7 Enhancing Virtues - Book Two || GOT7 ff [CZ]

Temperantia

Střídmost (Temperantia) - Sebekontrola, zdrženlivost a umírněnost. Vnímání plnou myslí, sebeovládání, „uzda".

***

Seděla jsem na poměrně pohodlné kožené pohovce a poslouchala hudbu, která sem hlasitě doléhala. Sungie má už několik desítek minut zpoždění. Rozhodla jsem se otevřít tu flašku bílého vína, která tu na mě smutně koukala a nalila jsem si skleničku. Bylo velmi dobře vychlazené a tak akorát kyselé. Tramín nikdy nezklame.

Jak jsem tak popíjela, rozhlédla jsem se kolem sebe. Pro naše dnešní povyražení jsme si pronajaly V.I.P. salónek v místním klubu. Dominovaly tady tmavé vínové odstíny a nacházely se tu dvě černé kožené pohovky a poměrně velký, nízký skleněný stolek uprostřed. Na stolku bylo připravené víno, které jsem si už stihla otevřít, a několik skleniček. Krom něho tu byl i kyblíček plný ledu a v něm šampaňské a mražené jahody. V rohu byla malá lednička plná různého alkoholu a nad ní na stěně visela polička s hromadou různých sklenic. Nechybělo tu ani občerstvení. Osvětlení bylo spíše úsporné a soukromí bylo zajištěno robustními vínovými závěsy. Dohromady to všechno tvořilo velice intimní atmosféru.

Závěsy se rozhrnuly a já spatřila jednu velice známou a druhou naprosto neznámou tvář.

"Ahoj zlato, promiň, že jdeme pozdě. Ujel nám taxík."

"Ahoj, v pohodě. Zatím jsem si to tu pořádně prohlédla." Vstala jsem a objala Sungie na přivítanou.

"Představím vás. Jinyoungie, tohle je moje kamarádka Seon. Seon, tohle pako je můj bratr." Vyndal jednu ruku z kapsy svého dokonale padnoucího saka a podal mi ji.

"Těší mě." Usmál se na mě a potřásli jsme si rukou. Pak jsem se posadila zpět na místo.

Líbilo se mi, jak byl oblečený – měl na sobě džíny, hnědý pletený svetr a přes něj černé sako. Jakoby mu to bylo jedno, ale zároveň chtěl vypadat dobře. A dařilo se mu to, byl neskutečně pohledný. Jeho černé vlasy mu neposedně spadaly do čela a tmavě hnědé oči mě neustále pozorovaly, zatímco si odložil sako a posadil se na pohovku naproti mně. Navíc jsem hned na první pohled věděla, že má nějakou ctnost. Skoro jakobych ji slyšela na mě potichounku šeptat. Jen jsem něvěděla jakou.

"Páni, ten V.I.P. salonek nemá chybu. Je tu plno jídla a pití. Myslím, že dnešek si užijem." Sungie přerušila mé rozjímání. Sáhla do kbelíku po šampaňském a odtrhla pozlátko. "Na to se rovnou napijem, ne?" Šampaňské bouchlo a já jsem natěšeně tleskla rukama. Podala jsem ji svou už prázdnou sklenku a ona začala rozlévat.

"Já si nedám, díky." Jinyoung rukou pokynul, aby mu sklenku nenalévala.

"Jdeš s náma pařit a nebudeš pít?" Zeptala jsem se ho udiveně.

"Já moc nepiju, snažím se spíš držet na uzdě." Aha, takže o tuhle ctnost šlo. Střídmost. Tu nedokáu vystát – lidé, kteří jí oplývají, mají neustálou potřebu kontroly a není s nimi ani troška zábavy.

"Tvoje smůla." Rozsekla to Sungie a do našich skleniček hodila zmražené jahody. Podala mi sklenku a tu svou pozvedla. "Tak na dnešek. Ať si ho zítra nepamatujem!" Přiťukli jsme si, prostor vyplnil zvuk skla, jak cinká o sklo, a pak se to všechno seběhlo hrozně rychle.

***

Za Sungie se zatáhl závěs a já slyšela, jak se tam za ním chechtá jako malá holka. Zobe, tomu klukovi z ruky. Ale nedivím se jí, byl neskutečně žhavej. Po chvíli se jejich hlasy někam vytratily. Hádám, že se odebraly na parket. Takže jsem tu zbyla s Jinyoungem sama. Upřeně jsem se na něj zadívala. Jeho oči, které mě celý večer potají sledovaly, teď uhýbal pohledem, jen aby se s těmi mými nestřetly. Jeho ctnost byla skoro tak stejně silná, jako jeho pudy. Chtěl mě, ale snažil se každou cenu ovládnout. Proto se alkoholu raději ani nedotkl.