7 Enhancing Virtues - Book Two || GOT7 ff [CZ]

Benevolentia

Přejícnost (Benevolentia) - Laskavost, lidskost, obdiv, charita, soucit, přátelství bez předsudku a bez příciny.

***

Poslední dobou trávím veškerý svůj volný čas v práci. Pracuju přesčasy mnohdy dlouho do noci, všechno jen proto, že je teď na obzoru povýšení. Když teď prokážu, že na to mám, povýší mě na pozici výkonného manažera a zdvojnásobí mi plat. Dostanu svoji vlastní kancelář – svůj vlastní stůl, počítač, kolečkovou židli, fíkusy a hlavně dveře! Jenže nejsem jediným kandidátem na povýšení.

Ještě je tady Im JaeBeom.

Jaebum, jak mu tady všichni říkají, pracuje o patro níž a čeká na povýšení déle než já. Pracuje tady už čtyři roky, já jen tři. A neříkám, že to povýšení by si nezasloužil, to ne, pracuje stejně tak tvrdě jako já. Prostě to bude jeden z nás a pokud to chci být já, musím pro to makat ještě tvrději. Jen se trochu bojím následků, které by to s sebou přineslo. Moc ho sice neznám, ale kdykoliv ho potkám, mám z něj trochu strach, protože se na všechny dívá hrozně tvrdě a pronikavě. Vážně, jeho pohled umí vraždit.

Bude to kdo z koho. A už brzy se to dozvíme.

***

„Seon, můžete?" objevil se šéf na našem oddělení a pozval si mě k sobě do kanceláře.

„Jistě, hned."

Následovala jsem ho, napjatá, co se bude dít. Vypadal nepřístupně, nedal na sobě nic znát. Určitě jde o to povýšení.

„Posaďte se," nabídl mi židli, když jsme dorazili do jeho kanceláře.

„Díky," posadila jsem se a netrpělivě vyčkávala.

„Seon, zvážil jsem všechn aspekty," začal, když se sám posadil na svoji už od pohledu pohodlnou koženou židli.

A sakra, teď mi sdělí, že nejsem dost dobrý kandidát na to místo, že nemakám dost tvrdě a že si budu muset počkat dalších pár let, protože to místo dá Jaebumovi... Byla jsem z toho šílená.

„Rozhodl jsem se, že vás povýším na místo výkonného manažera. Gratuluji," vstal a podal mi přes stůl ruku.

Zůstala jsem sedět na židli a jen jsem zírala na jeho nataženou ruku. Sakra, fakt jsem to místo dostala. Budu výkonný manažer. A budu mít dvakrát větší plat. A svou kancelář. Zvedla jsem k němu pohled. On se tím, jak jsem šokovaná, docela dost bavil.

„Moc vám děkuji, ani nevíte, jak si toho vážím. Přísahám, že vás nezklamu," konečně jsem mu podala svou ruku a vstala ze židle. Potřásli jsme si a pak mi dovolil vrátit se ke své práci.

Dosedla jsem na židli u svého stolu a jen tak jsem se dívala do monitoru svého počítače. Viděla jsem v něm svůj odraz a musím přiznat, že jsem vypadala, jako bych viděla ducha. Ještě mi to asi pořád úplně nedošlo.

Ale Jaebum mě zabije. To mi docházelo moc dobře.

***

„Překvapení!" když jsem druhý den přišla do práce, zpoza stolů vyskočili schovaní kolegové a když se rozsvítily všechna světla, uviděla jsem nádhernou výzdobu. Všude balonky, praporky, konfeti, na stole obrovský dort a Mingjee na sobě dokonce měla párty čepičku.

Já ale nemám narozeniny. Nebo jo?

„Co to má znamenat?" hodila jsem kabát na židli a se smíchem se přesunula k nim.