Navždy spolu?

6

Z pohledu Marinette:

Adrien byl úplně zdrcený. Podpírala jsem ho a nacpala ho do plného autobusu. "Promiňte, pardon, může si prosím tady Adrien sednout?" Jedna paní ho pustila sednout, ale najednou mi Adrienova ruka vyklouzla. Strhla si ho - zase ona!? "Chloé! Kdy to pochopíš!?" vyjela jsem na ni, když si ho přitáhla vedle sebe (vedle ní předtím seděla Sabrina) a vykládala něco o tom, jak pojedou za tátou a ten že už někoho zavolá. "Co mám pochopit? Že jsi blbka? To už vím. Marinette, já mám na Adrienka, ty ne. To se nauč nazpaměť a vytesej si to na dům zlatem. Ale copak? Že by na to Dupain-Chengovi neměli? Jasně že neměli. Za to Bourgeoisovi a Agrestovi se k sobě hodí skvěle." Adrien vypadal, jako kdyby chtěl něco říct, ale bylo mu tak slabo, že to nedokázal. Ve mně se mísily pocity. Točila se mi hlava. Vrhla jsem se na Chloé a svalila ji na zem. Napřáhla jsem pěst, že jí dám co proto, ale pak bych měla problémy. Zvedla jsem se a zabořila tváře do dlaní. spadla jsem na kolena. Ta dokonalá kombinace vzteku a smutku (trochu i pravdy o tom s naším majetkem) mě opravdu zničila. Slyšela jsem, že se Adrien se zvedl. Zvedl se a něco mě zvedlo ze země. Adrien si mě posadil na klín. "S tou hnusnou mouchou se vypořádáme, neboj. Já už to zařídím." Usmál se. Ten jeho úsměv mě hypnotizuje. Po té jsem zavřela oči a... "Marinette! Mari!" Adrien seděl vedle mě na nějaké posteli. Rozhlédla jsem se. Jsem v Adrienově pokoji? "Adriene, jsem u tebe doma?" "Jo, jsi. Omdlela jsi, protože ta namakeupovaná ropucha Chloé odhadla tvé slabiny." Položila jsem hlavu na sametový polštář. Jen jsem na něj tak koukala. Tohle dělám často. Proč? Protože Adrien! "Mari, víš, že už jsi v kómatu dva dny? Nechceš něco k jídlu? Ti lékaři co sem chodili říkali, že můžeš jíst teprve až se probudíš." Usmála jsem se. "Jo, něco bych si dala." Adrien slezl z palandy a zamířil na chodbu. Já jsem zavřela oči. "Pak ti musím něco říct." Adrien je na mě hrozně hodný. "Marinette! Konečně jsi se probudila!" Tikki vyletěla z mé. Vzala jsem ji do dlaní a přitiskla jsem jí na mou tvář. "Tikki, já... Co mám říkat?" Tikki se usmála. Ale trochu trpce. "Radši řekni Tikki tečky, protože nový padouch už zaujal své místo. Ve mně se mísily pocity. Adrien mi chce něco říct. Má to společného něco s tou černou září, co měl pod stolem v kavárně? "Tikki, já nevím... Dobře. Tikki, TEČKY!" již v obleku a s maskou jsem vyskočila na okno. Mám hrozný hlad. Doufám, že někde něco najdu. A hele, párty na zahradě. Doskočila jsem na zahradu k těm lidem se slovy: "Jste všichni v pořádku? Jen se ujišťuju." Ale ne, támhle je Alya. "Beruškoo! Na slovíčko!" "Ne, teď nemůžu." Odvětila jsem rázně. "Potřebovala bych něco k jídlu. Nemáte tady něco?" pohledem jsem sjela k talíři sušenek. "Že váháš!" křikla Alya a nacpala mi do pusy hned tři sušenky. Následovně si se mnou udělala selfie a já vypadala naprosto retardovaně. "Ták, hned to dám na Berublog." A mačkala něco na svém mobilu. "R-o-z-t-o-m-i-l-á- b-e-r-u-š-k-a dvojtečka CapsLock dé..." docela mě nudilo, jak tam odříkávala, co píše. Vzala jsem ještě pár sušenek a "odletěla". A zde už máme zakumatizovanou. Naše třídní!? Má rezavé vlasy rozpuštěné a vlají jí do všech stran a směrů. Na sobě elastické tričko a legíny. Jak jinak než černé a bez masky se Lišaj kromě nějakých případů neobejde. Vystřelila oranžovou střelu a trefila nějaké lidi. Lidi se proměnili v učebnice a mířily na naší chemikářku. Já jsem jen natáhla yoyo a chtěla jsem jí podezřelou sponku vzít. Paní učitelka mě však zastavila několika knihami. (Teď to udělám podle teorií ale nebojte, Adrien taky dostane něco :D ) Celou tu dobu mě hrozně masakrovala. Nakonec mi ještě roztrhla oblek, ale to se snad spraví. Až jí porazím. Ale porazím jí někdy? A kdyby, bude fungovat kouzelná moc, když u Kocoura nefungovala? S myšlenkami na druhém konci světa jsem se do učitelky opřela. No konečně! "Nazdar brouku! Jen sem se trochu zdržel." "Adriene! Trochu!? Já TADY-" "Nebyla si informovaná o tom, že Agrestovi Mistr Fu mirákula sebral?!" "Co?! Tak to mi- No totiž, aha to ne, to nemůže být pravda." "Ta školačka, Marinette, znáš?" "Jo, o té jsem něco slyšela." "Tý prozradil svojí identitu kocoura." Ne. Takže proto mu bylo tak špatně? to všechno kvůli mně. Chudák Adrien. Jsem tak blbá. Pohlédla jsem na Kocoura- ne na Kocoura, ale na Kočku. Stála tam holka s dlouhýma černýma vlasama a hnědo-červenýma očima. "Takže- ty jsi můj nový parťák?" "No, vypadá to tak."

Z pohledu Chloé:

Procházela jsem se po obchodech. Támhle je ta blbka Alya. "Chloé, chci se tě na něco zeptat." Alya? no to zase bude nějaká blbost o tom, jak mě několikrát beruška zachraňovala. Na ten její 'berublog'. "Můžu?" ušklíbla jsem se. "Souvisí to s Beruškou?" "Ne, ne, o tobě a Berušce už všechno vím. Mám s ní i rozhovor a mluvíme tam občas o tobě. Mrkej!" a dala mi těsně před obličej její mobil. Natáhla jsem ukazováček a zavřela oči. Mobil jsem jí strčila zpět. "Ne, díky." No dobře, jsem arogantní osoba, ale tohle mě vůbec nezajímalo. "Chloé, proč jsi na Marinette tak zlá?" tak tohle mě naštvalo. "Tobě by se asi taky nelíbilo, kdyby jsi žila od šesti let bez matky a rozmazlovali by tě sluhové. Asi by se ti taky nelíbilo, kdyby tvůj nejmilejší a nejhodnější člověk na světě najednou zmizel, když ti bylo pět!" Alya na mě brejlila těma svýma očima. "Ale proč zrovna na Marinette?" "Ty MOC dobře víš, že obě chceme Adriena. Moc D-obře T-o V-íš!" dávala jsem důraz na každé první písmeno.

Z pohledu Alyy:

Proč? Proč mi nikdy nepřišlo divné, že nikdo nikdy neslyšel o paní Bourgeoisové - sličné paní starostové? "Chloé, já se hrozně omlouvám, promiň." Chloé měla slzy na krajíčku. Třásl se jí obličej, jak byla napjatá. "Chloé-" dál jsem se ale nedostala, protože Chloé...

Ahoj, Vánoční speciál je na světě. Líbí se někomu tak jako mně ty zpěvy? :)

Vaše Emmydreamy :)