Night love or nightmare?

11.kapitola

,,Takže tě nakonec pustil,“ usmál se na mě Zayn, když jsem se vrátila do auta.

,,Vlastně ne. Utekla jsem,“ řekla jsem potichu.

,,Aha, nemusela jsi.“

,,Ale já chci. Není můj otec, aby mě neustále kontroloval. Mám svůj vlastní život.“ Lítost ve mě přerostla ve hněv. Byla jsem na něj naštvaná, protože mě chtěl mít neustále pod dohledem. Ale je mi dvacet, proboha. Nemůže mě pořád hlídat, jako malé dítě.

,,Jedeme?“ vybídla jsem ho, když jsme stále stáli na příjezdové cestě před domem.

,,Jedeme,“ řekl a nastartoval.

,,Zaynee! Jestli si něco udělám, odskáčeš si to!“ křičela jsem se smíchem, když mě se zavázanýma očima někam vedl. Jednou rukou mě držel za ruku a v druhé ruce držel věci, které si vzal v kuchyni, ale které už byly schované ve velkém proutěném koši.

,,Neboj se. Jsem tady a když jsem tady já, nic a nikdo ti neublíží,“ řekl rozhodně a já se jenom usmála.

,,Ale jdeme po schodech. Já zakopávám i na rovině,“ dodala jsem potichu.

,,Tak to jseš na tom hodně špatně,“ uchechtl se, ale dál mě vedl. Najednou schody skončily a my se zastavily.

,,Už je konec?“ špitla jsem nadějně. Uslyšela jsem jeho tichý, hluboký smích.

,,Už je konec. Můžeš si sundat šátek,“ řekl větu, která mi hned zlepšila náladu.

Rychle jsem ze sebe strhla šátek a v místnosti na mě čekalo překvapení v podobě...tmy.

Moje oči se nedokázaly přizpůsobit tmě, která v místnosti panovala.

,,Není tu někde světlo?“ řekla jsem a otočila se na Zayna. Ale ten tu nebyl. ,,Zayne?“ špitla jsem vystrašeně do prázdna. ,,Zaynee?“ zopakovala jsem.

,,Ano?“ ozvalo se mi těsně u ucha. Vylekaně jsem nadskočila.

,,Sem se lekla,“ vydechla jsem a položila si ruku na srdce. Ozval se jeho tichý smích.

,,Nemáš čisté svědomí,“ zašeptal a lehce mi skousl lalůček. Zavřela jsem oči a opřela se o něj.

Jeho rty se přesunuly na můj krk, kam kladly lehké polibky a jeho ruce přejížděly nahoru a dolu po mých rukách. Vzdechla jsem.

,,Mám rozsvítit?“ zeptal se mezi polibky. Zavrtěla jsem hlavou.

,,Ještě bych chvíli nechala zhasnuto,“ řekla jsem a otočila se k němu čelem. Poslepu jsem nahmatala jeho hruď a posouvala ruce nahoru, kde jsem je za krkem spojila. ,,Je to lepší,“ dodala jsem a stoupla si na špičky, abych dosáhla na jeho měkké rty.

Jakmile se moje rty setkaly s jeho, svět se zatočil a moje tělo ochablo. Ruce se rozpojily a sjely zpátky na hruď, po které začaly přejíždět a zkoumat každičký záhyb nebo sval. Přejížděla jsem po jeho obličeji, jako bych si chtěla do paměti vtisknout jeho tvar, hebkost, vůni.

,,Tak jo, už rozsvítíme, nebo za sebe neručím,“ přerušil náš polibek a zároveň ticho jeho hluboký hlas. Své tělo nechal stále přitisknuté na tom mém, akorát se lehce natáhl a ozvalo se cvaknutí a místnost zavalilo ostré světlo, ze kterého mě bolely oči. Musela jsem je přivřít a pomalu přivykat na jasné světlo v místnosti.

,,Podíváš se, nebo tady budeš spát ve stoje?“ ozval se Zaynův uštěpačný hlas. Bouchla jsem ho do hrudi, ale oči jsem pomalu otevřela a stejně pomalu se otočila.