Navždy spolu?

10)

Ahoj,  mně se to načetlo jako 9. Kapitola místo 10., ale snad neva. Užijte si kapitolu. 😝

Z pohledu Marinette:
Adrien se zdál být zaskočen touto informací, ostatně stejně jako já. Asi neměl svého otce zas tak nerad,  soudě podle jeho výrazu. Jak můžu vědět,  kde ho hledat? ,,Adr-" ,,Ne,  naši identitu nikdo zjistit nesmí , slečno Dupain-Cheng. Nesmí to zjistit ani Alya s Ninem,  ani Volpina s Želvou." ,,Želvou? Ona přistoupila? " ,,Spíš on,  ale slovo želvák se mu nelíbilo,  tak mu s Volpinou a kočkou říkáme želva.  Je to milej týpek,  měla bys ho poznat,  má dámo." já se usmála a koukala na cestu. Tam byla oranžová šmouha. Byla to Volpina. ,,Beruško! Kde jsi byla celou tu dobu?" já se podrbala na zátylku a nervózně vysvětlila: ,,No,  já byla s tetou v...  Thajsku. V Thajsku bylo nádherně. Ale musím ti něco říct : znáš Gabriela Agresta? On je lišaj. To on je ten záporák. Musíme mu sebrat mirákulum." ,,Taky vám musím něco říct, moje kwami mi teď oznámila,  že byl povolán nový superhrdina, to sice včela.  Prý,  že na nás čeká na vrcholku Eiffelovky." to mi připomíná,  že jsem se ani nepozdravila s mojí kwaminkou. ,,Dobře, počkáme tam i na želvu." snědá dívka s ušima a ocasem přikývla. Vydali jsme se k Eiffelovce každý po svém. Já jsem prodlužovala yoyo, Adrien prodlužoval své vějíře a mně dosud neznámá identita prodlužovala flétnu.
Když jsme dorazili na Eiffelovku,  stála tam včela - štíhlá dívka s dlouhým blond ohonem a velkýma modrýma očima- a vedle ní želva - o něco silnější týpek se snědou pletí a mandlovýma očima.Včela za opaskem bumerang a želva na ruce štít s ostrým koncem. Bojovali. ,,Hele klídek,  týpci. Proč se kočkujete? Má to nějakej smysl?" ,,Beruško! Kde jsi byla? " křičel Želva. ,,Byla v Thajsku, želvo a nech tu včelu." řekla za mne Volpina. ,,Ale ona má akumu! V tom hřebínku,  či korunce!" ohradil se želva. ,,Tak mě napadá, kdo tu za mě po dobu,  co jsem byla v Thajsku chytal akumy?" to by mě opravdu zajímalo.  ,,Já." položila si hrdě Duku na hruď dívka v oranžovém.  ,,A ty želvo se klidně zeptej svého kwamiho,  když nám nevěříš." Včela si založila ruce.  ,,To je pravda." přidala se. ,,A já myslela,  že chytat akumy může jen beruška. Asi jsem měla špatné informace." ,,Ne, to jsi neměla. Strážce mirákul přenechal tu moc mně. Od té doby chytám akumy já." prohlásila ušatá Volpina. Já se na chvíli tvářila naštvaně, ale pak se vrátila opět k tématu.  ,,Hele parto, ještě chybí čičorína," (ano,  Emma kopíruje pixely) ,,a budem tu na lišaje všichni. Bude to těžký,  ale my to zvládnem. No nemám pravdu? " ozývaly se samé souhlasné zvuky a slova. ,,K domu Agrestů nás zavede A- koc- páv. Nebo ne? " Páv přikývl a vydal se domů. ,,Hej,  počkejte!  Počkejte na mě! " ozvalo se za námi. Ohlédla jsem se.  Byla to černá kočka. S úsměvem jsem zastavila a vydala gesto ostatním na pokyn zastavení. Kočka nás doběhla a její tmavé dlouhé prameny jí padaly do čela. Odhrnula si je a její pohled spadl na včelu.  ,,V pohodě,  ona-“ dál jsem se nedostala, protože kočka na mě vychrlila:  ,,Kdes byla dámo?  My si tady můžem zachraňovat svět půl roku a najednou si přídeš? " nezněla vůbec naštvaně. Smála se tomu. Já jsem všechny svolala do jakéhosi 'kruhu',  spíš nějaké hroudy.  Sama jsem si do ní stoupla.  ,,Parto,  tohle není zrovna bezpečná aktivita a kdyby někdo z nás umřel, měli bychom to dát našim rodinám da vědomí. Sice je to trochu depresivní,  ale je to tak. Měli bychom si říct své identity. Souhlas?" všichni pokyvovali. ,,Jsem Nino,  možná mě znáte." začal želva. ,,Jsem Juleka,  Nino." přidala se kočka.  ,,Jsem Alya, spolužáci." prozradila se Volpina.  ,,Já jsem Chloe a moc se omlouvám všem,  kterým jsem ublížila a byla na ně hnusná, ztráta matky mě zasáhla."
Přidala se včela.  ,,Já jsem další z naší třídy, jsem totiž Adrien Agreste." přiznal se můj milášek.  ,,A co ty,  beruško? Jsi taky z naší třídy?" zeptal se žertem Nino.  ,,Ano,  jsem Marinette." všichni na mě čuměli.  ,,Tak jdeme?" vzpamatovali se a vydali se za Adrienem. Byli jsme pár desítek metrů od domu Agrestů,  když vtom nás zastavil policeman, zloustrátor a pixelator. Zpoza velkého policemana vykoukla malá loutkářka a aby toho nebylo málo, přijela bouře na animalovi. Šest ku šesti. Juleka se hned vrhla po animalovi. Černá kočka vs. černá kočka. Adrien vystartoval po zloustrátorovi (teď nevim,  jestli to neni zlolustrátor 😁) a Nino šel po policemanovi. Já s Alyou jsme šly po bouři a stejně jsme ji tak tak zvládali. Včela šla po loutkářce,  která na nás posílala Pinocchia. Nic moc. Pixelator se taky zapojil a chtěl mě vyfotit. Já jsem uhnula a trefil bouři. Tak, vedeme 1:0. Zloustrátor zavřel Juleku do krabice. Nemohla se z ní dostat,  až jsem si vzpoměla, jak jsme to vyřešili s Adrienem.  ,,Ju- kočko! Prodluž tu tyč! " volala jsem. Juleka poslechla a tak se odtud dostala. Nina policeman trefil svými náramky. Měl zaškrtit Alyu. Včela vystartovala se svou schopností 'včelovládání' a náramky z něj sundala. Poté je nasadila zloustrátorovi a vzala mu tužku. Mezitím Alya porazila loutkářku. Šlo to dobře, ale bylo to zamotané. Pixelator využil hrubé síly a pořádně kopl Adriena do břicha. Ten se svíjel bolestí a já k němu přiběhla. Zloustrátor se zbavil pout a získal tužku zpět. Chloe musela nakrmit svou kwami a znovu se transformovat (ještě byla včela).  Na bojišti zůstal Nino, Alya a Juleka a proti nim Policeman , zloustrátor, animan a pixelator byl u nás připraven k dalšímu výkopu. Já jsem na něj výhružně zavrčela, vycenila zuby a udělala yoyem štít. ,,Opovaž se,  zrůdo. " procedila jsem skrze zuby. Ten sviňák se Adriena ani nedotkne. To mu zaručím. Extrémně nas*aná jsem vykročila k tomu odpornému modro-černo-růžovému stvoření. On pomalu ustupoval a pak se dal do běhu. Já jsem mu svázala nohy , srazila ho na zem a pokus o útěk zmařila. Pak jsem ho otočila na záda a dupla mu do ksichtu na foťák.  ,,Aby jsi se poučil, blbe, na páva si nedovoluj. " zařvala jsem na něj. ,,Get rekt! " volal Nino a dál se věnoval animalovi. Já přešla k Adrienovi.  ,,Jsi v pořádku? " zeptala jsem se starostlivě a prohlédla si na zemi ležícího Adriena od hlavy až k patě. On se úchylně usmíval.  ,,Jsi krásná, když jsi nasraná." mrkl na mě.  ,,Není čas na srandičky,  páve." s těmi slovy jsem mu podala ruku. On ji přijal a vrátil se na scénu. Když jsem se otočila, všimla jsem si, že jsem ten foťák neměla rozbíjet, protože z něj vyletěla bouře. Ta silně foukla do Juleky, až letěla asi tři kilometry . Ještě zavolala: ,,Černá kočka už zase mizí ze scényyyy... " (viz.  Pokémon 😀) já se zasmála a šla si to vyřídit s bouří. Ta blbka se mě snažila trefit,  jenže si neuvědomila,  že její rány neletí rychlostí světla. Alya se prala s animalem a Nino se zloustrátorem. Policeman byl zabrán pávem a já fightila s bouří. Běžela jsem po stěně a skočila na bouři,  ta ve spěchu udělala ledovou plochu od země až po její hlavu zeshora. Já na led dopadla,  zlomila ho a padající led jí zlomil deštník. Zloustrátor jí namaloval nový. Chtěla po mně vystřelit,  ale nový deštník nefungoval. Já se proztě musela zasmát. Zloustrátor se naštval a hodil po mně obrovského pavouka.  Téměř okamžitě jsem se přestala chechtat a začala se vypořádávat s monstrem. To už přiběhla Chloe ve své plné síle. Boj trval dlouho, až do noci. Ale nakonec jsme vyčerpaní a zranění vyhráli. Jelikož jsme teď pana Agresta napadnout nemohli, mohli by jsme přespat u Juleky,  která bydlí o dva bloky dál. Její máma nám to s radostí povolila. Tak jsme spali s vědomím, že zítra bude asi ten nejtěžší den našich životů.
Tak. 😀
Díky moc,  že jsi to přečetl/a až sem a doufám,  že se alespoň trochu líbilo 😊☺😁. Končit se mi ještě nechce a poslední kapitola bude mít víc jak 3000 slov, takže vyjde tak za pět let. 😂😁
Vaše Emm🐱