The best || h.s. ✔

"neříkej to, prosím"

Ťukání na okno, přešla jsem k němu a otevřela jsem ho. 

Na stromě seděl Harry.

"Co je?"

"Ahoj" naklonil se ke mně a dal mi pusu na rty.

"Eh, ahoj"

"Co se děje?"

"Nic, co by? Půjdeme se podívat na ten dům?" Zeptal se

"Jo, můžeme"

"Víš, že tahle větev je naprasklá a není moc bezbečné na ní být" řekla jsem

"Bojíš se o mě?" Usmál se

"Ne, bojím se o ten strom, chudinka, tolik si toho prožil" řekla jsem

"Pff, tak teď jsem se uraz-ááá!" Padal na zem, ne proto, že větev urval, ale on neudržel balanc.

"Harry!" Utíkala jsem hned za ním dolů, proletěla jsme domem a hned jsem byla u něj.

"Harry, jsi v pořádku?" Klekla jsem si k němu.

"Ne, bolí mě prdel" zasmál se, taky jsem se musela smát, nebyl to nějak vysoký strom. Naštěstí.

"Jsi idiot" zasmála jsem se

"Ale už tvůj" "dejme tomu" dodala jsem

"Ne snad?" Podíval se na mě těma psíma očima.

"Ale jo" dala jsem mu rychlou pusu na rty.

"Miluju tě"

"Harry?"

"Ano?"

"Neříkej to, prosím"

"Proč ne?"

"Protože to nechci slyšet, dokud to neřeknu já"

"Ale co když ti to chci dávat na jevo každý den?"

"Fajn, dělej si co chceš" vstala jsem a vracela jsem se do domu

"Lily, počkej"

Podívala jsem se na něj

"Kdo mě bude zvedat?"

"Poraď si, zlato" zasmála jsem se a už mě nebylo.