Zmijozelská princeznička

3.

Ráno jsem se probudila a s úsměvem na tváři ihned běžela na snídani. ,, Dobré ráno mamko, taťko" usmáli se a já obdržela vydatnou snídani.

Můj oblíbený černý čaj už na mě čekal. Nesmělo chybět ovoce a pak také houska. Snědla jsem vše do posledního zrníčka. ,, Mami ty musíš jít vařit do Bradavic" a obdařila jsem ji svým šťastným úsměvem.

,, Zlatíčko, uvidíš, že v Bradavicích skřítkové vaří také moc dobře " a maminka mi věnovala svůj krásný úsměv.

,,Zdar rodino" křikl můj bratr. ,, Ahoj Marky" pozdravili jsme sborově. ,, Tak co ségra, už se těšíš... Na nákupy?" Zasmál se. ,, No to víš že ano" z veselá si zastrčím židli a běžím po schodech se připravit.

Vezmu si džíny a tričko. Mikinu na ruce a je to. Mrknu na sebe do zrcadla a běžím dolů. ,, Mami tak už půjdeme" žadoním.

,,Za 10 minutek tady ano?" a odešla.
,,Marcusi Breve Srengere okamžitě pohni tím zadkem nebo si mě nepřej!" Křičím na něj. Jelikož můj bratříček rád zdržuje tak na něj už 5 minut čekáme.

,,Marcusi, ale vážně dělej" křik už na něj znuděný taťka. ,, Zlatíčko neboj se, cestovat letaxem není to těžké" vysvětlovala mi mamka.

,, A co to vlastně je?" nechápala jsem pořád. ,,To je takový prach co tě přenese pokud budeš v nějakém krbu nebo na místě kde se dá pomocí letaxu přenášet... " chvilku jsem nedávala poror a "... čili na místo kam budeš potřebovat." skončila a já jen zakývala hlavou, že ji rozumím.

,,No konečně, tak jdeme" to mi dělá beztak naschvál. Mamka mi podala ten prach a já řekla srozumitelně kam chci. ,,Příčná ulice" a už jsem stála vedle táty, který se na mě usmíval a chytl mě za ruku , abych se neztratila.

,, Nejdříve vám uděláme hábity, které nutně potřebujete oba dva" mamka koukla naštvaně na Marcuse, který si ten svůj minulý rok ,,omylem" podpálil.

,,No jo, ale ono to bylo omylem mami" obhajoval se Marcus. ,,To známe. To ono samo" a vyšli jsme do krámku s hábity. Pozdravila nás mladá slečna a tahala nás k židli.

,,Ty musíš být mladá Strangerová? Nemam pravdu?" Usmála se na mě.
,, Ehem... Ano to jsem" a úsměv jsem ji oplatila.

Za dvacet minut byly oba hábity udělaný a my mohli dál. Teď knihy. Nudná část dne. I mě to začalo nudit. Sedla jsem si na židli a vytáhla nějakou historickou knihu o Bradavicích. Už jsem podobnou četla, ale ta vypadala staře a zajímavěji... ještě víc než ta moje.

,,Ahoj mohla bych se protáhnout?" ptala se mě nějaká holka s oříškovými vlasy. ,, Jasně, že jo a promiň" usmála jsem se. ,, V pořádku. Taky jedeš do Bradavic poprvé?" ptala se s úsměvem.

,,Ano a moc se těším. A mimochodem jsem Abigail" a oči mi zářily radostí. ,, Já Hermiona" rodiče na mě volali tak jsem se rozloučila a šla.

Další na seznamu bylo zvíře. ,, Tak jaké by jsi chtěla miláčku" ptala se mě mamka. Vůbec nevím jaké. Sovu nebo kočku? Myš nebo něco jiného?

Procházela jsem se obchodem až jsem zavítala ke krásné kleci a v ní bylo to co jsem hledala. Černá jako uhel sova, jen u hlavičky měla bílou tečku co nešla ani vidět.

,,Ty jsi krásná" vyšlo mi z úst. ,, Sovička poslušně zahoukala, jakoby mi rozuměla.

,,Mami, já bych chtěla tuhle" ukázala jsem na onu sovu. Mamka kývla a mi ji zaplatili. ,, Budeš se jmenovat Darksy" a ona zase zahoukala.

Je tak krásná už se těším až ji pustím u nás na louce. Je to nádherné stvoření.