Don't Be a Fool (CZ fan fikce)

Část čtvrtá

Shawn

Ráno jsem vstal tak akorát, abych si stihl prohrábnout vlasy, hodit na sebe čisté oblečení, vyčistit si zuby a vyrazit do školy. Matematika začala podle očekávání.Písemné opakování druhého ročníku. Krása. Ještě že mě to večer napadlo. Nehodlal jsem začít školní rok tak ošklivou známkou. Jsem sice trošku průšvihář, ale jak jde o učení,nechci být ten vymatlanej blbec, co hraje fotbal, nosí trička s číslem na zádech a vyjadřuje se jako homo habilis.

Na obědě jsme seděli všichni u jednoho stolu. Všichni znamenalo Miles, September, Hayes, Amy, já aJackie. Bavili jsme se o tom, jak prváci zvládají nové učitele,zatím co se Jackie přehrabovala ve svém lososovi.

Po obědě jsem měl mou oblíbenou hodinu angličtiny. Pan Parsons mluvil o rozmanitosti psaní. Měl jsem moc rád, jak vyprávěl. Od první hodiny v prváku mě zaujal,ačkoli polovině lidí z ročníku připadala zajímavější i teorie o mentos s coca colou.

Jackie

První hodina tvůrčího. Proč se mi třesou ruce? Netuším, asi nervozita. Klid Jackie, bude to v pohodě. Zhluboka jsem se nadechla a vešla do třídy. Zadní lavice obsazené. Až na jedno místo. Vydala jsem se nepředstavitelnou rychlostí dozadu. Tohle místo musí být moje.

„Ahoj, můžu si přisednout?"řekla jsem nesměle. Kluk zvedl hlavu,usmál se a kývl. Jeho oči měli úžasnou barvu. Tak trošku mě to rozhodilo. V dobrém slova smyslu. Upravila jsem si buřinku a sedla si. Do třídy se dostavilo celkem 15 lidí. Snad nebudeme muset číst naše práce před celou třídou.

Zazvonilo. Z kabinetu vyšla maličká žena, vlasy jí sahali až po pás a byli stejně kudrnaté jako ty moje. Až na to, že moje dosahovali akorát na ramena, takže jsem občas vypadala jako ovce.

„Vítám vás, studenti. Mé jméno je Rainbow Leeová a budu vás učit se správně vyjadřovat."pronesla úžasně zvučným hlasem a opřela se o katedru. „Dneska si dáme jen úvod, ale příště už se pustíme do práce. Souhlas?" nikdo nic nenamítal, tak pokračovala. „Tvůrčí psaní, velice zajímavý předmět. Je mou povinností vás ale upozornit, že práce které vám zadám budete muset dodat včas.To znamená, že když nebudete mít nápad, je to váš problém a já s tím nenadělám moc. Ale nebojte se, když budete potřebovat pomoct, jsem plně k dispozici. A ještě jedna věc. Buďte kreativní." mrkla na nás jedním okem.

Z hodiny jsem měla jak zvláštní,tak úžasný pocit. Profesorka Leeová mě lehce vyděsila když oznámila, že sice nebudeme my číst své práce před třídou, to prý až ve druhém ročníku, ale bude je číst ona sama před všemi studenty tvůrčího na takzvaných seminářích. No potěš koště. Už vidím, jak to tam se mnou šlehne hned po první větě.Děkuji, má povaho.

***

Po hodině v tureckém sedu na mé posteli jsem si narovnala nohy, položila na ně notebook, a místo toho, abych dopsala tolik očekávanou kapitolu, jsem si pustila nejoblíbenější seriál – Teorie velkého třesku. Nasadila jsem si sluchátka a ignorovala realitu.

Po pár dílech jsem ztrácela pozornost. Vypla jsem přehrávání v půlce dílu a pustila si naplno písničky. Vstala jsem z postele a došla si pro sušenky,které ležely na stole plném knih. Sladké. To já ráda.