Už snad po sté jsem procházel dveřmi do ložnice v ošuntělém bytě ve druhém patře staré vily. Povalil jsem svoje hubené tělo na povlečení s drobnými modrými kvítky pohozené na nepohodlné posteli (jaké klišé, že?) a poslouchal, jak jehla klouže po gramofonové desce. Moje nálada by se dala popsat barvou- šedá.
„Ty jednou přijdeš o rozum." ozvalo se z kuchyně. „Taková koňská dávka alkoholu a cigaret tě jednou pošle do hrobu. Vždyť tohle by sjelo i plejtváka." jasně že umřu. Všichni umřeme, ne snad? Neodpovídal jsem. Šetřil jsem si sarkazmus na horší časy. Musel jsem vypadat děsně, ale Adam rád přehání. Má to v povaze.
„Hm...." zamručel jsem s pohledem upřeným na šmouhu na krémově bílém stropě. „Zvedni ten svůj línej zadek. Panebože, ty vypadáš." teď stál na prahu mého milovaného pokoje (ano, ironie) a prohlížel si mě, pohozeného na posteli jako nějaká zas*aná hadrová panenka. V téhle poloze by se dalo pohodlně umřít. Usmál jsem se.
Myslel jsem na její kudrnatý vlasy, na jemnou linku rtů a hlavně na ty oči. Na tu ledově modrou v jejích duhovkách. Ty oči zastavovaly války a léčily rakovinu. Vídával jsem je často. Ještě před tím, než se TO stalo. A kvůli TOMU jsem teď na sra*ky, pálím jednu za druhou, nejím, nespím.
Teď už na ničem nezáleží. Ne když tu není.

YOU ARE READING
Definice konce
Roman pour AdolescentsDva lidé, jedna duše. Dva příběhy, jeden konec. Jedno překvapení a spousta zklamání.