Hikway and Avengers *PROBÍHÁ KOREKCE*

* Home *

Když nám vzlétalo letadlo tak jsem už neměla sílu. Nějakým způsobem jsem dokázala usnout. Nemám ráda vzlety, takže když jsem se vzbudila, ležela jsem Buckymu na rameni a on mě objímal kolem ramen. Musela jsem se tiše zasmát. Podíval se na mě a usmál se

,,Promiň, že jsem ti usla na rameni. Nebylo to v plánu" řekla jsem a usmála se na Buckyho.

,,Neomlouvej se, nevadí mi to. Moc dobře to víš " usmál se také.

,,Panebože tohle nezvládnu! Nesnáším letadla!" řekla jsem, když letadlo začalo přistávat, a hrdinsky jsem se schovala za své dlaně. Bucky se začal smát a objal mě.  Objala jsem ho zpět a stále se smála. Položila jsem sůj obličej na jeho hruď a tiše se chechtala. Lidé se za námi otáčeli a já v tu chvílí byla ráda, že měl Bucky dlouhé triko a rukavice, aby nebyla vidět jeho kovová ruka. Vystoupily jsme z letadla a pomalu se vydali před letiště, abychom si stopli taxi.

,,Dobrý den, mohl by jste prosím zastavit u Stark Tower" požádala jsem mile řidiče, který kývl a vyjel. Cesta mi připadal neskutečně dlouhá a nekonečná. Nemohla jsem uvěřit tomu, že brzy uvidím znovu svou rodinu. Když jsme se blížili ke Stark Tower, podvědomě jsem chytila Buckyho za ruku. Byla jsem tak nervózní, že jsem si ani neuvědomila co jsem udělala. Podíval se na mě a usmál se. V tu chvíli taxi zastavil. Podala jsem řidiči peníze za jízdu a vystoupili jsme.  Chytla jsem Buckyho za paži a pomalu jsme vyrazili vstříc mrakodrapu. Nastoupili jsme do výtahu a já zadala kód. Výtah vyrazil vstříc nejvyššímu patru budovy. Výtah se zastavil a s ním i na minutu mé srdce. Dveře se otevřeli a já spatřila mého otce, který stál u gauče a okolo něj stáli Avengers. 

,,Tati..." šeptla jsem a rozeběhla se za ním. Stál a byl v úplném tranzu, ale když mě spatřil rozešel se ke mne. Pevně mě objal a já začala nahlas vzlykat. ,,....Tak ráda tě vidím"

,,My...my jsme mysleli, že jsi zemřela, ale nikdy jsme tě nepřestali hledat" řekl a jeho hlas se na konci věty zlomil.

,,Přežila jsem, ale jsem jiná. Nedokázala jsem se ubránit... odpusť" hlesla jsem a nepřestávala brečet.

,,Ne to já se omlouvám..." řekl tiše ,,měl jsem tě více chránit, mělo mi být jasné, že se něco takového stane" řekl a já k němu zvedla hlavu. Zakývala jsem na nesouhlas.

,,Nebyla to tvá vina" řekla jsem a utřela své slzy do rukávu od trika a obrátila svůj pohled k Buckymu.

,,Přivedla jsem s sebou Buckyho" řekla jsem tak aby to všichni slyšeli. Odstoupila jsem od svého otce a pohlédla za něj. Viděla jsem tam všechny své přátele se slzami v očích. Rozběhla jsem se k nim a všechny je postupně objala.

,,Ráda tě zase vidím. Ani nevíš jak moc jsi mi chyběla" řekla Natasha. Rozzářila mi úsměv na tváři.

,,Také tě ráda vidím a vás všechny také, ani nevíte jak moc jste mi chyběli"

,,Ty a Rogers jste byli přátelé ne?" slyšela jsem svého otce jak mluví na Buckyho. Mezitím jsem se zadívala na Steva, který vypadal, že s Buckym chce opravdu mluvit, ale chápal, že jsme se právě vrátili a na nic nespěchal. Byla jsem mu za to už teď vděčná.

,,Ano" hlesl Buck a zadíval se do země.

,,Těší mě, Anthony Edward Stark" řekl a usmál se na něj. Chtěla jsem se zasmát, ale ta situace byla tak vážná, že mi to nepřišlo vhodné.

,,Bucky... teda James Buchanan Barnes" řekl a pokusil se o úsměv. Podívala jsem se na Buckyho a myslí mu poslala zprávu ,,Jdi do mého pokoje, můžeš se mezitím osprchovat. Je to pokoj za tebou vlevo" kývl na mne. Otočil se a odešel. Všichni se na mě podívali obzvláště pozoruhodným pohledem.

Přešla jsem na gauč a spolu s ostatními si sedla. Začala jsem jim vyprávět co se stalo od začátku až do konce. Trvalo to jen několik minut, ale přišlo mi to jako hodiny. 

,,Můžeš nám něco z toho co ti udělali ukázat?" zeptala se Nat.

,,Můžu, ale neumím to všechno dokonale ovládat. Samozřejmě mě trénovali, ale všechno bylo tak složité, že to nešlo tak rychle" řekla jsem . Zvedla jsem se a začala pomalu vstřebávat v sobě nahromaděnou energii. Soustředila jsem ji do rukou a díky tomu se dokázala dostat napovrch. Začala jsem si se svou černou aurou pohrávat na konečcích svých prstů. Poté co jsem ji zahnala zpět do sebe. Pak jsem se obrovskou rychlostí rozeběhla do kuchyně kde jsem ve stejné rychlosti vzala z lednice džus a položila ho na stůl v obývaku kde ostatní seděli. Poté jsem se zahleděla zpět do sebe a rozčílila se. Mé tělo zezelenalo a všichni se s překvapenými výrazy zvedli ze sedačky a zaujali bojové postoje. Naštěstí jsem to stihla zastavit a vrátila jsem se zpět do své původní podoby. Všichni se uvolnili a poté začalo hřmít. Mé tělo začalo jiskřit.

,,To stačí!" řekl Steve. ,,Víc už vidět nepotřebujeme, aby to tu nepadlo popelem" řekl a zasmál se. Kývla jsem na ně usmála se. Oblaka se vrátila zpět do své původní podoby.

,,Dobře dobře. Popovídáme si opět později. Jsem unavená. Půjdu pomalu do pokoje. Ráda jsem zpět s vámi. Zpět doma" řekla jsem a konečně byla v klidu. Všichni na mě kývli a souhlasili. Poděkovala jsem a odešla do svého pokoje. Bucky tam již seděl ,na posteli, v ručníku a požádal mě o nějaké oblečení. Před tím, než jsem však dokázala odpovědět jsem si důkladně prohléda jeho vypracované tělo. 

,,Dala by jsi mi prosím to oblečení?"

,,Jasně promiň trochu jsem se zamyslela." řekla jsem a on se začal smát. Mezitím co se oblékal jsem šla do sprchy já a když jsem se vrátila Bucky už ležel v mé posteli na pravé straně.

,,Nene na té straně spím já" řekla jsem a on se mrzutě odvalil na druhou stranu. Zasmála jsem se a skočila do postele. Když už jsem skoro spala, cítila jsem jak se Bucky otočil mým směrem a přisunul se ke mě. Jemně mě chytil kolem pasu a přitáhl k sobě.Cítila jsem se v bezpečí a usnout bylo najednou o tolik snazší...

Po chvilce jsem se otočila směrem k němu a pohlédla do jeho modrých očí. Usmál se na mě a já tiše zašeptala

,,Barnesi já tě miluju"

,,Doufal jsem, že to řekneš" šeptl a jemně své rty přitiskl na ty mé.

,,Miluju tě" řekl tiše, když odpojil naše rty z polibku.

Když to po sobě tak zpětně čtu, dochází mi, že příběh trošku nemá pointu. Brzy se chystám opravit další kapitolu a doufám, že příběh bude potom stát za to🙈🤣