Navždy spolu?

7)

Z pohledu Alyy:

Chloé mi doslova visela kolem krku. Její slzy dopadaly na mou košili. Tohle nebyl ten její hraný pláč. Opravdu plakala. Začala jsem s ní trochu soucítit. Lidé okolo nás na nás celkem divně civěli. Já si toho nevšímala. Poplácávala jsem ji po zádech. "Nějak už to zvládneme. Máš přece kamarády." "Co to tady vyvádim!?" otřela si slzy Chloé. Vrhla na mě pohled, pod kterým by si každý představil něco jiného. Potom rázným krokem odešla. Já několikrát zamrkala a uvědomila jsem si, kde jsem a vykročila ke škole. Marinette už tam... čekala? ,,Mari! to je dost, že jdeš jednou brzo! " obě jsme se zasmály.
Mari je skvělá holka a mam ji ráda. Ale zkrátka má svoje mouchy ostatně jako každý z nás. Šla jsem na záchod. Vtom mě ale zastavila oranžová záře, která mě úplně oslnila. "Alyo! Alyo!" otočila jsem se za zdrojem hluku. Nikde nic. ,,Alyooo slyšíš?" ,,Kdo jsi a co po mně chceš?" ozvalo se slabé povzdechnutí. "Alyo, jsem liščí kwami. Můžu tě proměnit v superhrdinku, jako je Beruška, ale liščí!" ,,Fakt???"
O jeden měsíc později z pohledu Marinette:
Za tenhle měsíc se stalo mnoho věcí. S Alyou, s Adrienem, s naším superhrdinským týmem, ale i se mnou. Těch informací je tolik, že mám v poslední době občas chuť zabořit hlavu do polštáře a už nikdy ji nevybořit. Tak zaprvé: Alya už není takový blázen do Berušky a nic nestíhá, ostatně stejně jako já, takže si ještě víc rozumíme. Zato má všude lišky. Na tašce, na oblečení, na mobilu. A to je další věc. Do 'dreamteamu' nám přibyla Volpina, ale pravá. Pak nám tu ještě přibyl Páv. Je docela sexy, ale nechci podvádět Adriena. Nejsem děvka (oooooo Emma sem konečně dala nějaký normální slovo! :D )
Nebo jo? No a to je zas další věc. A souvisí s tím ta poslední věc - Adrien. Adrien je v poslední době takový nejistý a na tapetě mobilu má Volpinu. Ale třeba se mu líbí její maska, když už chudák tu svou nemá. A teď se vraťme k pávovi. Páv má jako zbraň vějíř, co je docela šikovný. Má blonďaté rozcuchané vlasy a oči tak nádherné! Jednu chvíli se zdají zelené, hned jsou zase modré. Jeho oči jsou rozbouřené oceány. Dole je zelená voda, jako smaragdy a každou chvíli se přes ní převalí tmavomodrá vlna. Vždycky, když se na něj kouknu, musím se otočit, aby neviděl mé tváře v barvě mé masky. Jenže já CHCI milovat ADRIENA!!! Co to se mnou je, ještě tou děvkou nejsem, ale asi brzo budu. Já nechci! Těch informací je na mě moc. Jdu si lehnout. "Marinette, co je?" ach jo. "Tikki, ty přece víš, všechny ty věci, co se staly, já... Totiž Adrien... Prostě si jdu LEHNOUT a tečka." A vylezla jsem na palandu. "Kéž bych se už nikdy neprobudila..." Pak jsem ale vstala z postele a vyšla na balkon. Oslnilo mě slunce a teplo. Teď v zimě? Každopádně je tady skvěle. Nevim proč jsem se transformovala, ale běhám po střechách a vylétám na Eiffelovku. Je tu i páv. A jéje. Otáčím svou tvář jinam, ale něčí silné dokonalé ruce si ji přitáhly k sobě. Páv se mi nejdřív lehce otřel rty o rty. Pak odendal ruce od mých tváří a objal mě. Jeho rty se blíží k mým. Nevim proč se mi to líbí. Najednou se Adrien zakousl do mého koláče jménem svědomí. Odtáhla jsem se od páva a s těžkým srdcem jsem mířila domů. Těžké srdce a svědomí mě táhlo dolů víc a víc. Už jsem skoro u země, když v tu ránu...
.
.
.
.
.
.
.
.
Kocour. Políbil mi ruku." Dobré dopoledne M'lady." odpověděla jsem úsměvem. "Dobrý ráno." Kocour mě náhle políbil. A ne, že by se mi to nelíbilo! Ale počkat, nemá to být kočka? Že by se můj bejvalej parťák vrátil? Ale pak jsem se otočila - Adrien se na to všechno díval. Já neschopna slova vzala do ruky nůž, který občas nosím při sobě. Zabodla jsem si ho do levé části hrudi. "Marinette! Neeeee..."

Vtom jsem se probudila. Ten sen mi to naznačil dost jasně. Já se děvkou nestávám. Já už jí jsem
Tak. Nová kapitola  je tu a já jsem se konečně po tom Vánočním stresu zmohla napsat kapitolu. Tak dneska je to trochu víc mým stylem :D doufám že to někomu nevadí.
Jinak, jak jste prožili Vánoce popřípadě dostali jste nějaký ML dárek?
Vaše Emma