The best || h.s. ✔

"Víš co? Radši běž"

Harry se se mnou nebaví.

Je to složité. Chci pro něj to nejlepší a on se za to se mnou nebaví.

"Kam jdeš?"

"Pryč."

"Mladá dámo!"

"Tak najednou jsem mladá! Ale na svatbu jsem už akorát, co?!" Mračila jsem se na tátu.

"Lily. Je to pro naše dobro. Pro tvoje."

"Ale na co tak brzy? Stejně se firmy můžou spojit i bez nás, no ne?"

"Ne, pak by to nezůstalo v rodině"

"Ale-"

"Máš snad něco proti?"

"Mám toho hodně na jazyku, co bych ti chtěla říct!"

"Nepokoušej mi ani jen naznačit, že si ho nevezmeš. Je to muž přímo pro tebe"

Nemohla jsem ho poslouchat. Zabouchla jsem za sebou dveře a mířila jsem k našim sousedům Stylesovým.

Otevřela mi Anne.

"Ahoj, je doma Harry?" Zeptala jsem se Anne

"Je nahoře, běž za ním. Nechce vylézt z pokoje"

Shodila jsem si boty z nohou a mířila jsem k Harrymu do pokoje.

Zaklepala jsem "Harry?"

Nic se neozývalo. Zkusila jsem otevřít, zamčeno.

"Harry, otevři. Prosím"

Ťukala jsem pořád dokola. No konečně se po pěti minutách uráčil otevřít.

"Co chceš?" Vyštěkl na mě

"Můžeme si promluvit?" Zeptala jsem se v klidu, nechal mě projít dovnitř.

"Sedni si někam"

"Radši postojím.."

"Jak myslíš" sedl si na postel a pozoroval mě.

"To tě tak naštvalo, že jsem ti řekla, že si tě nechci vzít?"

Mlčel, takže jo.

"Nechci bránit štěstí, Harry"

"Každý má nárok být s osobou, kterou miluje"

"A chce být se svým štěstím"

Povídala jsem mu, jen se na mě díval.

Asi bude lepší, když zase půjdu..

"Asi už.. půjdu" řekla jsem potichu.

"Takže ty někoho miluješ?" Zeptal se mě najednou, byla jsem skoro u dveří.

"Cože?"

"Takže někoho miluješ a chceš být s ním?" Zeptal se znovu

Nechápavě jsem se na něj dívala.

"Víš co? Radši běž" řekl mi

"Fajn. Ahoj"

Opravdu jsem odešla.