Dneska vybíráme peníze pro útulek nebo něco podobného, celý den budeme venku stát v té zimě a nutit lidem odznáčky s pejskem kterého malovalo snad batole. No nic, máme smůlu že si vybrali zrovna nás(Řekl bych že po včerejšku si od nás nikdo nic nekoupí), dali mě do dvojice s Nejim a každému dali snad tunovou tašku a řekli že to musíme celé vyprodat, jinak že se nemáme vůbec vracet, Neji říkal že je to osud že nás dali spolu a že to byl osud, že nám dali tolik odznáčků, nebo že je to osud že...(prostě chápete). Moc se nám nedařilo, možná proto, že nás dali do chudinsky-kriminální čtvrti. Každou chvíli někdo vypadl z okna nebo okolo jeli poldové s pistolí v ruce a pronásledovali zloděje, ach jo, proč zrovna já! Pokaždé když někdo vypadl z okna, tak říkal že to byl osud že ten šťastlivec vypadl z okna. Potom mi začal vyprávět o tom, jak byl malý a další hrozné fillery. Musel jsem ho ignorovat a snažit se najít nějaké normální lidi, bylo to dost těžké, byli tu samí opilý bezdomovci, divně vypadající individa a hele! Nějaká divně malovaná paní s takovými mřížkovanými silonkami a krátkými šaty s velkým výstřihem a tak jsem se jí šel zeptat jestli nechce koupit odznáček, ale ona se mě ještě předtím zeptala jestli něco nechci a že bere třicet dolarů za hodinu a tak jsem jí radši nechal být, tolik peněz nemám a kdo ví, jak dlouho by trvalo než bych jí přemluvil, ať si nějaké koupí. Pořád procházeli okolo lidi a mě už začalo štvát jak si pořád nikdo nic nekoupil a tak jsem na ti lidi začal trochu řvát(trochu víc než trochu) znělo to asi takhle: vy ku*** jděte do ***** a kupte si konečně ty ***** odznáčky do *****s váma, no a potom mě zkrátka a jednoduše začali vyslýchat policajti jestli jsem si nevzanějaké drogy nebo tak takže milý deníčku s láskou Gaara a já se jdu štvát s těmi odznáčky...
