Night love or nightmare?

15.kapitola

Niall

Ležel jsem ve své posteli a jednu ruku jsem měl přehozenou přes nahou Kristin, která mi spala v náručí. Po odchodu z Breeina domu jsem neměl co dělat a Kristin doslova blikala výhodnou nabídkou ‘2 v 1! Užijte si a ještě se nasnídejte!‘. Nemohl jsem odolat. A tak jsem si užil a ještě se nasnídal.

Pohlédl jsem na dvě drobné ranky na jejím krku a ruce. Zrovna jsem se nakláněl nad její krk, jako dezert, ale dveře od mého pokoje se s prásknutím otevřeli a v nich stála Perrie s telefonem v ruce.

Jakmile mě spatřila, nasadila znechucený úšklebek.

,,Oh, tak to je nechutné,“ zašklebila se.

,,Když jsi na jejím místě ty, tak ti to nevadí,“ uchechtl jsem se. Ona pokrčila rameny.

,,Každopádně. Co chceš dělat?“ zeptala se a dál datlovala do telefonu.

,,Nevím, ale musíme vymyslet nějakej plán.“

,,Plán? Na co?“ zeptala se a naklonila hlavu ke straně.

,,Jsi úplně blbá?“ zavrčel jsem. ,,No jo. Blondýna.“

,,Že to říkáš zrovna ty!“ ohradila se.

,,Plán jak se zbavit tý Bree. Viděla jsi, jak z ní byl včera Zayn úplně hotovej?“ ušklíbl jsem se.

Pokojem se rozezněl její vysoký smích.

,,Čemu se tlemíš?“ zavrčel jsem.

,,Ty žárlíš,“ vydechla, když se dosmála.

,,A proč bych to měl dělat?“

,,Ty a Zayn jste byli více jak sto let nejlepší přátelé. A pak přijde nějaká holka a jako lusknutím prstu ti ho vezme. Bavilo tě kontrolovat Zayna, ale teď, když už nic nedělá...“ pokrčila rameny. ,,Je to jasný. Žárlíš.“

,,Já nežárlím!“ vykřikl jsem. Kristin vedle mě se pohnula a rozespale otevřela oči.

,,Ni? Co tu tak křičíš? Já spím,“ zamumlala. Hněv ve mě stoupal.

,,Vypadni,“ sykl jsem a vstal, s dekou omotanou kolem pasu.

,,Cože?“ Její oči dosáhly velikosti golfového míčku.

,,Řekl jsem vypadni!“ zopakoval jsem a hodil po ní její oblečení.

,,Ale já..“ začala, ale ignoroval jsem jí. Odešel jsem z pokoje a bouchl za sebou dveřmi.

,,To bylo krutý,“ poznamenala Perrie.

,,Drž hubu!“ Perrie zvedla ruce v obranném gestu.

Došel jsem do kuchyně a z ledničky si vytáhl jogurt. Jo, jogurt.

,,Jogurt? Vážně?“ zasmála se Perrie.

,,No co? Jenom proto, že jsem vrah, piju krev a nemám s nikým slitování, tak nemůžu jíst jogurt?“ vyhrkl jsem. Perrie propukla v hlasitý smích a já po chvilce s ní.

,,Tak teď jsi zněl tak...tak debilně. Prej ‘Nemám s nikým slitování‘,“ zasmála se Perrie a celkem úspěšně napodobila můj hlas.

,,Ale teď bez legrace. Co uděláme s tou děvkou. Ochočila si mého bratra jako nějakého beránka,“ zasyčela a bouchla rukou do stolu, u kterého jsme seděli.

,,Hmm, má nějak v lásce tu Elinor nebo jak se to jmenuje, ne?“ zamyslel jsem se a olízl lžičku.

,,Eleanor,“ opravila mě. ,,A jo. Má jí ráda. Prý spolu vyrůstaly,“ vysvětlila a odmávala to rukou. A v tu chvíli mě napadl brilantní nápad.

,,A co kdybychom tu Elinor –“

,,Eleanor,“ opravila mě naléhavě.

,,To je jedno. Co kdybychom jí použili jako návnadu,“ řekl jsem s širokým úsměvem a poklepal si prstem na ret.

,,Ale Eleanor je fajn. Nechci, abys jí zabíjel,“ namítla.

,,Odkdy jsi měkká jako tvůj slabej bratr,“ vyjekl jsem pohoršeně. ,,A navíc, nikdo tu nemluvil o zabíjení. Použijeme jí jenom jako návnadu. A pokud věci půjdou podle plánu –“

,,Jakýho plánu?“ přerušila mě Perrie a ušklíbla se.

,,Nepřerušuj mě!“ okřikl jsem jí. ,,Pokud věci půjdou podle plánu, který ještě vymyslíme, tak z toho Eleanor vyvázne akorát s vymazanou pamětí. A pokud budu mít hlad, tak s pokousaným krkem,“ dodal jsem a smyslně si olízl rty.

,,Dobrej nápad,“ řekl obdivně Perrie.

Najednou se z pokoje ozvala hlasitá rána. Mrknutím oka jsem tam byl a pak už jenom pozoroval Kristin, která se roztřeseně skláněla nad fotkou, kterou jsem měl na nočním stolku.

Moc dobře jsem věděl, kdo na té fotce je. Na té fotce, z roku 1951, jsem byl já a Zayn, jak stojíme před nově vybudovaným muzeem v Londýně.

,,Co to děláš?“ Ačkoliv jsem zašeptal, Kristin sebou polekaně trhla.

,,Co jsi zač?“ vyjekla a neodpověděla na mou otázku.

,,Ptal jsem se, co to děláš?“ zopakoval jsem, rychlým krokem přešel k ní a vyrval jí fotku s rozbitým rámečkem z roztřesených rukou.

,,Ty nejsi živý!“ vykřikla najednou a rozeběhla se ke dveřím. K její smůle se do dveří postavila Perrie, s rukama složenýma na hrudi.

,,Nejsem. Ale mám se líp než ty! Nemám trápení s nemocema, nemusím pracovat. Stačí někoho ovlivnit a dostanu to, co chci. Stejně jako u tebe,“ dodal jsem a ukázal na ní. ,,Malá, naivní holka, která zoufale touží po někom, kdo jí bude opečovávat, říkat jí krásná slůvka.“ Po celou dobu mého mluvení jsem se krok po kroku přesouval k ní. Ona tam stála, třásla se a vyděšeně kmitala pohledem mezi mnou a vysmátou Perrie, která tomu všemu s tichým hihňáním přihlížela.

,,Ale tohle u mě nehledej. Mě jde jenom o mé potěšení a ty máš štěstí, že to umíš tak dobře, jinak bys tady už ležela se zlomeným vazem,“ řekl jsem s úšklebkem.

,,Jseš zrůda!“ vykřikla na mě, i když jsem na ní viděl její strašlivé vyděšení.

,,Ale ne, zlatíčko. Já nejsem zrůda,“ smyslně jsem zašeptal. Došel jsem až k ní a nahnul se k jejímu uchu. ,,Jenom jsem tvoje noční můra,“ šeptl jsem jí do ucha a z jejího hrdla se vydral hlasitý vzlyk. ,,Neublížím ti.“ Odtáhl jsem se od ní a pohlédl jí do očí. Zaměřil jsem se na ty dvě černé tečky uprostřed. ,,Teď odejdeš. Nebudeš si na mě pamatovat, ani na nikoho jiného.“

,,Nebudu si na tebe pamatovat,“ zašeptala omámeně a po tváři se jí skutálela slza.

Odtáhl jsem se od ní a ona překvapeně zamrkala.

,,Děkuju za tu pizzu. Tady máš, zbytek si nech,“ začal jsem hrát a vrazil jí do ruky dvacet dolarů. Kristin se překvapeně rozhlédla a pak nechápavě pohlédla nejdřív na mě, pak na Perrie, která se stále smála, a pak na těch dvacet dolarů.

,,Ehm, dobře. Není zač,“ vykoktala ze sebe.

,,Támhle jsou dveře,“ řekla Perrie a ukázala na dveře, když tam Kristin stále nejistě postávala.

Pomalu se k nim vydala a když byla u nich, naposledy se ohlédla. Se smíchem jsem jí zamával a pak za sebou zabouchla dveře.

,,Tak to bylo pěkný,“ zatleskala Perrie.

,,Děkuji, děkuji,“ řekl jsem a začal se uklánět.

,,Tak, jedný jsme se zbavili. Teď ještě tu druhou a ta bohužel tak snadno nepůjde.“

,,Nemysli si. Už mám brilantní plán, jak jí nalákat a následně ji zničit.“

ok ok...:DDD tohle je úplně o hovně...vím to, ale smůlička...i další díl je v podstatě o hovně :DD ale potřebovala jsem to vyplnit, abych dosáhla dvacáté kapitoly, kterou budu končit...ano 20 kapitola ASI bude poslední...možná víc (nebo míň) :DDD ale v 17 kapitole už bude akce a bude tam to, na co tak většina čekáte :DDD 

VOTE and COMENTS!!! LOVE YOU!! <3