Zmijozelská princeznička

4.

Měla jsem úplně všechno až na jednu věc kam jsem chtěla jít naposledy. Pro hůlku k Ollivandrovi. Znám ho díky bratrovi. Když on byl před dvěma lety vybrán do školy čar a kouzel v Bradavicích tak jsme s ním šli také pro hůlku.

Bylo to magické a úžasné. Teď tu stojím já. Před dveřmi tak úžasného obchodu. Rodiče mě povzbudí a vejdu dovnitř.

,,Aaa ano paní Abigail Strengerová. Už jsem si říkal kdy ke mě zavítáš" usmál se na mě postarší muž. ,, Jak znáte mé jméno?" on zná snad všechny.

,,To není teď podstatné" mrknul a zmizel v regálech plných hůlek. ,, Žíně z jednorožce, deset palců, poměrně ohebná" podal mi ji. Lehce jsem mávla a okno se rozbilo. Omluvmě jsem se na staříka koukla a jedním kouzlem vše zpátky Navrátil. Úžasné.

,,Tak ta ne" a běžel pro další. ,, Dřevo olše, dvanáct palců, dračí srdce, lehce ohebná." podal mi onu hůlku.

Mávla jsem a menší knihovnu co měl Ollivandr v rohu už neměla knihy. Zase jsem se omluvila a pomalu přestala doufat, že nějakou hůlku budu mít.

Pak jsem se sama nakoukla kde stařík hledal a zaujala mě černo- hnědá hůlka. ,,Pane mohu ji zkusit" podal mi ji a zaujatě mě sledoval. Mávla jsem a objevily se nade mnou kvítky. Zajásala jsem, že si mě hůlka vybrala.

,,Tuhle hůlku tu mám už hodně dlouhou dobu. Dávej pozor a opatruj ji. Je velmi vzácná a mocná" dokončil. ,, Nebojte se budu na ni dávat pozor a budu se pilně učit" zasmála jsem se. ,, Jsi odvážné děvče" dala jsem mu galeny a běžela k rodičům.

,,Mami, tati půjdeme si pro něco dobrého" udělá jsem na ně psí oči. ,, Abis to víš že jo" mrknul táta a já ho běžela obejmout.

Vešli jsme do obchodu plného sladkostí a já si to šinula a bráchou k Bertíkovým fazolkám a čokoládovým žabkám.

Řekli jsme rodičům co chceme a vyšli z obchodu s pytlíkem sladkostí. Rodiče měli ještě poradu tak jsme mohli jít do hračkářství, prý si nás za chvilku vyzvednou. ,, Marcusi dávej na ni pozor" zavolala ještě mamka než se přemístili.

,,Tak ségra pojď a neztrať se" culil se.
,,To se ti lehko řekne" mračila jsem se na něho. ,, Tak pojď dovnitř" a jako gentleman mi otevřel dveře od obchodu s hračky. ,, Koukej na toho poníka " v očích mi tančily jiskry. ,,Jako malá" rýpnul si Marcus.

,,No a co?" je to bratr co od něj čekat že. ,,Ahoj Abigail" mávala na mě ta holka s kadeřavými hnědými vlasy. ,,Ahoj Hermiono. Co tu děláš?" Ptala jsem se jí. ,, Rodiče mi dovolili si něco koupit tak si jdu vybrat nějakého plyšáka" zasmála se a já s ní. ,, Taky jsem chtěla plyšáka, ale prý že jsem už na plyšáky podle bráchy velká."

,,To jsou ty starší sourozenci. Hele už budu muset. Tak se uvidíme v Bradavicích. Měj se" naposledy mi zamávala a já šla najít bráchu.

,, Brácha nejsi na hry taky už moc velký?" Rýpla jsem si. ,, Drž mlč ségra, nebo na tebe použiju lechtací kouzlo" a odvážlivě se na mě zašklebil. ,, Dobře dobře promiň" zakořenila jsem se.

,,Tady jste vy dva" otočila jsem se a tam naši. ,,Mami koupíte mi jednorožce prosíím" zaprosila jsem. ,, Běž si ho vybrat" mrknul taťka a já si šla pro mého plyšáka.

....

Po příchodu domů jsem šla s Darksy na louku a pustila ji. Houkala, létala sem a tam. Byla šťastná. Chvilku jsem ji pozorovala a pak si sedla do trávy a pletla věneček. Darksy přilétla a se zájmem mě pozorovala.

,,Ach Darksy, už se moc těším do Bradavic. Bráška říká že je to tam nádherné a velkolepé. Už se nemohu dočkat až nastoupím do vlaku a pojedu."

Věneček jsem dopletla a dala si ho na hlavu. Darksy spokojeně seděla a koukala na mě. Pak mi přilétla na ruku a houkala. Zapadalo slunce a byl největší čas domů.

Mamka měla přichystanou už večeři. Takže jsme se všichni společně najedli a já šla uložit Darksy a sama zalezla do postýlky. S plyšákem v objetí a myšlenkami na Bradavice jsem putovala do říše krásných snů.