Jen Příběh?

4. První soutěž

Cítila jsem se tak bezbranná. Bez rodiny a přátel jsem byla sama na pospas tomu největšímu idiotovi. Nevím jak jsem mohla přistoupit na ten jeho návrh. Jsem asi vážně blbá, ale je to možnost. Uvědomila jsem si že jen tak se odsud nedostanu. Musím být trpělivá a nakonec se odsud dostanu a možná odsud dostanu i ostatní co tu být nechcou. Nevěřím že by tu bili všichni dobrovolně.

Nevyhraju sice všechny soutěže, ale taky všechny neprohraju. Jsem strašně soutěživý typ.

První soutěž vybíral samotný Pan. Nevím co vymyslel, ale už teď se toho bojím. Přece jen do té jeho palice nevidím.

Bez jediného slova mě vede na mě neznámé místo uprostřed (skoro) noci. Chodíme různými vyšlapanými cestičkami hustou džunglí. Nechci se na nic ptát, protože mám strach z toho co odpoví. Je to zvláštní. Mám tak smíšené pocity že ani nevím co právě pociťují. Jestli je to strach nebo jenom nechuť, ani to sama nedokážu správně popsat.

Najednou se prudce zastaví a já, jelikož jsem nestihla zabrzdit, jsem narazila do jeho zad. Z úst mu vyšlo slabé uchechtnutí. Jak já ho nenávidím. Jsem tu ani né dva dny a tenhle člověk si u mě stihl vytvořit takový vroubek.

"Posloucháš mě!?" Vyruší mě z myšlenek Panův hlas.

"Ne poslouchám vodní vílu." Odvětila jsem a následně protočila očima. Peter mlaskl a taktéž protočil oči.

"Snažím se ti tady vysvětlit první soutěž a ty mě vesele ignoruješ!" Vyčítal mi. Jeho smůla.

"Ale já tě neignoruji jen jsem se zamyslela a to způsobilo že nedávám pozor na to co říkáš. Toť vše." Lhala jsem. Vážně jsem ho ignorovala a bylo mi to úplně fuk. Nevím proč, ale najednou nepociťuji žádný strach. Jako kdyby někdo zmáčkl nějáké tlačítko a rozhodoval tím jak se zrovna budu chovat nebo cítit.

Když jsem zahlédla jeho pohled, celé mé tělo zkamenělo. Jemu asi taky někdo přepnul knoflík.

Jeho pohled mě spaloval do morku kostí. Jako bych se najednou cítila více zranitelná a průhledná. Že zná každou mou myšlenku a ví co chci říct nebo udělat. Že vidí až do nejtajnějšího kouta mé duše.

Jeho obličej byl těsně před tím mým. Jeho dech mi prudce narážel do tváře.Tím že byl o hlavu vyšší než já se musel kousek sklonit.

Ani jsem si nevšimla že po celou tu krátkou dobu zadržuji dech. Na sucho jsem polkla a nakonec trhavě vydechla.

"Pamatuj si že netoleruji lži, takže si to příště rozmysli nebo to s tebou nedopadne dobře!" Zavrčel na mě Pan. Jen jsem přikývla. Výhrušky mu jdou teda pořádně.

O krok ode mě odstoupil a usmál se. To je ale parchant! Během mihnutí oka se mu zase změnila nálada. Kde prosím vás můžu najít ty knoflíky? Ráda bych si s nimi prohrála. Je to až nemožné.

"Už mě vnímáš? Rád bych ti totiž vysvětlil první soutěž." 'Jdi k šípku' to jsem mu chtěla říct, ale nechci ho zase naštvat a taky už to chci mít za sebou.

Znovu jsem jen přikývla a nastražila uši ať mi nic neunikne.

"První soutěž bude tedy stavění přýbytků. Ty totiž žádný nemáš a tak si ho sama postavíš. A já samozřejmě taky, i když už svůj domek mám. Každý máme na to jeden den. Zítra večer se rozhodne kdo vyhrál první soutěž. Rozhodovat budou kluci z tábora. Pro tentokrát je povolena magie aby jsi si to mohla trochu usnadnit. To je vše. Tohle ode mě slyšíš poprvé a taky naposled. Hodně štěstí." S těmito posledními slovy se otočil a zmizel v hluboké džungli.

Jak to mám udělat? A co vůbec Fredí? Nic takového mi vůbec nepřišlo na mysl. Jediné na co jsem myslela bylo že musím vyhrát.

%%%%%%%%%%% 

Zdarec lidi, protože mě včera jedná úžasná holčina co napsala comm dost překvapila tak jsem ji chtěla udělat radost a tuhle část věnuju jí.
Jsem ráda že to aspoň někdo čte. Zdarec u další části.

Jajdoš.