Izzy:
To si ze mě střílí, jako fakt?! Debilní egoistický hovado s IQ -110. Agrrr. Kéž by mu někdo urval hlavu. Jo uhádli jste jsem naštvaná a ne jen to vraždila bych.....a taky sem trošku vystrašená. Až teď si uvědomuju že jsem nadávala Salvatorovi, emm, Damonovi konkrétně, shit, heh noooo......to je špatný....,ale co, už se stalo. Umřela jsem? Jo. Umřu znova? Možná. Zabijou mě nadávky směřované k tomu maniakovi? Na 100% ano. Ale, nu což nevadí....
,,Fakt?! Ty pošahaný pako! Kéž by přišel Klaus a zabil tě, ne to je málo mučil tě i s Rebekou ty...ty...lentilko!" Really řekla jsem lentilko? Hmmm gratulace, nová nadávka pro upíra. Krvavá lentilka. Už mi z toho hrabe...
Jeho face stál za to i Stefanův obličej zdobil nechápavý a pobavený výraz zároveň. No prostě tohle by chtělo fotku. A pak mi to docvakne....
,,Počkat, já se tu bavím se Salvatorovými? No spíš jim nadávám. Každopádně... What? Jak? Vždyť to popírá logiku! A ještě se si tu jen tak sedím s krví toho krvavýho egoistickýho maniaka v puse a mluvím sama se sebou, nehledě na to že bych tu vůbec neměla být a oni taky ne....Třeba jsou jen přelud. Jo to bude ono asi mám vidiny, už nebudu ponocovat." Zvedla jsem se ze země s udivenými pohledy těch dvou v zádech, ale moc rychle takže se mi zamotala hlava a zakopla o vlastní nohy. Já jsem šikovná, fakt! Čekám na tvrdý náraz, ale nic. Tak teda otevřu oči a hele!
,,Aaaaah, bože nepřibližuj se ke mě! Pusť, idiote! Stefaneeee odveď si toho pošuka domůůů!", křičím.
Hádejte kdo to byl kámoš Damon! Vytrhla jsem se mu ze sevření, vykročila jsem, že mu jako zdrhnu a hele, zase jsem zakopla o vlastní nohu, bože, šikovná holka. Znova padám. Ne, prostě já asi nespadnu, on mě zase chytil! I přes všechno co jsem mu řekla. Držel mě pod ramenama a stál mi za zády. Najednou na mě všechno to napětí a překvapení dopadlo a vybralo si svojí daň. Vytrhla jsem se mu a svezla se k zemi. Začala jsem brečet a v tuhle chvíli mi bylo jedno že brečím před upíry. Prostě jsem se psychicky sesypala. Objala jsem si nohy a čelo opřela o kolena. Potřebovala jsem vše pochopit a utišit.
,,Kristin...Co si Elis počne.....", vzlykala jsem.
Najednou mi někdo položil ruku na rameno.
,,Nech mě Damone...."
,,Vím že je to špatná otázka, ale jsi vpořádku?" Vzhlédla jsem na dotyčného. Byl to Stefan.
,,Ty n-nejsi D-Damon."
,,Ne ten odešel. Jsi v pořádku?", zeptal se znova.
,,J-jo j-jsem.", odpověděla jsem mezi vzlyky.
,,Nežli mi.", malinko se usmál. Už jsem to nevydržela. Jak u mě klečel prudce jsem ho objala kolem krku až spadl na zadek. Napřed byl asi trochou překvapený, ale pak mi obětí obětoval. Brečela jsem mu do ramene, ale on mě jen objímal. Takový je. Vždy ví co má pro toho druhého udělat a teď jsem mu za to byla nesmírně vděčná, protože bych to jinak nezvládla......
Ahuj všichni!😉😁
Tak co, líbila se vám kapitola? Omluvte moje chyby a klidně mi napište co mám změnit.
Děkuju Lucc*
ČTEŠ
Upíří deníky, trochu jinak
Fiksi Penggemar,,Ahoj jsem..." ,,Jo, ahoj Damone." ,,Přistěhovali jsme se s...Co!?Poč-" ,,Mhmm s bratrem Stefanem, jo jo." ,,Jak to...Podívej se mi do očí..." ,,Kámo, tak to ti nevyjde, věř mi. A teď mi řekni jednu jedinou věc co nevím...krveholiku."
