The Lone Girl Out Of Forest

Díl Třetí - Illusion or dream? Or is it reality?

Poté co jsem se pořádně vyspala,šla jsem za mými vlky Sierrem a Nastanem. Byl čas je nechat jít.Byly dost staří,musí se o sebe postarat.Zavolala jsem si je a klekla si.Cob zůstal se zraněným vlčetem.

"Tak kluci".Řekla jsem a podrbala za ušima."Je čas...je čas jít.Najděte si smečku a založte si rodinu".Řekla jsem s očima plnými smutku a slz.Měla jsem je ráda,ale prostě oni jsou divoká zvířata a až je chytnou jejich pudy...Oni se na mě podívali a zakňučeli.Usmála jsem se a po tváři mi stékla neposedná slza.

Otevřela jsem jim dveře.Oni vyběhli na dvorek a podívali se na mě.

"Doufám že na mě nezapomenete Nastane a Sierro".Řekla jsem a usmála se.Sierr ke mě přišel a olízl mi ruku.Pohladila jsem ho a kývla,že může jít.Oba dva pomalu šli a pak se rozběhli.Byli jako ptáci,kterým člověk povolí svobodu.Já se vrátila do chýše a vyměnila tomu vlčeti obvaz.

"Jak ti budu říkat?" Zamyslela jsem se a podívala se.Byla to holka.Usmála jsem se a pohladila ji.Nechala se a já si všimla,že byla už skoro zdravá.

"Budu ti říkat Derra".Řekla jsem a ona se na mě podívala.Já se usmála a přišla pomalu ke mě.Olízla mi ruku a já ji objala.Zamyslela jsem se a zavzpomínala nad Nastanem a Sierrem. Byli to ti nejlepší vlci a hlavně přáteli.Byli moji jediní.Šla jsem na druhou stranu chýše a otočila se na Derru.

"No pojď jsem Derro".Řekla jsem a okamžitě přiběhla.Slyší na to.Tím líp.

Podívala jsem se na sebe do zrcadla a upravila své dlouhé černé vlasy.Byly rozcuchané,tak jsem si je alespoň trochu učesala.Kousla jsem si koláče a dala trošku Cobovi a Derre .Pošmákli si a ještě zbylo.Podívala jsem se na hodiny a bylo kolem 3 odpoledne.Podívala jsem se z okna a bylo pod mrakem.Že mě to nepřekvapuje.V Anglii je tohle počasí úplně běžné.

"Pojďte jdeme ven".Zasmála jsem se nad tím jak na to slyší.Otevřela jsem dveře a pak je za sebou zavřela,aby mi tam nenafoukalo listí.Šla jsem lesem a začalo se rychle a neobvykle stmívat.V dáli byla slyšet bouřka.Šla jsem dál a Cob a Derra byli u mě.

Uslyšela jsem dusot kopyt.To bylo celkem neobvyklé,protože tady nevedla žádná stezka.Vůbec  žádná.

Šla jsem za tím zvukem a zastavila se.Pak jsem uviděla bílého koně a na něm člověka.Řekla jsem si, že trochu vystraším.

Postavila jsem se a vlasy jsem si nechala spadnout do obličeje.Cob a Derra někam zaběhli a já je nechala.Vlastně jsem jim to poručila.

Stála jsem uprostřed lesa a ani se nepohla. Dívala jsem na toho muže,co měl na hlavě korunu.Já měla černé šaty a vlasy mi padaly do tváře.Vypadala jsem jak nějaká...no vlastně...jak čarodějnice.

Všiml si mě.Pomalu pobídl koně a jel ke mě.Já se pohla.On se zastavil.Já se otočila a odešla za strom a schovala se za něj.Neviděl mě,takže si určitě myslel,že jsem zmizela.

"Halo?Kde jste?" Řekl a ten hlas byl jak samet.Zůstala jsem stát ani se nepohla.Ani o ten píď jsem se nepohnula.Dusot kopyt sílil a najednou jsem uslyšela zavrčení.Vlci!Je v jejich teritoriu,domovině.Já stála,jakobych zmrzla.Uslyšela jsem vytí a vrčení.Smečka temných vlků!Ti jsou nejhorší...moje stráže mi dalo takovou radu jak se jich zbavit.

Kůň se vylekal."Hou".Slyšela jsem a stále jsem stála.Podívala jsem se na něj a ten muž byl krásný.Řezaný tvar obličeje,vous a na hlavě strniště.Červená kožená bunda a koruna na hlavě.Vždyť je to ten Henry nebo jak se sakra jmenuje.V hlavě mi šrotovalo jestli mu mám pomoct,nebo utéct.Je tu možnost,že ujede a já budu muset utíkat.Nebo taky je tu možnost,že ho rozsápají a lidé to budou dávat za vinu mě.A pak mě zapálí na hranici.

Vrčení se přiblížilo a já se podívala kolik jich je.10 temných vlků.Kde je Cob a Derra?Doufám,že jsou v bezpečí.10 Temných a stále přicházeli další.Podívala jsem se znova a už jich tam bylo 20.

Jeho kůň se vzepjal a já uslyšela žuchnutí a následně křik.Podívala jsem se a držel si ruku.Vlci se přibližovali.Rozhodla jsem se.Nenechám ho v tom.Vystoupila jsem z poza stromu a přicházela k němu.Vlci si mě všimli a já se snažila držet si sebedůvěru.Šla jsem pomalu k němu a on vytřeštil oči.

"Darkwoodská čarodějnice".Šeptl a zavřel oči.Vlci začali štěkat a už šli.Byli od nás asi 5 metrů.

"Áta Machiátus" Zakřičela jsem z plného hrdla a najednou vlci zakňučeli a utekli.Zbyl tu jen jeden a já k němu přišla a vytáhla nůž.Vzala jsem ho za kůži a zapíchla ho.Byl to největší a byl také velitel smečky.On stále ležel.Přišla jsem k němu a nejistě na něj koukala.Prstem jsem do něj žduchla a poodstoupila.On se na mě podíval a pomalu vstával.Rozhlížel se kolem a pak spočinul pohledem na mě.

"Ty jsi mě zachránila".Řekl a přistoupil blíž.Já uskočila a vyděšeně se na něj podívala.To je poprvé co mám kontakt s mužem.Naposledy to bylo,když stráž umřela.

"No...zachránila".Řekla jsem a rozhlídla se.

"Musíme jít".Řekla jsem ukázala na ruku.Podíval se na ní a na mě spadla první kapka.Vzala jsem ho za zdravou ruku a vedla ho ke mě do chýše.Derra a  Cob tam už čekali.Otevřela jsem a pobídla ho ať vstoupí.Poslechl a vstoupil.

"Posaďte se a vyhrňte si rukáv.Něco vám na to dám".Řekla jsem a šla pro mastičku.On se jen rozhlížel.Vzala jsem mast a posadila se.

"Proč jste mě zachránila?" Zeptal se a míchala mast.

"Proč jste se vydal do lesa?" Optala jsem se otázkou.

"Myslel jsem ,že mi lidé lžou o nějaké čarodějnici,ale jak vidím je to pravda".Řekl a podíval se na mě.

"Teď to štípne,ale pak to bude chladit."Měl tam ránu,která krvácela.Napatlala jsem mu tam mast a on sykl.

"A nejsem čarodějnice".Řekla jsem a odhrnula jsem si vlasy z obličeje.

"Jsi obyčejná dívka".Řekl a koukal na mě jak na zjevení.

"Jo.Uhádl jste to pane a soudě podle oblečení,jste z hradu a podle koruny...nějaký vévoda?" Nedošlo mi,že to je král Henry V.

"Ne...jsem král této země.Henry V"Řekl a já se posadila.

"No do háje...tak já mám v domě krále".Šeptla jsem si a on to musel slyšet,protože se usmál.

"Tak víte,kdo jsem.A vy?"

"Kdybych vám to řekla nevěřil by jste mi".Namítla jsem a pobídla jsem ať si vezme koláč.Vzal kousl do něj.Mezitím Cob a Derra ke mě přišli a já je drbala za ušima.On odskočil a podíval se na mě.

"Co je?Jsou neškodní".Řekla jsem a poslala jsem Derru a Coba ať jdou k peci.

"Oni tě poslouchají".Řekl a já se zasmála.

---

Ta dívka byla okouzlující.Jakmile si odkryla z vlasy z tváře málem jsem spadl ze židle.Měla tak nádherné oči.Modré jako nejčistší potok v lese.Zavázala mi ránu a jak se mě dotkla projela mnou elektřina a v břiše jsem cítil tlak.Asi očekáváním.Když jsem viděl lekl jsem se.

"Co je?Jsou neškodní".Zasmála se.

"Oni tě poslouchají".Řekl jsem a usmála se.Měla tak nádherný úsměv.Drbala jsem za ušima a já se pomalu přiblížil pohladil jsem toho menšího a pak jsem ho drbal.Dotkl jsem si jejích prstů a podíval se na ní.Ona se podívala zase na mě a usmála se.

"No...už bude tma.Měl byste tu přečkat noc,zítra vás zavedu do mě...vlastně nezavedu...protože zase mě budou na mě křičet".Povzdychla si.

"Tak alespoň mě doprovodíš k městu".Přikývla a ukázala na vedlejší místnost.

"Tam je postel.Běžte si lehnout já se  natáhnu na pec".Usmála se.

"Počkat,ale co ta ruka?" Tu ruku neřešte,zítra vám ji znova obvážu.Usmála se a zamrkala.Popřál jsem ji dobrou noc  a odešel do pokoje,který ukázala.Lehl jsem si a zavřel oči.Před očima se mi objevila její tvář.To je poprvé co myslím na ženu před spaním.Usmál jsem se sám pro sebe a tvrdě usnul...