Upíří deníky, trochu jinak

3.Day

,,Kurva, ale děláš si ze mě srandu!!??"

Izzy:
Nenenenene! Bože, co kdybych prostě odešla. Ne to ne. On by mě zabil, to je jistý a cítím z něho alkohol. Hmmm rum?
Takže gatuluji Izabelo, co teď asi udeláš? Budeš taky hrát mrtvolu? A co kdybych mu prostě řekla ahoj? Ne ne, to musí být něco co ho odzbrojí a přežiju alespoň do zítřka. Kriste pane....
,,Ehm mohl by jsi vstát?" Twl Izabelo super, tak na tohle určitě zareaguje. Velmi odzbrojující. Proročím nad sebou oči a znovu se věnuji problému předemnou. Ach jo, no tak jinak no.
,,Bože ty maniaku, nechutný egoistický vrahu s egem velký jak Mt. Everest, vstaň, nehraj si na mrtvolu a nedělej debila, nebo urvu větev a zarazím ti jí do hrudníku!" Tak, eee, to bylo asi moc. Ani jsem nemrkla a už jsem ležela na zádech s rukou u krku, která mě dusila. Jeho rudé oči se zkoumavým pohledem vpíjeli do mých hnědozelených očí. Byl v nich vidět zájem, ale ten zmizel a teď jsem viděla jen zlost a agresi. Ruku přitlačit na můj krk tak, že teď mě začal vážně hodně dusit. Bože, já umřu. Jeho nic nepřesvědčí. Neřekl jediné slovo, jen mě hypnotizoval pohledem, ani se mě nezkusil ovládnout. Zoufale potřebuju kyslík.
,,P...p...prosím...já...já..umírám..." po tvářích mi sjela slza. Teď poprvé za tu nekonečně dlouhou dobu promluvil.
,,Nejsi jediná, která by zemřela mou rukou..."
Zvedla jsem ruku a položila jsem mu jí na tvář.
,,D...Da..Damone...., p..prosím...." toto byla má poslední slova věnovaná tomu egoistickýmu zmrdovi, co mě zabil. Poslední slza mi sjela po tváři a pak už jen tma.....
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Damon:
Bože ona mě nazvala maniakem? A egoistou? To si ještě nikdo nedovolil. Rychlostí blesku jsem jí začal škrtit. Nic jsem nevímal, jen zlost a radost z bolesti té holky. Říkala něco že umře nebo tak. Jen jsem jí stroze odpověděl a začal jí dusit ještě víc. Slzy jí stékaly po tvářích.
,,D...Da..Damone....p..prosím.." zvedla svojí ruku k mé tváři a jemně mě pohladila.

V tu chvíli se ve mně něco zlomilo, ale bylo pozdě. Je mrtvá. Přestal jsem jí dusit a sedl si vedle ní.
,,Bravo Damone...ty jsi takový idiot, ale něco se v tobě zlomilo ne? Co tvá lidskost? Nač to slitování? Kde je ta zrůda?" Vražedně jsem se na bratra podíval.
,,Běž si lovit králíky vegane..."
Přiložil jsem si zápěstí ke rtům a natrhl si ho tesáky. Položil jsem si její hlavu do klína a ruku jsem jí dal k ústům. Prosím... . Má krev jí stékala ke rtům.
Prudce se nadechla a otevřela oči. Jakmile mě uviděla trhla sebou a rychle se přesunula dál. S vytřeštěnýma očima mě pozorovala. Nadechla se.....
,,Ty idiote, demente, magore, sakra co to bylo!? Ty si mě zabil! Ty pitomče! Umři! Ty si stejnak mrtvej, ale umři znova!"
Takhle se mnou vážně nikdy nejednal postavil jsem se na nohy a podíval se na bratra. Byl na tom stejně tvářil se jako kdyby mu uteklo jídlo. No.....

Čawky krveholici! Tak co? Líbila se vám kapitola? Kdyžtak pište do comm😘😁😂

Ten Damonův face: Twl ona je nemožná
😂😂😂😂😂
Koho máte radši z TVD já Damona😍