Navždy spolu?

4

Z pohledu Marinette:

Vyskočila jsem z okna svého pokoje a vyskočila na střechu, kde se mi před chvílí poklonil Kocour. On je tak nádherný! A ty jeho oči. Ty jedovatě zelené oči. Pořád na něj musím myslet.  Ale co Adrien? Ne, teď se soustředím na Kocoura. To je můj hlavní cíl. To je moje kořist. Rychle jsem odtáhla myšlenky od Kocoura a rozběhla jsem se ke škole. Že by další z naší školy? Ano, přesně tak. Mirey, rosnička tohoto roku. Měla na sobě černý oblek s páskem, na hlavě podivnou čelenku a pod páskem ukrytou taštičku. O pár chvil později dorazil i kocour. "Kocoure, znáš Mirey? Ta letošní Rosnička." "Jo, proč?" "To je ona. Musíme jí sebrat tu taštičku." Kocour vyrazil vpřed a vrhl se po akumatizované. "Mirey, uklidni se, stejně nevyhraješ!" "Mirey? Nad tou by jste určitě zvítězili. Ale nad Astrolinkou NIKDY!" (:D) následoval přeslazený smích. Je docela hloupá, protože mezitím, co se smála, jsme jí s Kocourem sebrali tašku. Držím jí pevně v rukou, ale její síla mi jí vytrhla. Tahle holka by neměla být těžká. S novým pocitem důvěry jsem zahákla své yoyo a vytrhla jí taštičku. Roztrhla jsem ji ale nic. Kocour po Astrolince vystartoval a vzápětí už ji držel u země. "Kočaklyzma! " a zničil čelenku. Pořád nic. A! jaktože jsem si nevšimla té gumičky! Jenže jak  ji dostat? "Štěstíčkoo! CO?! Holící strojek? To je tedy povedené. Rozběhla jsem se k Mirey a oholila (bez zásuvky) její tmavě modré vlasy. Gumička spadla na zem a já jí pohotově chytila. Očistila jsem akumu a pronesla obvyklá slova, která všichni známe. "Já musím, má dámo!" řekl Kocour a prodlouži svou tyč tak, aby doskočil dostatečně daleko.

Z pohledu Adriena:

Odskákal jsem po střechách  přehnanými zvuky. Okamžitě jsem se odtransformoval a běžel jsem k domu, kde bydela Marinette. Zrovna přicházela. "Ahoj Marinette!" Marinette mi zamávala a zakopla přes lavičku. Zachytil jsem ji, ale na ne úplně vhodném místě. Marinettin ruměnec nabíral barvu beruščiny masky. "Mari, již dlouho se tě chci zeptat na jednu věc. Není to žádná lbost, neboj." "J-Jo j-j-joj- p-ptej se!" "Marinette, budeš mojí přítelkyní?" to ji zarazilo. "Klidně ne, mně to nebude vadit..." vtom mě objala. Objal jsem ji tedy taky. "Marinette! Jak se opovažuješ..." "Klid Chloé, tohle je moje holka, seznamte se. Ale ne, s takovou jako jsi ty, bych jí dobrovolně neseznámil. Ale copak? Vy už se znáte! No jo, já "zapoměl", pojď Mari, s touhle se nebudeme bavit." Chloé tam  zůstala sát s čelistí skoro až na zemi. Když jsme přešli oodál, zeptal jsem se Marinette: "To doufám znamenalo ano?" "J-J-Jo, znameral, totiž znamenalo." "Marinette, nechceš zajít do kavárny? Je tu celkem chladno." "D-D-Dobře." "Už nemusíš koktat." řekl jsem a usmál se. Pak jsem ji vzal za ruku a šli jsme do kavárny. Objednali jsme si horkou čokoládu. Když j byli asi polovině povídání, rohodl sem se, že jto řeknu. "Mari, je ještě něco, co ti musím říct." Podívala se na mě těma svýma kukadlama. "Já... Já jsem Černý Kocour." netvářila se zrovna, že mi věří. Zalovil jsem v kapse a vytáhl Plagga. Vzpíral se, ale já vím, jak na něj.  Vytáhl jsem kousek camembertu. Vzápětí se ozval svištivý zvuk Plagga. Mám štěstí, že tu není moc lidí. Teď se ozval další zvuk. Nic s Plaggem. To Marinette. Vylila si horkou čokoládu na bílé tričko.

Ahoj! Deska to je "trochu" delší :D Omlouvám se, že jsem dlouho nepsala. A taky za chyby, jestli tam jsou, blbne mi klávesnice :D Jinak - jaký názor máte na Camembert? :D

Emmydreamy