohl bys mi včerejší pomoc nějak vynahradit, hm?"

Malfoy na prázdno polknul a nejistě přešlápl na místě. „Vynahradit? Ehm, samozřejmě. A jak?" zeptal se i přesto, že se odpovědi obával. Díky Merlinovi ta otravná Vánoční melodie přestala hrát; netušil proč, ale vsadil by se, že Luciusovi došly nervy a proklel cokoliv, co vydávalo ten zvuk. Pokud se Hermiona a její nápady budou při zemi, přežije to. Tedy, bude muset.

„Šel bys se mnou na procházku?"

„Na procházku?" zopakoval nejistým tónem. Vinil to na přepracovanost; jeho uši ho zřejmě klamaly. Opravdu si s ním chtěla Hermiona vyjít ven? Projít se? Zdálo se mu to jako malá cena za to, že jí nechal zdobit celý dům a zbaběle se schoval v jejich ložnici.

„Ano," přikývla. „Jen na chvíli. Pořád jen pracujeme. A když jsme doma, jsme zavření v tomhle... starém tmavém domě."

Draco se od srdce rozesmál. „Očividně jsme to včera měli pochopit jako nevyřčený návrh na nové barvy a nábytek, že?"