Touched by an Angel - 2. díl (CZ)

1. Dva životy

~~~ You me at six - Swear ~~~

„Posloucháš mě vůbec?" slova jeho bratra se dostala do jeho mozku, až sebou trhnul, jelikož to znělo, jako kdyby mu zaječel přímo do ucha. Napřímil se ve své pozici v křesle před Deonovým stolem, jeho kanceláře. Zase se musel zatoulat myšlenkami bůhvíkam.

„Poslouchám," zamumlal nepřítomně, nemajíc nejmenší páru o tom, o čem Deon zase žvatlal.

„Takže souhlasíš, abych požádal Evianu o ruku?" vypadlo z něj, což Aleka spolehlivě probralo z jeho momentálního tranzu.

„Co? Zbláznil ses?" vyjel na něj, zaostřujíc svůj pohled na něj. Deon měl na tváři výraz zadostiučinění.

„Takže neposlouchal," zkonstatoval nakonec jeho bratr. Alek se na něj zamračil a znovu se svezl do své původní zhroucené pozice, s nabručeným tvářemi. Podepřel si bradu rukou a zíral do prázdna, jak to dělal do teď.

„Aleku, už je to víc než měsíc, měl by ses sebrat, a nebo s tím něco udělat," Tentokrát Deonova slova slyšel, víc než jasně. Stočil k němu svůj pohled, stále se mračíc.

„A ty bys měl přestat mluvit nesmysly," zahučel a založil si ruce na hrudi, zatímco se Deon uchechtnul, jako kdyby si z Alekovi špatné nálady nic nedělal. Alek byl ve špatné náladě už několik týdnů a nikdo a nic s tím nemohl nic udělat. Deonovi snahy ztroskotaly a teď už si z něj jen utahoval. A Alekovi to bylo jedno, nic ho nebavilo a vše co byl donucen dělat, dělal automaticky, jako robot.

Po nějaké době, kdy jen takhle bloumal, si uvědomil, co přesně výraz „zlomené srdce" znamená a ani za nic se mu to nelíbilo.

„Běž domů Aleku," tohle Alek nikdy nepřeslechl, hned jak Deon vyslovil povolení k útěku, vyskočil na nohy a už se šoural ke dveřím. „Počkej, tady ti něco dám a ty mi slib, že se na to později podíváš," Deon ho doběhnul a strčil mu do ruky velkou obálku. S nezájmem pokrčil rameny a vyšel ven z bratrovy kanceláře. Došel až do podzemní garáže, kde na něj čekal Kyan s autem, jelikož mu Deon zakázal řídit auto, když se Alek dostal do nehody, která mimochodem nebyla jeho vina a za druhé, to nebylo nic velkého.

Dostal se do svého apartmánu bez problému, odhodil obálku na stůl a svalil se na gauč hned z kraje. Opřel si hlavu o opěrku a zíral do stropu. Byl si vědom toho, že je jeho chování patetické, ale nedokázal si pomoci. V mysli zabloudil do chvíle, kdy ho tu nechala a utekla.

Rukou zajel ke svému krku a vytáhnul zpod košile řetízek, na kterém se houpal prsten, který měl patřit jí. Kýval s ním nad jeho obličejem, vnímající hořkosladkou pachuť na jazyku.

Pak si vzpomněl na události poté, co si prošel obdobím vzteku, který ho ještě stále někdy popadal.

Chen zmizel jako pára nad hrncem, nikde po něm nebylo ani stopy a ať se na svůj úkol Alek soustředil, jak chtěl, jelikož to byla jediná věc, na kterou se právě zaměřit dokázal, nikde ho najít nemohl a nikdo o něm nic nevěděl. Chtěl zažít pocit zadostiučinění, aby jí pak mohl říct, že se v Chenovi mýlila, až na sebe zase jednou narazí a on si byl jistý, že ano.

Co se stalo s Evianou?

Eviana byla po novém roce poslaná do léčebny, aby jí pomohli s jejím psychickým stavem.

„Co tu děláš Aleku, jen Deon má povolené návštěvy," Eviana vypadala překvapeně, když ho uviděla ve společenské místnosti, kde se v tu chvíli, kdy za ní přišel, nacházela. Deon neměl tušení, že Alek porušil pravidlo a vyhledal ji.