Zmijozelská princeznička

2.

Ráno jsem se vzbudila jako vždy okolo osmé hodiny. Nejsem ta co vyspává do desíti jako můj straší bratr. ,, Dobré ráno zlatíčko" pozdravili mě rodiče. ,, Dobré" usmála jsem se na ně.

Zasedla jsem ke stolu a začala jíst omeletu co mamka právě dovařila. ,, Mňamýý to je tak moc dobré mamko. Jsi nejlepší kuchařka na světě" a sladce jsem se na ni usmála až mi kousek omelety spadnul zpět do talíře.

Rodiče se zasmáli a mamka mi poděkovala. Poté jsem odešla do pokoje se převléknout. Ano na snídani chodím v pyžamu. No a? Lenoch jako brácha. V tom maji rodiče pravdu.

Z veselá se převlíkám do krásně tmavě zelených šatiček. Jsou úplně dokonalé. Byl to dárek od mamky k mým desátým narozeninám, který se slavili v poslední listopadový den. Miluju podzim a zimu.Chladné počasí mě vždycky táhlo.

Naposledy na sebe kouknu do zrcadla a pomalu si to cupitám po schodech dolů do obývacího pokoje, kde by měla jít nějaký film. Než jsem stihla dojít k televizi zastavili mě drazí rodičové a měli jiskříčky v očích.
,,Ehem... Je všechno v pořádku?" Zeptala jsem se nejistě.

Rodičové po sobě koukli. ,, Máme pro tebe dopis" a viděla jsem jak jim cukají koutky. ,, Opravdu?" vypískla jsem radostí a běžela si ho hned otevřít.

Koukla jsem se na rodiče a začala nahlas číst.

Vážená paní Strangerová,
S potěšením Vám oznamujeme, že jste byla přijata na školu čar a kouzel v Bradavicích. Počítáme se studijním místem pro Vás. V příloze Vám zasíláme seznam všech věcí co budete pro první ročník potřebovat.Školni rok začíná 1.září. Vaši sovu čekáme nejpozději do 31. červencového dne.

S pozdravem Minerva Mc Gonagolová

,,Mami, tati já pojedu do Bradavic " pískám a běhám po celém domě jak střeštěná.
,,To si už dostala dopis, Moje malá dráha sestřičko?" Jee on nám sám pan vstal. ,, Ano" a běžím ho obejmout. Na to že je zmijozelák je to nejlepší bráška pod sluncem. ,,Já ti to říkal" a mrknul na mě.

,,Jsme tak pyšní zlatíčko naše, zítra jdeme na Príčnou pro věci" a objali mě. Byla jsem tak natěšená, že se to nedá ani popsat slovy. Když jsem dočetla co po nás všechno budou chtít, začala ve mě kolovat panika jestli vůbec všechny věci seženeme. ,, Buď v klidu ségra. Všechno seženeme"" počkat on mi čte myšlenky? ,,... a ty budeš vybavená líp než ostatní žáci. Taky jsem měl trému, ale pak se vytratila a já byl v pohodě. Ten první rok je , že nevýš co od toho čekat, ale pak na pohodu." Skončil svůj monolog a já obdivuji jaký z něj je úžasný kluk a brácha. Mám ho moc ráda.

,, Jo a ještě něco dnes se tu staví kámoši takže buď prosím moje úžasná zlatá sestřička a chovej se tak jak máš " a je to zase tady tuhle jeho část nenávidím. Falešně jsem se usmála a dodala znechuceně ,, zajisté" . Poté odešel a já si konečně zapla ten film co měli dávat. Zhruba v polovině mě to přestalo bavit a já šla zpět do svého království.

Rozhodla jsem se napsat mý nejlepší kamarádce, která letos nastupuje taky do Bradavic. Známe se díky jejím rodičům. Taky pracují na Ministerstvu. Snad budeme ve stejné koleji. No doufám v to. Její mamka je Havraspár a táta Zmijozel. Tak se uvidí kam ji kloubouk zařadí.

Beru do ruky brk a začínám psát.

Milá Nency,
Konečně jsem dostala svůj vysněný dopis do Bradavic. Ani nedokážu popsat tu radost. Co ty ? Už jsi ho taky dostala? Budu doufat, že budeme spolu na koleji. Zítra jdu s rodinou na Příčnou třeba se uvidíme. Taky už je polovina prázdnin fuč a do Bradavic to uteče jako voda. Moc mi chybíš. Posílám pozdravy i malé Chlear.
S láskou Abigail.

Dala jsem dopis naší sově. Joseph se na mě podíval. Poté dopis vzal a já mu zdělila kam má dopis donést. Naposledy jsem ho pohladila a on odlétl.
Z okna jsem ho pozorovala jak letí dál a dál a dál a dál. Až se mi ztratil z dohledu.
.....

Bylo krásné slunné odpoledne a rodiče se měli každou chvilku vrátit. Seděla jsem na posteli a četla historii Bradavic, abych měla trochu připraveno do školy. Věděli jste že škola je stará přez 1000 let? Její zakladatelé si dali velkou práci zhotovit tak nádhernou školu.

Zachvilku se dole ozvaly hlasy a já s radostí vyběhla z pokoje a letím obejmout rodiče. Mamka mi totiž slíbila že večeře se bude podávat venku na zelinkavé louce úplně na kopci. Což je za hodinku dvě.

,,Mami můžu ti pomoc vše nachystat?" Pstala jsem se radostně. ,, Miláčku to víš, že jo" a už mě úkolovala. Za hodinku byla práce hotová a my měli vše zabaleno. A do večeře zbývalo ještě trochu více času.

Tak jsem se přikradla k bráchovi do pokoje. Zrovna svým kamarádíčkům ukazov novou hru co dostal od táty k narozeninám. Které měl nedávno. Potichu jsem se vkradla do vnitř a schovala jsem se do skříně.

,, Hej Marcusi co tvoje ségra jede do Bradavic?" Mrknul na něj Stephan.
,,Dej si bacha brácho k mojí sestřičce se nikdo přibližovat nebude" vrčel.
,,Ale Marky, klid. Stephan to myslel dobře" smál se Aleky.
Jo znám je všechny. Jsou celkem fajn, ale někdy mě tak vytáčí, že bych na mě poslala nějaké kouzlo, kdybych mohla.
,,Je ještě moc malá vy pitomci. Takže od mojí ségry ruce pryč. Jasné?" Kouknul na ně a oni jak se patří přikývli. O co tady jde?

,, Děti jde se " křikla mamka že zdola a já už chtěla vyběhnout, ale zastavila jsem se. To by dopadlo kdyby mě načapal.

,,Kluci jdem" a díky bohu vyběhli. Pomalu jsem vylezla že skrýše a už chtěla otevřít dveře když se otevřely a tam stál Aleky.
,,Copak jsme tu dělali" zasmál se.
,,Pššt, nikoho si neviděl ani neslyšel" a utíkala do svého pokoje pro mikinu.
Aleky stál před mým pokojem. Ať jde ten inteligent. Jestli to řekne bratr mě zabije.

,,Budu ticho jako myška" mrknul a odběhl za ostatními. Co to bylo? Zaktoitila jsem hlavou a vyběhla ven na louku. Byla krásná. Všude kytky, stromy a volnost.

Večeře při západu slunce. Tak romantické. Ble ty věci mi jsou Šuma fuk. Láska je svině aspoň se to tak říká. Ale stejně věřím, že budu tady sedět s milujícím manželem a dětmi při takovém to západu.

Na večer kluci jeli domů. Oba se se mnou rozloučili a byli fuč. Dopadla jsem do postele a těšila se na zítřek. ,, Zítřku těš se. Si jenom můj" usmála jsem se a pomalu padala do říše krásných snů.