Don't Be a Fool (CZ fan fikce)

Část jedenáctá

Shawn

Amy. Seděla tam v rohu se svým čajem a prohlížela si něco na mobilu. Zavolal jsem na ní a ona ke mně zvedla vylekaný pohled. Pak se usmála, vzala si věci a přisedla si k mému stolu. „Ahoj!" pozdravil jsem jí milým tónem a prohrábl si kaštanové vlasy. „Ahoj, jak se vede?" její úsměv se zdál být nakažlivý, nutil člověka roztáhnout koutky úst od ucha k uchu. Musel jsem vypadat jako žába po dvou jointech. Pane bože, to to hezky začíná, že? „Mám se celkem fajn, a ty? Co tu vlastně děláš, jestli to není tajné?" zvedl jsem jedno obočí. „Ale jde to, jen ta škola je celkem náročná. No, snažím se sesmolit úkol na anglinu a čekám na Jackie." při to vyslovení jejího jména mi trošku zrudli tváře. Snad to nebylo moc vidět. „Aha, no vlastně, já už musím jít." usmál jsem se provinile. Nechtěl jsem jí tu potkat, věděl jsem totiž, že bychom si neměli co říct. A nechtěl jsem tu sedět v tichu.

Poprosil jsem Maggie, aby mi kafe dala s sebou, zaplatil a opustil kavárnu. Nasadil jsem si sluchátka a vyrazil do šedé ulice zakrytou šedým nebem. Upíjel jsem z bílého kelímku horkou kávu a vychutnával si náladu toho okamžiku. Unavenou a zároveň příjemnou. Pak jsem do někoho omylem strčil a káva mi vyletěla z ruky.

A teď si mnozí z vás budou myslet že jsem narazil do Jackie. A máte pravdu. Stála tam, zírala na mě těma úžasnýma zelenýma očima. „Ehmmmm, promiň."sklopil jsem oči k zemi. Ještě že kafe letělo na stranu a ne na ní, to už by byl opravdu velkej trapas. Okamžitě sklopila zorničky na její dokonalé polobotky a ruce zastrčila do kapes černých kalhot. Sakra Shawne, vzpamatuj se. Usměj se a odejdi. Jen se usměj a- „Jak se máš?" do háje, měl ses jen usmát a odejít, co to děláš? „Nechceš se jít projít?" sakra.

Jackie

Ani nevím proč jsem souhlasila. Nic jsem neřekla, prostě mi hlava sama od sebe kývla. Ale bylo mi s ním tak dobře. Napsala jsem Amy smsku, že nedorazím a vypnula telefon.„Tak co zelenoočko. Napadlo tě něco dalšího k naší práci?" zeptal se docela nervózním hlasem.„ Myslím, že pár nápadů by tu bylo, ale asi bych je chtěla nejprve probrat s tebou než je tam napíšeme." chápal to. Kývl hlavou a jemně se usmál.„A nechtěla by jsi to probrat teď, někde v teple, bez toho hluku okolo?"

Otevřel dveře od knihovny a pokynul mi rukou, abych vešla jako první.„Děkuji." vytáhla jsem jeden koutek rtů nahoru. Sedli jsme si k tomu stejnému stolu jako minule a sundali si kabáty. Buřinku jsem si nechala na hlavě a upravila si ji do správné polohy. Jednu nohu jsem si přitáhla k sobě a položila chodidlo na židli. Bradu jsem si opřela o koleno. Pustili jsme se do práce.

Čekala skrčená za keřem a pozorovala svoji kořist. To škvrně nemohlo utéct, cítila krev což znamenalo zranění. Zavětřila po pachu smrti. Nikdy se jí tohle nelíbilo, ale musela. Jinak by zemřela ona hlady. Napružila zadní a připravila se ke skoku. Pár sekund, a bude mít zase z čeho žít pár dalších dnů, pár sekund a bude po všem. Odrazila zadní od sypkého povrchu a skočila.

Prokousla králíkovi krk, aby netrpěl tak dlouho. Čumák jí zašpinila krev. Byla všude. Měla ji skoro až v očích jak hladově trhala maso na kousky. Pak se odploužila ke své noře, zalezla do teplé země a s plným žaludkem usnula.

Ahoj (: snad se kapitola líbila (: snad už budou kapitoly přibývat rychleji \: Mějte hezký den (: