Zelená

Řešení

Bety

"Nechci ti ublížit." Já prudce zavrtěla hlavou. "Ty ne. To vzpomínky. Nemůžeš za to, že se mi vrací. Může za to jen... jen Xa... jen... On." Dál se na mě smutně díval. "Kdybych tě..." "Honzo! Už ani slovo o tom, že za to můžeš ty!!" Zarazil se, ale kývl.

"Pojď. Jdeme za nimi. Myslím, že Marek, Kovy a Jirka nám chtěli něco říct." Vydala jsem se ke dveřím a Honzu táhla za sebou. "Co?" "Něco o našem vztahu, nebo tak." "Aha." zarazil se a zčervenal. Já se jen usmála. "Copak? Mě by to docela zajímalo." "Stejně vám budou vykládat o tom, jak..."nestihl to doříct, protože už jsem otevírala dveře do jejich pokoje.

"Jak co?" zajímalo to Martina. "Kluci nám s Teri slíbili, že nám něco řeknou. A Honzíkovi se to moc nelíbí. Má pocit, že na vás něco prozradí." ušklíbla jsem se. Klukům se rozsvítilo.

"Css. Holkám se líbí, když jsou z nich jejich kluci hotoví už na první pohled." prohlásil Marek. Honza s Martinem se pomalu přebarvovali na rudo. "Má pravdu. Pro holky je obří pochvala, když vědí, že mohou dělat věci, které jiné nemohou. Jen proto, že se zamilovaly do člověka, který je taky miluje. A když zaujaly na první pohled... Zvlášť kluky, po kterých touží  tisíce, možná spíš sta-tisíce jiných holek... Komu by se to nelíbilo." mrkla jsem na Honzu a lehce flirtovně jsem se usmála.

"Tak já asi nebudu rušit." usmála se Bára. Přišlo mi, že ten úsměv je dost kyselý a neupřímný. "Asi jo. Díky." řekla Terka, než se stačil někdo vzpamatovat. Odešla a my se po sobě všichni podívali. "Dřív byla fajn, ale teď se nějak změnila." povzdechla si Zuzka. "Nevadí. Jdeme si povídat. Špatných zážitků, lidí a vzpomínek jsem si už užila dost."

Zase jsem zachytila Honzův omluvný pohled. Usmála jsem se a dala mu pusu na tvář. Taky se usmál a stáhl mě na svou postel. Sedla jsem si mu na klín, přitulila se k němu co nejblíž to šlo a hlavu si položila na jeho rameno. Užívala jsem si ten pocit bezpečí a lásky tak moc, že jsem nevnímala nic jiného a zapomněla na ostatní.

"Co se tam vedle mezi vámi stalo?" ptala se opatrně Naty. Já se k odpovědi neměla tak odpověděl Honza. "Možná na ní ta včerejší událost měla jistý vliv. Občas se jí na to vybaví vzpomínky, takže se jí jistým způsobem na některých místech nesmím dotýkat." Byla chvíle ticha a pak jej protrhla Natka. "Promiň, že jsem se ptala." "V pořádku. My to nějak zvládnem." odpověděla jsem smutně. Vím, že to musím překonat. Kvůli mě i kvůli Honzovi.

"Zkus si na to zvyknout. Čím častěji se tě bude Honza dotýkat, tím rychleji si zvykneš. Snaž se to vydržet. Mysli na ty dobré vzpomínky. Řekni si, že Xavier je už dávno za mřížemi a Honza by ti nikdy nic neudělal. Na to tě má až moc rád. Nejdřív to bude hrůza, ale pak to bude mnohem lepší." Párkrát jsem rychle zamrkala a ohromeně se podívala na Jirku. Ten jen pokrčil rameny. "Když nebudu herec, tak chci být psycholog. Možná mi to jde i trochu líp." usmál se. "Díky."

"Chceš to zkusit?" ptal se Honza opatrně. "Jistě! Čím dřív se toho zbavím, tím líp." "Fajn, ale když to nebude pomáhat, tak v tom pokračovat nebudem. OK?" "OK." dala jsem mu lehkou pusu na tvář.

"Zpátky k předchozímu tématu." "Bára, nebo kluci?" "Co myslíš?" "Kluci." zasmála se Zuzka.

"Tak tomuhle tématu bych se zase radši vyhl." "Co takhle - kluci něco řeknou o vás a my o holkách." prohlásila Andy s úšklebkem. "Eh. No..." "Copak? Najednou se ti do toho taky nechce, co?" zasmál se Martin. Já na něj vrhla lehce vražedný pohled, ale pak jsem se "mile" usmála. "Fajn. beru." "Já taky." mrkl na mě Honza. "OK. Taky." Všichni se otočily na Martina. Ten jen zakoulel očima a prohlásil: "Když jinak nedáte..." "Ne. Možná Terka, ale my ti opravdu nedáme." ušklíbla se Zuzka. 

Chudák Teri zrudla jako rajče a podívala se do země. Ona je ještě taky pana. Vlastně jsme si slíbily, že se budeme vzájemně chránit. Ona pohlídá abych se nevyspala s nějakým blbcem a já budu hlídat ji. Samozřejmě je možné, že to nevyjde, ale třeba v baru se to hodí. Nebo, kdyby jsme chodily s klukem, který se té druhé nezdá, můžeme ho vyzkoušet. Ta druhá se ho bude snažit svést a pokud se nechá...

"Sorry. Klid, jen sranda." usmála se na ni Zuzka. "Vždyť já vím." Martin jí ještě něco zašeptal do ucha, aby jsme to neslyšeli a Teri znovu zrudla a nervozně se na něj usmála. Jen na ni mrkl a dal jí pusu. My jsme to radši neřešili.

"Když si to tak uvědomuju, tak nemám moc co ztratit. Stejně skoro nic nevíte. Na to mám moc ráda své tajemství." zasmála jsem se. "Tajemství?" nastražil Honza uši. "Nevim jak ty, ale já věci, který nechci moc lidem říkat, považuju za tajemství. A to, že jsem se totálně zamilovala do nejlepšího kamaráda, kterého znám sotva pár dní naživo a asi dva roky z videí, já považuji za věc, co se moc lidem neříká. Ještě ke všemu, když vím, kolik holek po něm tajně touží..." dala jsem mu pusu na tvář. "Tajná láska se svěřuje vždy jen té osobě, které opravdu věříte. Takže většinou nej kámošce. Nemám pravdu?" zašklebila se Terka. Já vykulila oči a pak jsem se zamračila. "To neuděláš." Všichni se začali hrozně smát a po chvíli i já. "To je tak, když svěříš nejhlubší tajemství člověku, který udělá všechno proto, aby si z tebe mohl udělat srandu a ztrapnit tě." "Jenže stejně víš, že by neřekl nic, co by ti výrazně ublížilo, protože ať už je sebevíc nepříjemnej, nebo ať ti provede cokoli, stejně mu na tobě záleží. Proto mu věříš a proto se mu svěřuješ." doplnila mne Terka s úsměvem. 

Ani nevím jak, ale najednou jsme si povídali - světe div se - o tom, k čemu jsme se snažili dostat už půl hodiny.

Tak. Tady to opět ukončím. Omlouvám se, jestli to bylo nějak trochu chaotické, nebo nudné. :)

Další díl by měl být hodně brzo, protože vím o čem psát a hrozně mě to teď baví. ;)

Znáte to - komenty,hlasy,.. :D

Loučí se

Anyina

čussuč