Šťastné konce

10. Je jedno, v jakém stavu do školy půjdou

"Nechce se mi do školy," povzdechl si. Chtěl celý den ležet vedle Thomase, cítit jeho drsnou horkou pokožku na své, moci mu mapovat rukami tělo a prsty mu všemožně vytvářet po kůži neviditelné ornamenty.

"Nemáme na výběr. Dnes už musíme," reagoval na jeho prosbu se smíchem. "Nebolí tě něco?" zeptal se po krátké odmlce. I když by to mohlo působit jako starostlivý dotaz, neobsahovala otázka ani kapku obavy. Thomas měl čistě sobecké důvody. Chtěl se přesvědčit o tom, že odvedl alespoň z tohoto hlediska dobrou práci. To, že někomu způsobil rozkoší bolest, se mu zamlouvalo stejně tak jako žluté, červené a fialové flíčky na každém viditelném místečku Andrewova těla.

"Jenom trošku... zadek, krk a boky," přiznal se Andrew. Navzdory bolesti se cítil příjemně. Chtěl Thomasovi říct, že by s ním tohle dělal pořád, ale styděl se. Styděl se za to, jak se mu líbila Thomasova hrubá péče, a měl nutkání rvát si vlasy při vzpomínce, jak pod ním včera sténal a jako prvotřídní děvka prosil o víc.

"To je dobře, že tě to bolí," spokojeně pokýval hlavou a krátce zavrčel. "Aspoň si to budeš pamatovat." Odkryl z něj deku, pod kterou se rýsovala jejich nahá těla, a s pohledem stále zakleslým v jeho očích se s ním zvedl z postele. "Ukaž se mi," nakázal chtivě a na dva kroky od něj poodstoupil, aby se mohl kochat svým dílem.

Od krku po břicho se mu rýsovaly kousance a cucfleky, které mohl pozorovat, už když leželi, na každém boku se mu barvily dvě velké modřiny, nad kterými mohl vidět jamky po zarytí nehtů, a po vnitřní straně stehen mu zaschlo sperma, které vyteklo z jeho zadnice, která ho teď musela pálit a bolet. Celý výjev vylepšovaly ještě Andrewovi klepající se nohy, které ho sotva udržely.

Thomas smazal vzdálenost mezi jejich těly a pohladil Andrewovi bolavé boky, přestože věděl, jak ho na nich musí dotek bolet. Zavedl ho k zrcadlu jako včera a u ucha mu tiše a chtivě šeptal, jak mu ta znaménka sluší, a stále ho nabádal, aby si svoje tělo prohlížel. Andrew ho ve všem poslechl a díval se, aby si zvykl a zapamatoval si, kdy se Thomasovi líbí. Jeho zoufalá část, které se dostávalo od Thomase minimálních citů, se upínala na chvíle jako nyní, kdy Thomas ho vyžadoval a toužil po jeho těle.

"Jdeme na snídani," řekl nejednou Thomas. Andrew tím zjistil, že škole, kam se vůbec netěšil, se s největší pravděpodobností nevyhne. Thomas už byl z pokoje dávno pryč, ale Andrew si dal na čas s oblékáním věcí, které mu včera Thomas připravil. Po zdlouhavých minutách se stejně musel dostavit dolů do kuchyně na snídani. Thomas ho objal kolem pasu a vlepil mu krátký polibek na ústa, pak ho jen držel a pohupoval jejich boky ze strany na stranu. Andrewovi připadal v tu chvíli jiný, nebyl zvyklý na romantiku, ale chtěl takového Thomase potkávat častěji. Položil si bradu na jeho rameno a pomalu se mu tím tichem a klidem zavíraly oči. Mžouravým pohledem se zaměřil na hodiny, které ukazovaly šest hodin ráno. I přes uklidňující kolébání sebou trhl a odstrčil pod sebe příjemně teplé tělo - nechápal, jak mu může být v takové zimě teplo, když tady pobíhal jen ve spodním prádle.

"Ty si ze mě děláš prdel?" vyhrkl. " Ty mě budíš v šest hodin ráno, když jsem mohl ještě spát?"

"Lásko, vzbudil ses sám," odporoval mu Thomas. "Takže neremcej a pojď se nasnídat." S tím vzal z kuchyňské linky dva talíře a donesl je na stůl. Andrew už nic neříkal, měl docela hlad, protože naposledy jedl včera večer, což se nemusí zdát tak dlouho, kdyby ovšem to, co jedl, nebylo Thomasovo sperma. A pokud se polykání té bílé tekutiny nepočítá jako jídlo, pak jedl naposledy při včerejším obědě. Poslušně si sedl ke stolu a dřív, než mu stihl Thomas oplatit popřání dobrého chutnání, začal do sebe házet jedno sousto za druhým tak rychle, že snad nemohl stíhat ani žvýkat, nejspíš to polykal vcelku.

"Neudus se," připomněl mu Thomas, který teprve polkl třetí sousto.

"Ty jsi aspoň večer jedl." Andrew ho zpražil pohledem, který mu naznačoval, aby si veškeré připomínky nechal při snídani stranou, a spokojeně pokračoval v bagrování, dokud na talíři nezbylo poslední sousto. "Bylo to výborné," pochválil jídlo těsně před tím, než vyprázdnil talíř.

Thomas si dal se snídaní značně na čas, Andrewovi to připadalo jako věčnost. Když uklízeli talíře. měli ještě nejméně hodinu času. Thomas si z misky s ovocem vylovil ještě banán, nejspíš mu snídaně nestačila.

"Víš, že banány jedí především úchylové?" dobíral si ho Andrew, když se chystal zakousnout se do banánu.

"Oh, tak to pardon." Thomas se k němu přesunul a banán mu podstrčil pod nos. Andrew neměl jinou možnost než si do něj kousnout. Pomalu poraženecky přežvykoval a vražedně se díval do studánkových očí svého přítele. Ten se ovšem nenechal tímto pohledem rozhodit a dál Andrewa krmil, během čehož ho neustále provokoval perverzními řečmi.

"Mám zařídit, abys nikdy nezapomněl na to, jak tě krmím banánem, a aby ses musel červenat vždy, když na banán třeba jen pohlédneš?"

"Copak? Ošukáš mě, zatím co budu jíst banán? Tak to by sis měl pospíšit." Na důkaz svých slov si ukousl další kus a plácl se po zadku. Thomas se jen ušklíbl nad Andrewovou naivitou. Ten kluk si vážně po včerejšku myslel, že ho bude šukat od rána do večera pořád stejně? Ne, samozřejmě, že ne. Bude originální.

Prudce s ním mrštil o stůl a Andrewovo pozadí se mu vybízelo přímo před nosem. A ten malej spratek s ním ještě vrtěl. Thomase to stálo všechno úsilí, ale nakonec se ovládl a Andrewovi pouze roztrhl kalhoty. No co, stejně mu byly volné. Zahodil slupku, ve které ještě zbyla trocha dužiny, a natáhl se pro nový banán. Z šuplíku vytáhl jeden z balíčků, které zde měl jeho otec pro každý případ připravené, vlastně nejen tady, ale v každé místnosti. Pak Andrew ucítil studený dotyk na svém otvoru způsobený lubrikantem, který u sebe nosil pro každou situaci Thomas. Po chvíli cítil něco tvrdého, jak se do něj snaží protlačit, a Thomasovo mumlání, které ho nesmírně šokovalo: "Aspoň k něčemu ty nezralý banány jsou." V Andrewovi posouval banán potažený prezervativem sem a tam a Andrew si to navzdory podivnosti této situace užíval. Thomase fascinovalo, jak v té úzké dírce mizí kus protáhlého ovoce, a užíval si hlasité a protáhlé sténání, které lichotilo jeho uším.

"Bože, Thomasi, už!" vykřikl Andrew a s tím pokropil podlahu a stáhl své svaly v zadečku tak, že rozdrtil banán, který v něm měl zastrčený. Thomas z něj prezervativ vytáhl a se smíchem si prohlížel jeho obsah. "Páni, asi si tě pořídím jako mixér," prohodil pobaveným a naoko pobaveným hlasem.

"Pardon, ale o tuhle práci jsem nestál.Navíc nehodlám riskovat, že do mě za chvíli budeš strkat třeba mandarinky."

"Líbilo se ti to," namítl Thomas, když vyhazoval jejich pomůcku s výrazem, jako by se loučil s dlouholetým psím společníkem. "A mandarinky stejně nemixuju," ujistil ho.

"Bohu dík," oddechl si Andrew. "Slib mi, že příště už do mě budeš přirážet ty a tímhle," ukázal na Thomasův rozkrok, kde se tyčilo to, co chtěl mít v pozadí místo banánu. Lišácky se usmál a přes kalhoty po něm přejel rukou. "Protože to je mnohem lepší než nějakej kus ovoce.

Stále se spokojeně usmíval a přitom mu pomalu honil. Thomas se jen letmo podíval na hodiny a zjistil, že mají ještě spoustu času, takže přirazil Andrewa o stěnu s úmyslem z něj vyšukat duši. Koneckonců, sice budou muset do školy, ale nikdo neřekl, v jakém stavu tam musí přijít. A Thomas si byl jistý, že si Andrew nebude stěžovat, když ho bude nepatrně bolet zadek.

To jste nečekali, co? :D No, Kookie to věnovat radši nebudu, ona by mi pak zase vyčítala, že ji kazim. Takže tak. Asi k tomu nemám, co říct, jen to, že děkuju za čtení a hvězdičky, popř. koment. Paa :*