Touched by an Angel - 2. díl (CZ)

23. Poskok

~~~ Queen - Another one bites the dust ~~~

„Kdy přijedeš zpátky?" zamumlala do sluchátka telefonu. Seděla v křesle v Chenově knihovně, kolena přitažená k hrudi, zírající do šera, které panovalo všude okolo ní.

„Ještě nevím, musím zařídit převoz jeho těla a Deon chce, abych tam zůstal nějakou dobu po pohřbu...," odpověděl Alek neurčitě, jeho hlas znějíc vysíleně. Stiskla zavřená víčka, pokládajíc si bradu na vršek kolen.

„Mohla bych jet s tebou," navrhla Pandora. Chtěla tram být pro něj, i když mezi nimi bylo stále dosti věcí nevyřčených, chtěla být po jeho boku, zatímco procházel takovou ztrátou. Od toho dne, kdy našla Zeka, uběhly tři dny a během nich ani jednou Aleka neviděla. Chápala, že toho měl na talíři dostat, ale když jí teď zavolal s tím, že se vrací do Ruska, aby zařídil vše pro Zekův pohřeb, už čekající na letiště na odbavení, bez toho aby ji aspoň jednou viděl, před tím než zmizí... pro ni bylo moc, aby to dokázala pochopit. Pochopit to jinak, než že utíkal. Věděla, že tak zněla, jako ten nejsobečtější člověk na světě, ale ani jí nedal možnost si s ním o všem promluvit.

Ani o jejím podezření, že za tímhle vším, jako vždy stojí její otec.

Bylo jí na nic z toho, že kdykoliv Alek procházel něčím špatným, měla v tom prsty její krev, a to včetně jí samotné. Nemohla si pomoci a cítit se jako rozvraceč životů, a to převážně Alekovo.

„Zůstaň kde jsi, máš svoje povinnosti a Chen má určitě ještě dost věcí, které tě má naučit," byly to předem vymyšlené výmluvy, jen proto aby jí zabránil v tom, aby jela s ním. Nechápala to.

„Je mi fuk, jaké mám povinnosti, ty máš přednost," vyhrkla impulzivně, ani nepřemýšlela nad tím, jak by to mohlo vyznít. Alek mlčel, štvalo ji, že ani nemůže vidět jeho obličej, aby se aspoň pokusila vyčíst něco z jeho výrazu.

„Tvoje bezpečí má přednost. A toho se ti dostane v tom domě. Když ti řeknu, aby ses nikde nepotulovala... uděláš to?" konečně v jeho hlase zaznělo něco málo z Aleka, kterého znala. Měla nutkání se usmát, ale udržela se.

„Když ti řeknu že ne, tak mě vezmeš s sebou, abys mě měl pod dohledem?" tušila, že tlačí na pilu, ale nemohla jinak. Zoufalost dělá z lidí idioty a ani v jejím případě tomu nebylo jinak. Nikdy nechtěla nikomu být na blízku, ani jednou jedinkrát v jejím životě, dokud se pod její krunýř neprobojoval Alek. A teď nechtěla nic jiného než se mu nalepit na paty a stát se jeho stínem. I když ho nemohla vidět, vycítila jak váhá.

„Chen se o tebe postará," zamumlal nakonec. Měla chuť si odfrknout, ale Chen se někde v domě potuloval, nechtěla vyznít nevděčně.

„A kdo se postará o tebe?" neměla se ptát, protože to automaticky vygenerovalo myšlenky, kterými se nechtěla zaobírat. Alek přežil její vidinu, nic se mu stát nemůže. Ale proč i tak nebyla v klidu?

„Nic se mi nestane, Deon mě vyzvedne s Mae na letišti a pak budu jen v rodinném sídle," snažil se ji uchlácholit. Neměla už nic, čím by ho mohla přesvědčit. Nebyla z těch, co by hrála na city, tím víc vhledem k tomu, že i když se zdálo, že je mezi nimi jasno, ani jednou o tom nepadlo ani slovo.

To byla dalších věcí, která ji dělala nervózní. Ty nevyřčená slova, která mezi nimi visela.

Tak nějak tušila, že by to měla být ona, kdo udělá ten první krok, protože nebylo pochybo tom, jak se cítila. Ale ani teď, kdy hrozilo, že ho nějakou chvíli neuvidí, nedokázala to ze sebe vymáčknout. Jak patetické.