Zmijozelská princeznička

5.

Prázdniny utekly jako voda a je tu konečně prvního září. Moc se těším, že jsem ani dospat nemohla. Už oblečená v džínách a krátké tričku letím po schodech na snídani. Ano dneska mám energie na rozdávání.

,,Mami konečně pojedu do Bradavic" výskám na celý dům. ,, Zlatíčko uklidni se. My to víme" usmála se maminka.

,,To nemůžeš ani na 5 minut držet tu klapačku" stěžuje si brácha. ,,Zamyslím se" chvilku dělám, že přemýšlím a pak dodám ,,neeee" a zdrhám od své nedojedené snídaně, aby mě bratr nezabil.

,,Marcusi, Abigail nechte toho a pojďte se v klidu najíst" křičí táta. Zase vysmátá jako sluníčko jdu ke své snídani a spokojeně ji dojidám přitom mě brácha vraždí pohledem a já se něj sladce usměji.

,,Mami pojďte, nebo to nestihneme" křičím na mě. ,, Abigail Clear Strengerová ještě jednou zakřičíš tímhle tónem a do Bradavic nikam nejedeš" šel si to poschodech táta.

Ztichla jsem a čekala než všichni přijdou. Konečně jsou tady a my můžeme vyrazit.

....

,,Tati tak pojď nebo to ujede" táhla jsem ho za ruku a zároveň se pokoušela táhnout vozík s kufry a Darksy. Nešlo to. Táty jsem se pustila a hned to šlo líp.

Dojela jsem s vozíkem a rodiči mezi nástupiště 9 a 10 a nervózně se podívala mezi ně na zeď.

,,Neboj se zlatíčko" pohladila mě mamka po vlasech a povzbudivě se na mě usmála.

,, Společně? " usmali se rodiče.,, Společně" a rozběhli jsme se proti zdi.
Je v pořádku že jsem nenarazila. Kouknu se a mé sny se vyplnily. Stojím na nástupišti 9 a 3/4.

Otočila jsem se a kufry zmizely a i Darksy. ,,Neboj zlato v Bradavicích je najdeš" mrknul táta když si všiml mého výrazu. Lokomotiva zahoukala a já se s rodiči rozloučila a slíbila že jim budu psát.

Našla jsem volné kupé a sedla si k oknu. Zamávala jsem rodičům a sedla si zase zpět.

,, Máš tu volno?" Zeptala se mě holka ve stejném věku jako já. ,, Jasně že mám" usmála jsem se na ni. ,, Jmenuji se Isabella Gringotová a ty? "

,,Já jsem Abigail Strengerová. Ale říkej mi Aby" dívka se usmála ,, Ty mě zase jenom Bello" chvilku jsme si povídali a udělovali informace jedná o druhé, než jsem uslyšela další dívčí hlasy.

,, Ahoj máte tu volno? " ptaly se dvě na svůj věk vysoké dívky. ,, Jasně holky" mrkla jsem na ně. ,,Já jsem Abigail. Pro Vás jen Aby. A tohle je Isabella" ,, Pro vás jen Balla" podívala jsem se na ni a věřila že z nás budou opravdové kamarádky.

,, Já jsem Anabeth Johnosová. Po vás jen Bethy a tohle je Pansy Parkinsová" pozdravili nás.

Za nedlouho se ozvalo další klepání a já věděla že je to má úžasná kamarádka Nancy.

,, Nancy kde si se zdržela?" ptala jsem se jí. ,, Ahoj Aby, promiň trochu nestíhám" zakřenila se a já s ní.

,,Holky tohle je Nency" všichni ji pozdravily a já začala dlouhou debatu co prázdniny? Jak se těšíte do Bradavic? A mnoho dalšího.

Před chvílí tu byla prefektka a říkala, že za chvilku budeme v Bradavicích, že se máme převléknout do hábitů.

Cítila jsem že se blížíme. Už jen chvilku. Z mého přemýšlení mě dostalo zaklepání na dveře. Bratr.

Co chce? ,, Ahoj ségra. Už budeme za chvilku v Bradavicích" usmál se. ,,Jo já vím. Ještě něco?" nechci aby za mnou neustále lezl. ,, Buď hodná" zasmál se a odešel.

,, Páni máš fakt božího bráchu" žasla Pansy. ,, Je to pako nic víc" holky se zasmály.

Vlak pomalu zastavoval a my jako každý student prvního ročníku natěšeně pospíchaly z kupé ven. Co nás vlastně čeká? Toť otázka, ale vím, že něco krásného.

Další kapitola 😁 snad se Vám bude líbit. S láskou Terrys ❤❤