24 dní

"Už máš napečeno?"

Ha! Ha! Je tu další díl! A relativně brzo, ne? :)

Jak se všichni chystáte na Vánoce? Kolik lidí se vás už zeptalo na otázku v nadpisu? A co dárky, všechno nakoupeno? :) Já asi ano. Uvidím, co dalšího mě cvrkne do nosu. :D 

Inu, chci vám všem moc poděkovat, dneska jsem si všimla, jak vysoko se tahle povídka dostala. A to jen díky vám! Nemáte tušení, jak mě to těší! :)

# 297 ve fanfikci

Prostě paráda!! :)

Užijte si dnešní dílek... :)

~ ~ * ~ ~

19. prosinec

Během uplynulého měsíce se nestalo ani jednou, že by se celá rodina sešla při večeři. Naposledy tomu bylo onoho dne, kdy měl Lucius málem infarkt při představě, že z něho bude dědeček a Hermiona oznámila její plán na Vánoce.

Pondělní večer byl ale jiný. Všichni seděli kolem jídelního stolu a v tichosti si užívali výborné jídlo, které pro ně Greeny připravila. Celá místnosti vypadala naprosto nedotknutelně, jako kdyby se tam nikdy neprohnal uragán jménem Narcissa.

Zřejmě něco podobného měl na mysli i Lucius, který vzhlédl svůj líný pohled od pečeně a prohlédl si křišťálový lustr a bělostný strop. „Někdo odvedl sakra dobrou práci," poznamenal s jiskrami v očích.

Hermiona se nadechla k odpovědi, ale přerušilo ji hlasité zacinkání příboru, který Cissa upustila. S našpulenými rty zvedla vidličku z talíře a položila ji stranou. „Opravdu musíme tohle téma rozebírat?" zeptala se a vzápětí se podívala na svého manžela. „Domníváš se, že je to moudré?"

Lucius se pouze ušklíbl, neodpověděl.

Draco si vyměnil znepokojený pohled se svou přítelkyní. Otcovo rýpání nepovažoval jako nejlepší nápad; rozhodně pokud chtěli mít klidnou večeři bez hádky.

„Hermiono?" zeptala se náhle Narcissa.

Tázaná vzhlédla a odložila příbor stranou. Spěšně si otřela rty. „Ano, Narcisso?" odvětila stejným, nic neříkajícím a lehce chladným tónem. Od předešlého dne, kdy donutila paní domu odpočívat, mezi nimi panovalo podivné napětí. Cissa naštěstí nakonec ustoupila; nemohla si dovolit chybět na Vánoční oslavě. Musela vypadat co nejlépe.

„Jak jsi na tom s pečením cukroví?"

Brunetka překvapeně pozvedla obočí a zmateně zamrkala. „S pečením?" zopakovala nechápavě mezitím, co si vyměnila pohled s Dracem.

„Ano," přikývla Cissa lehce otráveně. „Mám ti to snad vyhláskovat, drahoušku?"

„Ale miláčku, přece k té dívce nebudeš tak hrubá," vložil se do toho Lucius s rošťáckým úšklebkem. „Podívej se, jak ti báječně opravila jídelnu. A pěkně se o tebe stará,... díky ní budeš Vánoční oslavu zdravá jako rybička."

Narcissa umlčela svého manžela nevybíravým pohledem, než se otočila zpátky k Dracově přítelkyni. „Takže?"

„Um," nadechla se šokovaná Hermiona. „Vyzkoušela jsem různá těsta, ale zatím jsem se do toho příliš nepustila... byla jsem jaksi... zaneprázdněná."

Její odpověď paní domu ani zdaleka nepotěšila. Nejen, že měla další osobu narážející na její naprostou neschopnost pohnout ledovou sochou, aniž by rozmlátila vše v místnosti. Navíc byla zklamaná, protože očekávala jiné informace. „Takže nyní budeš dohánět, ano?"

„Dohánět?"

„Ale matko," vložil se do toho Draco, ve snaze uklidnit přicházející bouři, kterou viděl v jejích očích. „Vždyť jsme se sotva dotkli toho, co Hermiona napekla...--"

„Nepamatuji si, že bych se tě na něco ptala, Draco," umlčela ho Narcissa.

Hermiona se zhluboka nadechla. „Co mám tedy dohánět?"

Cissa se tiše rozesmála, přikládajíc dlaň na svou hruď. „Oh drahoušku, máme pouhých pět dní na to, abychom se připravili na onu velkolepou oslavu," vysvětlila, jako kdyby mluvila s malým dítětem. „Jistě si uvědomuješ, že máš sotva čtyři dny. V den slavnosti se budeš převážně chystat, abys k něčemu vypadala."

„Matko!"

„Nepleť se do toho Draco," upozornil ho Lucius, který se pro jednou rozhodl ochránit svého syna před nebezpečím.

Ani jedna z žen si jich ale nevšímala. „Pokud si jsem vědoma, máme téměř vše nachystané," bránila se Mia s nakrčeným obočím.

„Ano. Téměř," zopakovala Narcissa. „A to slovíčko mě značně znepokojuje. Zřejmě si neuvědomuješ, kolik toho tvého cukroví musíme připravit, abychom pohostili každou osobu, která přijde."

V místnosti zavládlo hrobové ticho. Dokonce i Lucius byl naprosto šokován směrem, kam se konverzace ubrala.

„Cukroví? Pro naše hosty?"

„Nevyjádřila jsem se snad jasně?"

Hermiona na prázdno polkla. „Ale na tom jsme se přece nedomluvily... jasně jste rozhodla, že se o veškeré jídlo postará cateringová společnost."

„Ano, o jídlo," usmála se Narcissa. „To ale nezahrnuje cukrovinky."

Nebelvírka přimhouřila oči. Ani zdaleka se jí nelíbila hra, kterou Cissa hrála. Zřejmě se jí chtěla odvděčit za to, že jí nakázala odpočinek na lůžku. Stejně tak jako bezchybně opravila celou jídelnu poté, co se to nachlazené Narcisse nepovedlo.

Ubrousek, který do toho okamžiku žmoulala v dlani, odhodila stranou. „Samozřejmě," pronesla mezitím, co se zprudka postavila. Židle hlasitě zakvílela. „V tom případě mám hodně co dohánět, že?"

Aniž by čekala na odpověď, rychle opustila místnosti.

Narcissa se jen spokojeně pousmála, dokud si nevšimla pohledů, které jí věnoval její manžel i syn. „Co?"

„Jsi neuvěřitelná," zavrtěl hlavou Draco, načež zahodil svůj ubrousek a následoval Hermionu.

„A teď jsou dva," rozesmál se hlasitě Lucius. „Určitě toho stihnou víc."

Jeho manželka se na něj podívala a přimhouřila oči. „A proč jim nejdeš pomoc, drahoušku?