Touched by an Angel - 2. díl (CZ)

24. Střípky

~~~ 5 seconds of summer - Lie to me ~~~

           

Pandora

Věděla, že umírá. Byla s tím smířená. Neprahla po ničem jiném.

Už necítila bolest, ale už ani netušila, zda byla vůbec vzhůru nebo ne. Její tělo jako kdyby jí ani nepatřilo, když pohnula rukou, tak jí to nepřišlo správné. Její oči, které doteď jen zíraly před sebe do nicoty, sjely dolů, kde se mělo nacházet její tělo. Její srdce nemělo sílu zpanikařit, když viděla svoji ruku, celou pokrytou fialovými modřinami.

Jaktože nevnímala tu bolest, která se musela rozprostírat celým jejím tělem. Byla zmatená, ale to byl asi ten podivný pocit, jako kdyby byla její hlava v oblacích, bylo těžké se soustředit. Na vteřinu zavřela oči, ale v tu chvíli co je zavřela, jako kdyby někdo dal závaží na její víčka. Začala zrychleně dýchat, snažíc se je zase otevřít, nakonec se ji to podařilo, ale byla rozhodnuta už je nezavřít...

Nesmí je zavřít, jinak...

Nemohla si vzpomenout na to, co se s ní stane, pokud usne.

Měla by se pokusit sama sebe zachránit, ale neměla sílu. Nemohla se hnout, její tělo stále paralyzované z šoku, které se mu dostalo. Nehezké obrázky jí tancovaly před očima, myslela si, že už jí žádné slzy nezbyly, ale opak byl pravdou, když ji slaná vláha zaštípala, snažíc se probojovat si cestu ven na výsluní jejích tváří, které už tak byly pokryté krví a zaschlými slzami.

Ztěžka polkla, její hrdlo jí pálilo, jen matně si vzpomínala na to, jak moc křičela, i když to nebylo to jediné, co způsobilo namožení jejího krku. Jakkoliv se snažila, nedokázala už se pohnout, bezvládně ležela na studené zemi, její předtím horká krev, teď zasychající a studená, všude kolem ní. Mohla jí cítit a ochutnat na špičce jejího jazyka, když se pokusila svlažit suché rty.

Stín se jí mihl před očima, zdlouhavě stočila pohled, tam kde si myslela, že se stín vytratil. Kolem ní se rozprostíralo pološero, už tak bylo těžké vůbec něco vidět se zamlženým zrakem.

Vydala ze sebe napjatý vzdech, nadále soustředíc svůj pohled na své okolí, dokud se stín zase nezjevil, tentokrát se zastavil přímo před ní, tak že si mohla být jistá, že tam s ní doopravdy je.

„Tahle se drží zuby nehty," jemný hlas se k ní snesl. Pandora vynaložila velké úsilí, aby stočila hlavu ke straně a mohla se podívat na nově příchozího. Ale moc toho nezjistila, postava byla navlečená do černého oblečení, skoro splývající s okolím.

Pandora zamžikala řasami, rozhánějící protivné slzy, ale jakkoliv se snažila, nedokázala přímo zaměřit svůj zrak na postavu, která se nad ní tyčila. Přišel ji někdo dorazit? Není tu nikdo, kdo by ji mohla zachránit o nevyhnutelného konce? Nedokázala si ani vzpomenout na to, zda je na světě někdo, komu na ní vůbec záleží. Její hlava byla prázdná, až na myšlenky které jí proplouvaly bez toho, aby nad nimi měla nějakou vládu. Ztratila vůli...

Poslední zbytky energie opouštěly její tělo, I když se vehementně snažila se jich chopit.

„Zbytečně se namáháš. Pusť se a vše bude zase v pořádku," vemlouvavý hlas se k ní znovu snesl od osoby, stále stojící u její nehybné postavy. Neměla tušení, na co ten člověk přesně naráží, ale už neměla sílu, udržet svoje oči otevřené. Naposledy se podívala na svět svým vlastním zrakem, dokud ji neobklopila naprostá tma. Ještě se párkrát nadechla a vydechla, dokud ani to nebyla nad její síly a vzdala se, vycházejíc Smrti vstříc.