Depressed / feat. Kovy [ DOKONČENO ]

Part 15

Vyšla jsem z koupelny a ihned ucítila tu vůní. ,,Páni, tady to voní." Řekla jsem nadšeně. ,,No moc se neraduj, já a moje kuchařské znalosti se zmohli jen na míchaný vajíčka se slaninou a fazolema." Řekl se smíchem. ,,Ale i tak to vypadá nádherně." Šli jsme si sednout ke stolu. Poctivě jsem to všechno snědla. ,,Kájo, jako sorry, ale tohle bylo fakt mega dobrý. Ale teď když mě omluvíš, půjdu si lehnout." Po tom co jsem to dořekla se mu v jeho modrých očích zaleskli jiskřičky štěstí, že mi chutnalo. ,, No tak to jsem rád. Já to tady poklidím a taky půjdu."  ,, Ale žádný takový! Půjdeš hned teď, uklidime to ráno." Zavelela jsem. Překvapivě poslechl a odnesl mě do postele. Šel se osprchovat a já se snažila mezitím usnout.
Karel přišel asi po 20min. Lehl si vedle mě a řekl slova, kvůli kterým jsem nemohla spát.
Kovy
,,Ách Amber, kdyby jsi jen tak věděla. Doufám, že ti neublíží." Po těchto slovech jsem ji políbil, a obejmul, tak jsem i usnůl.
Sakra, zaspali jsem. Opravdu neznám lepšího člověka v odkládání budíků, než sebe. Ihned jsem vzbudil i Amber. Ách Bože, proč jsme šli spát tak pozdě? ,,Co,co se děje?" No musím uznat, že na tom se vztávánim byla hůř než já. ,,Amber, musíme jet na letiště, zaspali jsem." Pomalu otvírala oči. ,,Ách, tak dobře." Na nic neváhala a vyskočila z postele. Skvěle takže opět jsem ten nejlínější já. Musel jsem se sám sobě zasmát.
Pomalu jsem odjížděli na letiště. ,,Kájo? Co když budu Martinovi vadit?" Úsměv jí vymizel z obličeje a v očích se objevil děs. ,,Amber, neboj. Martin je moc fajn, uvidíš. A navíc je s ním sranda." Pokusil jsem se zní to nejpozitivněji a dal jsem jí pusu na čelo. ,,Dobře teda." Usmála se. Vystupovali jsme z auta a brali si kufr, když v tom mi začne zvonit mobil. Martin. Zvednu to. ,,No, Manino?"  ,,Děláš si ze mě prdel? Kde jako jsi? Víš, že jdeš zase pozdě!?" Vykřikl do mobilu. ,,Já, já, opravdu? Já myslel, že odlétáme až v 15:00?" Snažil jsem se znít co nejvíc klidněji a ignorovat to, že na mě před chvilkou křičel. ,,Ne, psal jsem ti to, na letišti máte být v 13:00 a odlet je 14:00 a jen tak, teď je 30min do odletu. Nevím jak to budete stíhat." Chtěl jsem něco říct, ale típl to. Musím uznat, že mi teď docela protiřečil s tím jak jsem říkal, že je Martin moc fajn. ,,Děje se něco?" Tak fajn, z pravdou ven. ,,No víš, tak trochu nestíháme. Takže pokud se chceme dostat do letadla musíš mi ukázat jak umíš sprintovat k odbavování a kontrole." Amber se jen usmála, šťouchla do mě, vzala svůj kufr a utíkala. ,,Čekám tě v letadle

Teda, na mě docela dlouhá kapitola. 👏🏼😂 Doufám, že se líbila ❤️. Chtěla bych se s Váma domluvit, jestli by tady byl někdo, kdo by mi pomáhal se psaním? Myslím tím, podával návrhy atd...? Jestli ano, nebojte se napsat! 💞