The Lone Girl Out Of Forest

Díl Dvanáctý - Battle of Loch Tay

Myslela jsem si, že Henry udělá něco jiného, než mě pošle sedět do lesa. Ale já jeho rozhodnutí akceptuju, a poslechnu ho, ale stejně mě zaráží jedna věc. Trochu se změnil. Hledal mě, nebo nehledal? Mám pochybnost, a velkou. Arsen stál opodál, v rukou luk a šíp, připraven kdykoliv zasáhnout. Elodie mi položila ruku na rameno a já se po ní podívala. Měla v očích otázky a doslova, jako by mi očima se ptala.

,,Jen přemýšlím, toť vše Elodi." Řekla jsem a ona přikývla. Říkala jsem jí Elodi, když jsme byli sami, ale.. myšlenky se mi opět stočily k Henrymu. Když jsem ho poprvé potkala, zakoukala jsem se do něj na první pohled, jsem si jistá že ho miluji a on určitě mě má rád, zachránil mi přec život. V dáli jsem slyšela řinčení mečů a dusot koní. Arsen přiběhl a podíval se na nás.

,,Pojďte za mnou, rychle! Nepřátelské vojsko jede naším směrem." Řekl nám a rychle jsme s Elodií vstaly. Běželi jsme hlouběji do lesa, ale né zas tak hluboko, abych neviděla začátek lesa. Skočili jsme do kotliny, kde nejspíše před časem tekla říčka a schovali se pod husté kořeny stromů. Dusot kopyt se rychle přibližoval a já si všimla Elodie, jak přivírá oči, ruce drží sepjaté a celá se třásla. Chytla jsem jí kolem ramen a povzbudivě jí objala. Sedli jsme si a tím jsme byli méně nápadnější. Arsen nás zatlačil více do prohlubně a podal nám větve ze smrků.

,,Přikryjte se jimi, neuvidí vás, já za chvíli přijdu, abych zjistil, kde jsou nepřátelští vojáci." Přikryla jsem nás, ale než Arsen odešel otočil se na mě, jelikož jsem mu řekla;

,,Hlavně se vrať." Řekla jsem a on přikývnul a vyskočil někam nad nás. Elodie se ke mě tiskla a já se jí snažila alespoň nějak uklidnit. Co mám dělat? Sedla jsem si - lépe řečeno jsem se skrčila a Elodie se o mě opřela. Pousmála jsem se a povzdechla si. V dálce šlo stále slyšet řinčení mečů, ale né už tak moc jako předtím. Začala jsem si kousat ret a nevěděla co mám dělat! Mám odsud odejít?! Ale co Elodi? Vydechla jsem a mnula si oční víčka. Začalo se rychle stmívat a při vydechnutí jsem už jsem viděla svůj zmrzlý dech.

,,Elodi, nemůžeme se tady skrývat pořád, musíme jít." Řekla jsem a Elodie se na mě podívala a odvážně přikývla. Chytla mě za ruku a potichu jsme vyšli ze skrýše, bylo by celkem teď nevhodné, kdyby mě někdo zajal. Rozhlédla jsem se, zda je vzduch čistý a okamžitě se rozběhli do lesa. Slyšela jsem dusot koní, který nás sledoval. Elodie zakopla a vytrhla se mi. Rychle jsem k ní přiběhla, ale už jsme nemohli pokračovat, jelikož nás obklíčili muži na koních.

,,Zatknout!" Slyšela jsem pouze, vidět jsem je nemohla jelikož byla tma. Najednou se ozval bojový výkřik a třískání mečů. S Elodií jsme se stáhli k starému smrku a čekali až oni dobojují. Elodie mě objala a já ji pevně držela. Když jsem se podívala směrem, kde nás obklíčili to muži, nikdo tam nebyl, všichni leželi mrtví.

,,Scarlet!" Slyšela jsem hlas Henryho. Přijel na koni, špinavý a zpocený od boje, který proběhl u jezera Loch Tay. Usmála jsem se a stráž kolem rozestavěla pochodně, takže jsem konečně viděla Henryho.

,,Pojď, půjdeme do tábora." Řekl mi a chtěl mě vyšvihnout do sedla, ale já se ošila.

,,Nohy mi slouží můj králi." Řekla jsem a chytla Elodi za ruku a šli jsme všichni, celý spolek do tábora Henryho V. Přicházeli jsme na volné prostranství, kde ležely těla mrtvých nepřátel. Zastavila jsem se a přišla k jednomu tělu. Klekla jsem si a podívala se na pečeť meče a málem mi selhal dech.

,,Templáři." Řekla jsem, vstala a otočila se na Henryho. Vzal mě kolem ramen a zavedl do tábora. Nechali mi samostatný stan, kde mě služky omyli a oblékly do šatů, hodného mého jména. Červených šatů, až po zem, vypadala jsem jako... princezna. Pousmála jsem se a slyšela kroky do mého stanu. Stála jsem u zrcadla a podívala se, kdo za mnou přišel. Viděla jsem zrzavé vlasy a nehasnoucí modré oči. Otočila jsem se a spatřila Henryho tvář, jak se usmívá. Přišel ke mě, padnul na kolena a svou tvář ponořil do mých šat.

,,Myslel jsem, že tě už nikdy nespatřím!" Zašeptal a podíval se na mě. Usmála jsem se a pohladila ho po tváři.

,,Henry jsem tady, nikam neodejdu, tedy pokud to budeš sám chtít." Řekla jsem a Henry zakroutil hlavou na nesouhlas a já se usmála. Poodstoupila jsem a otočila se k němu zády. Založila jsem si ruce na prsou a otočila se k němu.

,,Ale mám na tebe takovou otázku." Zeptala jsem se a Henry se na mě usmála, přišel ke mě a své ruce přemístil na mé paže a cítila jsem, jak palci mě hladil. Podívala jsem se přímo do jeho očí a vydechla.

,,Kdo je Kateřina?"

Veselé Vánoce Přeje Reindskei :D Já vím, já vím. Téhle povídky jsem se nedotkla hodně dlouho, ale když jsou ty Vánoce..  Je to kratší než normální kapitoly, ale příští kapitola, KAPITOLA TŘINÁCTÁ - BETWEEN TWO MEN, bude opravdu stát za to :) Ahoj!

ENJOY!