Zelená

Zamilovaná

Bety

"Co děláš?"vyrušil mě hlas.

Byla jsem v zahradě. Měli jsme chvíli volno, tak jsem toho využila a našla si vhodné místo na přemýšlení - stín pod rozložitým stromem. Sedla jsem si do trávy a máčela si bosé nohy v jezírku.

Terka si sedla vedle a udělala to samé.

"Nic."nechtěla jsem jí říct o podmětu mého přemýšlení. "Nic není odpověď." "To teda je." "Možná pro tebe. A neodbočuj od tématu." To mám za to pošťuchování, když byla situace obrácená.

"Proč tu vlastně jsi?"zeptala jsem se jí nabručeně. Obrátila oči vzhůru a pak se její tvář roztáhla do úsměvu.

"Chodím s Honzou." Tak tohle mě dost překvapilo. A ne zrovna mile překvapilo. "Super, to vám přeju."snažila jsem se znít normálně. Moc mi to nešlo. Komu by taky bylo do smíchu, když se právě dozvěděl, že kluk do kterého je zamilovaný až po uši, chodí s jeho nejlepší kamarádkou. Nikomu.

Vlastně Terka byla krásná, usměvavá, veselá, chytrá, oblíbená. Nedivím se mu.

"Já to věděla!"křikla Terka nadšeně. "Co?" "Že ho miluješ."prohlásila otráveně, jako by to bylo jasné. Já na ní jen kulila oči. "To je stejně jedno, když chodí s tebou."zamumlala jsem. Ona jen vytřeštila oči. "Ty jsi tomu fakt věřila?" A já si uvědomila, že si že mě udělala legraci.

Vždyť ani neměli kdy se do sebe zamilovat a vůbec... Prostě jsem blbá.

Začalo mi docházet, že jí se vlastně líbí Martin. "Jo, bohužel. Nedošlo mi, že ty chceš Martina." "Je to tolik vidět?"zčervenala. Ona je taky zamilovaná?

"Polibek?"kývla. "Myslela jsem, že omdlim."přiznala jsem se smíchem. "Tak to jsme dvě."smála se a pak se podívala někam za mě.

Úsměv jí okamžitě ztuhl a nahradil jej výraz zděšení. Bála jsem se, protože mě napadlo, co, či spíše kdo, je za mnou.

Otočila jsem se a...

Mé obavy se vyplnily. Stáli tam oba.

Okamžitě jsme se obě postavily.

I když na to nebyla úplně vhodná chvíle, stejně jsem žasla nad tím, jak může bejt tak hrozně úžasnej. Nechtěla jsem se na něj dívat a už vůbec do těch kouzelných, modrých očí, jenže to nešlo. Všechna má sebekontrola a ovládání mizelo, s jediným pohledem který mi věnoval. Nebo já jemu.

Nejvíce mne mátly ty pohledy, které se z nechápavých, zmatených a překvapených změnily na šťastné.

Nic jsem nechápala. Ten moment byl tak silný. A to jsem ještě netušila pokračování.

Dívala jsem se na to jako ve zpomaleném filmu. Sledovala jsem Terku, která jen kulila oči. Martin k ní přišel tak blízko, že jsem se divila, jak to může vydržet.

Kdyby On byl tak blízko, asi bych se neudržela a políbila ho, nebo bych byla totálně mimo. Jo, Terka vlastně byla totálně mimo.

Chtěla něco říct, ale Martin jí to nedovolil. Přiložil jí prst na rty a následně si ji jemně přitáhl do polibku.

Stále jsem na ně zírala. Pak jsem se usmála. "Sluší jim to a vypadají šťastně." Pomyslela jsem si, když se Terka konečně vzpamatovala a polibky mu oplácela. "Jen škoda, že Terka má vždycky větší štěstí, než já. Přeju jim to. Ale to neznamená, že mi není líto, že ona má zase to co chtěla a já nic. Já jsem neviditelná." povzdechla jsem si.

Zjistila jsem, že se na mě všichni překvapeně dívají. Ztuhla jsem. Uvědomila jsem si, že jsem to zřejmě řekla nahlas.

"Jak si má kráska přeje." řekl s úsměvem na rtech Honza a přišel blíž. "Co?" byla jsem naprosto zmatená.

Byl tak hrozně blízko. Cítila jsem jak se mi rozbušilo srdce a zrychlil dech. Jemně mě pohladil po tváři a nahnul se k mým rtům. Můj mozek začal pomalu zase fungovat, takže mi docházelo, co řekl a co chce udělat. "Jen prosím neomdli." prohodil.

Začala jsem se smát, nikdo jiný neumí takhle dokonale zničit romantickou scénu. Jen to moje nehorázný pako. Však je to taky De MenT. Martin s Terkou taky zadržovali smích. To pako se na mě jen šklebilo.

"Nevím jak ty, ale myslím, že mi ještě něco dlužíš." prohlásili jsme zároveň, když jsem se přestala smát. Usmáli jsme se a on si mě zase přitáhl blíž.

"Jestli ještě něco řekneš tak tě zabiju." šeptla jsem a spojila naše rty. Byl to tak nádherný pocit. Znovu cítit jeho měkké, jemné rty na těch mých.

"Prosím, že tohle není sen, prank, nebo něco takového. Prosím." řekla jsem ještě stále se zavřenýma očima, když se odtáhl. "Jestli je to sen, tak už se nechci probudit." odpověděl mi Honza. Otevřela jsem oči.

Stál tam s úsměvem a rukama kolem mého pasu. Tak blízko. Myslela jsem, že se zblázním štěstím. Stále jsem mu koukala do očí.

Pak jsem se zarazila a podívala se, kde jsou Terka s Martinem. Stáli kousek vedle a zase se líbali. Mrkla jsem na Honzu a vzala ho za ruku. Do druhé jsem si vzala boty. "Co jim nechat trochu soukromí?"

Odtáhla jsem ho trochu dál do lesíku. Stál tam krásný strom, trochu nahnutý, přesně tak, aby jsi se o něj mohl pohodlně opřít.

"Co chceš dělat?" ptala jsem se. "Možná bych o něčem věděl." usmál se, opřel se o ten strom a mě stáhl s sebou. Zase jsme se líbali.

Cítila jsem, jak jeho ruka sjela z mého pasu na zadek. Kousla jsem ho a odtáhla se. "Ještě jsem neřekla, že s tebou chci něco mít a ty už mě ošaháváš?" smála jsem se. "A chceš?" zeptal se trochu zaraženě. "Jinak by to říct nešlo?" udělala jsem na něj psí oči. On se jen usmál.

Přetočil nás tak, abych u stromu byla já a klekl si přede mě. Vzal mou ruku a políbil ji. Já na něj jen zírala. "Učiníš mě tím nejšťastnějším a budeš mou přítelkyní?" řekl, jako kdyby mě žádal o ruku. Smála jsem se. "Ano." Skočila jsem mu do náruče.

"Miluju tě." "Já tebe taky."

Konečně se dali dohromady. :3

Myslím, že ty romantické scény budu muset ještě trochu natrénovat a upravit, protože tohle se mi moc nelíbí. :( Málo romantiky a moc žvanění. :D

Prosím, pište co mám zlepšit! Dík. :3

Zase votes, komenty, bla, bla, bla, znáte to. :D

Loučí se

Anyina

čussuč