Zelená

Plány

Miluju vás! Díky, za všechno!  Moc to pro mě znamená. 1K přečtení a přes 70 votes!!!😍

Honza

Opatrně jsem ji dovedl až na místo, kam jsem mířil. Na místo, kde jsem ji poprvé řekl ty dvě nádherná slova. Na místo, kde se stala mou. Na naše nádherné místo, k našemu stromu a kde se doufám vyléčí nejsnáz.

Je mi opravdu hrozně, když vím, že jí nemůžu políbit. Buď to udělám a tím jí ublížím, nebo to neudělám a stejně jí to ublíží. Takže doufám, že Jirkova rada pomůže a můj plán vyjde. Pokud to zkazím, tak si to budu pořád vyčítat.

"Už mi konečně řekneš, kam jsi mě to zatáhl?" ozvala se pobaveně Bety. "Bojíš se?" zasmál jsem se. Měla přes oči šátek. Nechtěl jsem, aby viděla kam jdeme, i když to bylo v podstatě jedno.

Odpovědí mi byl její krásný smích. "Nebojím. Dokud jsi tu se mnou, tak se nebojím." Tak to mě potěšilo, ale taky rozesmálo. "Víš, že tohle je trochu praštěný? Protože jsem ještě nepotkal člověka, kterej by byl z hororů tak podělanej, jako já. To by si měla větší šanci na přežití, kdyby tě měl chránit třeba strom." "Tak to si někdy musíš pustit horor se mnou. To jsi ještě neviděl. A u tvých videí z hororovek jsem křičela zhruba stejně. Vždycky všichni přiletěli, co se mi stalo. Nikdy jsem hororovky ani horory neměla ráda a ty jsi byl jediný, na kterého jsem mohla koukat pořád. I když jsi hrál horory." Tak tohle taky potěšilo.

"A teď už by si mi opravdu mohl sundat ten šátek, ne?" "Jo. Promiň. Počkéj..." opatrně jsem ji navedl k tomu stromu, aby se opřela. Její rty se roztáhly do širokého úsměvu a já poznal, že už ví, kde jsme. Sundal jsem jí šátek a ona trochu zamrkala, aby si zvykla na světlo.

"Poč jsi mě sem táhl?" "Protože už to chci vyřešit. ... Promiň." řekl jsem trochu nervozně a s mírným smutkem a omluvou v očích jsem dodal i poslední slovo. Nechápavě a lehce vyděšeně se na mě podívala a já se přemlouval, ať už to konečně udělám.

Jedna část mě zoufale toužila po jejích rtech a nutila mě to udělat. Druhá říkala, že jí to jen ublíží a nic se tím nevyřeší. Měl jsem v hlavě zmatek, ale pak jsem se rozhodl. Doufám, že v téhle chvíli platí, že risk je zisk. Protože jestli ne, právě jsem to všechno podělal.

Políbil jsem ji.

Cítil jsem, jak se pod tím dotekem napnula a vyděšeně vyjekla. Přesně toho jsem se bál, ale já se nehodlal vzdát. Jemně, ale pevně jsem ji držel u toho stromu, aby mi neutekla a dál ji něžně líbal.

Bety

Celé mé tělo se napnulo a mě ovládla opět ta hrůza. Zavřela jsem oči a víčka pevně přitiskla k sobě. Zase se to vracelo.

"Nebul!" zavrčel a roztrhl mi tričko.

Moje myšlenky ovládla opět ta hrůza. Celá jsem se třásla a před očima se mi opět objevovaly vzpomínky, na které jsem chtěla zapomenout.

"J-j-já n-nechc-ci." vzlykala jsem dál. Trochu se mi povedlo roubík uvolnit. "Ticho!" zavrčel a začal mě slizce líbat a mačkat mi prsa. 

"Bety." Trochu jsem se vzpamatovala a zaměřila jsem svou pozornost víc na hlas, který mi něco něžně šeptal do rtů. "Bety. Klid. Nic se ti nestane, neboj. Říkala jsi, že když jsi se mnou, tak se nebojíš. Dokaž to. Sobě i mně. Prosím." Cítila jsem, že se mé tělo trochu uklidňuje, ale stále jsem byla napjatá.

Znovu mě políbil. Už jsem nechtěla. Už ne. Nechtěla jsem tu hrůzu prožívat znovu. Cítila jsem v očích slzy. Chtěla jsem ho od sebe odstrčit, ale nešlo to.