Za branami tábora

Poděkování

Je to neuvěřitelné (nejspíš jen pro mě), ale je tu konec. Má první povídka – příběh, říkejte tomu jakkoliv, je na světě a já jsem neskutečně ŠŤASTNÁ.

Šťastná a nejspíš i trochu smutná, protože jsem s ní strávila nespočet večerů a volných chvil, lámala jsem si hlavu nad postavami a jejich osudy! Rozebírala jsem pro a proti, trpěla za ně a přes to všechno stále – téměř až do posledního slova – netušila, jestli skutečně chci, aby to dopadlo tak, jak to dopadlo. A přesto jsme se společně k tomu cíli dostali – je KONEC.

Co pro mě však toto psaní znamenalo? RADOST!

Když jsem s tímto příběhem začínala a rozhodla se, že ho dám na Wattpad, ani v nejhezčím snu jsem nedoufala, že bych dosáhla toho, čeho jsem „dosáhla"! A že bych se umístila v tak vysokých příčkách v kategorii Historický román? SEN!

ALE TO VŠE SE STALO – a to jen a jen díky vám!

Děkuji, z celého srdce. Díky VÁM jsem si mohla splnit svůj sen. Je to pro mě takový krásný (po)vánoční dárek!

Takže ještě jednou – VŠEM a bez rozdílu - z celého svého srdce vám děkuju! Byli a jste neuvěřitelní, neúžasní, nejsuprovější a naprosto vysnění čtenáři! Jste vším, co si může „autor" přát! Skláním se před vámi!

A NA ZÁVĚR TAKOVÁ MALÁ INFORMACE

Jestli si pamatujete, ptala jsem se vás, co byste říkali na takové „ohlédnutí" za životem Marie (dnes už nejspíš Hannah?!) a vaše reakce mi naprosto vyrazily dech, protože byly nečekaně všechny PRO!

A tím pádem se do toho s radostí pustím – jen to nejspíš nebude hned – respektive v prosinci to už nestihnu, jelikož zkouškové je za dveřmi a já to psaní zkrátka nechci uspěchat. Potřebuju čas na to, promyslet si to a uvědomit si, co vlastně od toho sama čekám, ale myslím, že začátkem ledna – věřím, že v prvním týdnu (nejspíš v sobotu či v neděli) bych mohla zveřejnit prolog a následující týden první kapitolku! To mi dává času dost, a když bude inspirace, třeba překvapím i dřív (když nebude, objeví se později).

A co od toho můžete čekat? Co od toho čekám já? – Jak jsem již řekla, chtěla bych, aby to byl nástin života Marie po úniku z tábora – nebo ne vyloženě její život, ale spíš její cesta. A možná na závěr – až sdělím vše, co tím sdělit chci – napíšu nejspíš nějaký ten „happy end po letech", jak navrhla Watsnova, protože ten jsem chtěla už tady, ale nepřišlo mi, že by se sem hodil!

Takže to je vše – pokud jste to dočetli až sem, lituji vás a zároveň máte můj obdiv! A pokud jste sjeli zrovna až na konec, o nic jste nepřišli. Jen o spoustu vděčných slov jako je „děkuji" a „jste úžasní". Ale to je v pohodě, protože to zopakuju – Ještě jednou děkuji za každé vaše PŘEČTENÍ, každou HVĚZDIČKU, každý KOMENTÁŘ, za to, že toto dílo přidáváte do SVÝCH KNIHOVEN!

Každá taková reakce mě skutečně zahřála u srdce a donutila usmívat se jako blázen! Takže vám z celého srdce DĚKUJI!

Nikola