Mafie vs Láska

7.

Když jsme byli u auta, tak mi Matouš otevřel dveře od auta a já si mohla nastoupit.

,,děkuji''

usmála jsem se a dala jsem mu pusu na tvář

,,nemáš zaco''

usmál se a zabouchl dveře. Když si nastoupil, tak jsme vyjeli směr nákupní centrum. Cestou jsme poslouchali písničky z rádia a zrovna hrála moje oblíbená písnička (zapněte si média! Ano poslouchám Biebra :3 ) a já začala zpívat. Matouš se na mě chvilku koukal a pak zesílil rádio. Později se přidal i on a tak jsme společně zpívali. Připadala jsem si úžasně, sedím v autě s člověkem, kterého miluji a zpíváme spolu písničky. Musíme vypadat jako dva blázni, kteří právě utekli z blázince, ale mě bylo dobře. Když jsme dojeli k nákupnímu centru, tak mně Matouš zase otevřel dveře, jako gentleman a šli jsme na nákup. V obchodě to bylo zajímavé, protože na nás lidi koukali zvláštně, hlavně poté, když mě Matouš dal do vozíku a jel se mnou po celém obchodě. No jen si to představte, taková skoro dospělá holka se veze v košíku na potraviny a ještě se směje jak blázen. Divím se, že na nás nezavolali ochranku. Když jsme nakoupili potraviny, šli jsme se podívat do elektra a do obchodu s oblečením, protože já žádné nemám. První jsme zašli do elektra, protože mně to bude s oblečením přeci jen trvat déle. Matouš si tam koupil nějaký notebook.

,,na co nám bude ?''

Zeptala jsem se ho.

,,no nikdy nevíš''

zasmál se. Nechápala jsem ho, že tak utrácí, jen jsem protočila očima a šli jsme k obchodu s oblečením.

,,to je snad ráj!''

Vydechla jsem, když jsem viděla všechno to oblečení.

,,ajéje''

vzdechl Matouš.

,,ale notak, bude to zábava''

zasmála jsem se. Jak to, že mu to nepřijde boží ? Když jsme šli více dovnitř, před kabinkama byly sedačky a na nich seděli utahaní muži ve věkovém rozmezí asi tak od dvaceti do čtyřiceti let. Bylo jich tam pět a Matouš si vplul krásně za nima. Šla jsem teda za ním

,,počkáš teda tady ? Já se ti se vším ukážu jo?''

Zeptala jsem se ho s nadšením a viděla jsem jak na něj soucitně koukali ostatní muži a on se jen usmál a kývnul hlavou

,,jo tak běž, ať jsme hned doma.''

Jen jsem se usmála a šla jsem.
Pohled Matouše
Jak odešla tak jsem si smutně oddychl, protože věřte mi nebo ne, nakupovat s ženou oblečení je utrpení.

,,mám pocit, že se odtud na hodně dlouho nehneš''

kouknul se na mě smutně jeden chlapík a popleskal mě po ramenu.

,,já vím''

posmutněl jsem.

,,jsem Richard ty?''

Natáhl ruku na seznámení.

,,Matouš''

usmál jsem se a ruku mu také podal.

,,Filip''

koukl na mě druhý a taky si se mnou potřásl rukou.

,,Adam''

taky mi podal ruku a já ji přijmul.

,,David''

to samé a nakonec

,,Tomáš''

usmál se poslední a také jsme si potřásli rukou.

,,jak dloho tu už čekáte ?''

Zeptal jsem se všech

,, asi dvě hodiny''

odpověděli všichni. Jen jsem kývnul hlavou, jako že chápu. Najednou přišla nějaká žena, vypadala tak na dvacetpět let.

,,tak můžeme jít, už mám nakoupeno.''

Usmála se na Davida. Ten se s náma rozloučil a odešel. S klukama jsem si povídal o problémech u nich doma, o tom jaký jsou ženy a podobně.

,,hlavně si dej bacha, když mají své dny!''

Upozornil mě Filip a já se jen usmál.

,, to není sranda, věř mi, týden nic není, VŮBEC NIC''

zdůraznil poslední dvě slova a pokračoval

,,mají hrozné nálady, jsou citlivé, potřebujou hodně jídla a hlavně musíš jim dát najevo, že i když jsou teď monstrum, ty ji pořád miluješ. Jinak budeš mít strašný peklo''

zasmál se znovu Filip.

,,děkuju za radu, věřím, že ji využiju''

upřímně jsem se na něj usmál a dál jsme si všichni povídali. Hana ke mně občas přišla, jestli je to hezké a podobně. Když odešli Adam, Richard a Tomáš, zbyli jsme tam jen s Filipem. Za tu dobu jsme se celkem spřátelili. Konečně jsme viděli naše krásné přítelkyně, jak jdou s úsměvem na tváři a povídají si.

,,tak a můžeme vyrazit''

řekla mi Hana a líbla mě na tvář.

,,dobře''

usmál jsem se.

,,Filipe, pokud chceš tak se můžem zase setkat''

usmál jsem se na něj a dal mu svoje číslo.

,,jasně''

zasmál se taky a dal mi i on své číslo.

,,dobře tak se stavte''

slyšel jsem Hanu jak si povídá s Filipovou přítelkyní. Jen jsem se usmál a potvrdil jsem to, co řekla Hana.

,,jasně klidně se stavte''

usmál jsem se.

,,jinak já jsem Matouš''

podal jsem ruku k Filipově přítelkyni.

,,Monika''

usmála se a ruku přijala. To samé udělal Filip s Hankou. Když jsme se všichni seznámili, nadiktovali jsme Filipovi a Monice naši adresu a oni nám nadiktovali tu svoji. Pak jsme se domluvili, že dneska přijdou k nám na večeři.
Nakonec jsme se rozloučili a šli jsme zaplatit vše, co si Hana koupila.
Doma - pohled Hany
Když jsme dorazili domů, tak jsem si dala sprchu a šla jsem vyprat nové oblečení. Matouš sprovozňoval notebook, takže jsem se vydala vařit večeři. Filip s Monikou mají přijít v sedm večer a je pět. Rozhodla jsem se pro polívku s játrovýma knedlíčkama a jako druhé jídlo usmažím řízky s bramborami a okurkovým salátem.
Dala jsem se do vaření a když měl Matouš sprovozněný notebook, tak se šel také připravit.
Bylo už 18:30 a já měla konečně uvařenou večeři. Nechala jsem to na plotně a Matouš mezitím prostřel stůl.

,,víš, že tohle je vlastně naše první společná večeře s přáteli ?''

Usmála jsem se na Matouše a svůdně jsem k němu šla. Když jsem u něj byla nalepená, tak mi odpověděl

,,já vím''

usmál se na mě. Nachvillu si odskočil do pokoje a když přišel tak se mě zeptal

,,zavážeš mi kravatu ?''

Kouknul se na mě prosebně a já přikývla. Baví mě vázání kravat a ještě více se mi líbí, když za ně mohu zatahat, abych Matouše mohla políbit. Přeci jenom Matouš je asi o hlavu větší než já. Přitáhla jsem si ho za uvázanou kravatu a políbila ho. On si mě k sobě více přitáhl za boky a mezi námi by se nevešel ani papír. Líbali jsme se vášnivě a s láskou. Tento neuvěřitelně krásný moment zkazilo zazvonění na naše vchodové dveře.

Další kapitola je u konce :) snad se líbila. Doufám, že se vám příběh líbí :). Pokud ano tak nezapomeňte hlasovat a komentovat :3 Na vaše komentáře se už moc těším.
Vaše Týnka :3