Touched by an Angel - 2. díl (CZ)

27. Poslední kapka

~~~ Zhang Yixing - Don't let me go ~~~

"Náhodou jsem na něj narazila na letišti, hned jak jsem dopracovala, bylo to skoro jako osud," Calithea žvanila. Všichni čtyři teď seděli v knihovně. Ona, Chen a Alek, ticho jako pěny, zatímco Cali povídala, nic si nedělala z té divné atmosféry, která se kolem nich vznášela, od toho momentu, kdy ji a Chena, Alek našel, jak na sebe křičí jak smyslů zbavení.

Její znovushledání s Alekem, nešlo přesně tak jak si představovala, ale i tak nemohla odvrátit svoje oči od jeho krásného profilu. Profilu, protože se zdálo, že nebyl zcela schopný, nebo nechtěl, se na ni ani podívat. Proto jí nezbývalo nic jiného, než se spokojit se zíráním na jeho chladný výraz.

„Cali, přestaň mluvit o Osudech, brzy mě z toho začne bolet hlava," zahučel Chen, Pandora nemohla jinak než němě souhlasit s jeho návrhem. Teď, pro zatím o tom nechtěla ani slyšet.

„Kolik let to je, co jsme se neviděli?" Cali ignorovala Chena a obrátila se na Aleka, který seděl usazený na křesle vedle ní. Alek vypadal duchem nepřítomný, Cali do něj musela strčit, aby jí věnoval pozornost.

„Přes deset let, nemohl jsem tě poznat," Alek se nuceně usmál a Pandora zaryla prsty do stehen, kde měla položené své ruce. Celou svou existencí, chtěla mluvit s Alekem v soukromí. Vlastně to první, co chtěla udělat, bylo ho obejmout, co nejpevněji by svedla. Jeden úsměv od něj, jeden teplý pohled z jeho strany, by jí to dovolil, ale ta neviditelná hradba kolem něj, jí to znemožňovala. Ona byla ten člověk, který měl problémy s lidským kontaktem, netušila jak mu vyjít vstříc.

I teď se bála následků. V tento moment hlavně toho, že by ji odmítl.

„Já tebe ano, nezměnil ses, jen jsi víc zmužněl," Cali na něj zamrkala, Alek se jen znovu pousmál.

Pandora se nedokázala ovládnout, ucítila bodnutí žárlivosti. Hned jak ji ten otrávný pocit přepadl, měla chuť sama sebe profackovat. Dávalo smysl, že Cali a Alek se znali. Alek a Chenův život, byl propletený odjakživa. Chen znal všechny Alekovi sourozence a celou rodinu, přesně to platilo i o Alekovi.

„Kam ses poděla na těch deset let?" zajímal se Alek. Cali se na milisekundu zarazila, rychle se zadívala na svého bratra. Pandora ani nestihla zhodnotit přesun informací mezi sourozenci, před tím než se Cali zase obrátil na Aleka.

„Byla jsem všude možně. Je ze mě zcestovalá žena, Aleku," zasmála se Cali, trocha nervozity bylo znát v jejím hlase, ale Alek si toho evidentně nevšiml, nevypadalo to že by byl vyloženě přítomný.

„Co tu děláš tak brzy. Když jsi mi volal, tak jsi říkal že přijedeš za pár dní," Chen se vložil do konverzace. Alek se zadíval na Chena, jeho výraz nečitelný.

„Měl jsem v úmyslu jet rovnou do Zekovo apartmánu, abych se o vše postaral, ale pak jsem narazil na Cali ona mě dotáhla rovnou sem," pokrčil Alek rameny.

Alek neměl problém se podívat na Chena a na Cali, ale co se týkalo jí, najednou ztratil tu schopnost. Už to déle nevydržela.

„Jak se máš, Aleku?" vyhrkla bez přemýšlení. Její mozek bohužel nebyl schopný vygenerovat nic lepšího než to, co právě vyblekotala. Ale nepozastavila se nad tím, záleželo jen na tom, že ho donutila se na ni zadívat. Jeho pohled ji málem uzemnil, její dech se samovolně zrychlil. Zamrazilo ji, když se jeho netečné oči opřely do těch jejích.

„Dobře a ty, Pandoro?" jediné, co zůstalo stejně, jak se to pamatovala, byl jeho dokonalý hlas. Barva jeho hlasu, bylo to jediné, co ji teď právě dokázalo udržet na místě, i když se klepala po celém těle.