Děti krve

Nový úkol

Dea přemýšlela proč se tolik Mistr zajímá o Krvavou dámu. Nikdy nikdo setkání s ní nepřežil. Obzvláště, když se jí někdo pokusil zabít. Tahle práce skončí jedině tím, že někdo umře a Krvavá dáma to nebude. Dea přemýšlela a chtěla se odtud co nejrychleji dostat. V tom ji však zabránil Federico.

„Nemysli si, že jen tak odsud odejdeš," řekl a zatarasil ji cestu, aby nemohla odejít. Dea se na něj podívala. Bylo na něm vidět, že je nervózní. Není divu, nikdo nechce zemřít její rukou. Dea ho jednoduše odstrčila a chtěla pokračovat dál, ale někdo jí chytil za ruku. Otočila se na osobu a čekala, že to bude Federico, ale byl to Marco. Povolila pěst a vražedně se na něj dívala. Marco se ohlídl na Federica a pokynul mu.

„Potřebuji s tebou mluvit. Nejlépe hned."

„Dobře, ale ne tady chci být odsud a od všech co nejdál," řekla podrážděně a vytrhla svoji ruku z jeho sevření, „sejdeme se u dómu Florencie."

„Dobře," odpověděl Marco, ale nebyl si jist, zda ho slyšela. Dea se tady nikdy necítila jako doma. Tohle nebyl domov. Odešla z toho místa tak rychle, že si nikdo nevšiml jejího odchodu.

Marco čekal na Deu u dómu. Rozhlížel se okolo, ale nikde ji neviděl. Začínal si myslet, že už nepřijde a chtěl odejít. Tohle dělala často. Kolikrát na ni čekal. Marco nepatřil mezi trpělivé. Vše chtěl mít hned a bylo jedno na co čekal.

„Nejsi moc trpělivý člověk Marco," ozval se za ním známý hlas, „ale bohužel čekáš marně. Chtěla přijít, ale Medici ji povolali."

Marco se otočil za hlasem a spatřil tam muže, který znal Deu nejlíp ze všech. Ten muž byl Leonardo. Starý muž, který ji pomáhal a staral se o ni po jejím odchodu od Mistra. Stal se jejím dobrým přítelem a rádcem. Věřila mu a on věřil ji.

„Není to jedna z jejich výmluv?" zeptal se Marco podrážděně. Leonardo se jen usmál. Věděl, jak to myslí, ale byla to pravda. Nikdo z její ho minulého života nevěřil, že by Dea mohla vést spořádaný život a respektovat pravidla. Dostala od života novou šanci a snažila si to nepokazit. Konečně mohla žít, ale její minulost ji v tom zabraňovala.

„To záleží na tom. Zda věříš, že se změnila."

„Věřit tomu, že ona je teď jedním z vojáků u rodu Medici. To budu spíš věřit tomu, že přežiji ten úkol. Ty jí to věříš?" zeptal se posměšně. Jak může věřit té lži. Leonardo se na něj otcovsky podíval. V životě si toho zažil tolik.

„Ano já jí to věřím, jelikož je to pravda, ale záleží na tobě. Teď mě musíš omluvit mám nějakou práci," řekl a nechal ho tam jen tak stát, aby přemýšlel o všem, co se mu dnes stalo. Chvíli tam seděl a přemítal nad změnou v jejím životě. Možná se opravdu změnila.

Mezitím Dea musela řešit nalezené mrtvé tělo. Našli ho v boční uličce s podříznutým hrdlem. Byla to ona. Dalo se to poznat snadno. Nechala tu svůj znak. Otisk ruky. Dříve se myslelo, že to je vždy ruka umírajícího. Byl tu jeden problém, ruka byla vždy stejně velká a daleko od těla.

„Kdo to byl?" zeptala se Dea. Podívala se na velitele vojáků, který ji pozoroval. Dea si na to už zvykla, každý velitel jí takhle sledoval. Nikdo z nich jí nevěřil. Vojákům tolik nevadila. Brali ji jako sobě rovnou, ale velitelé, kteří byli převážně ze šlechtických či z velmi bohatých obchodních rodin. Každý věděl, že její minulost je temná a krvavá.

„Byl to obchodník. Našla ho tady nějaká ženská," odpověděl ji lhostejně velitel. Stále ji pozoroval. Dea vstala od mrtvoly a podívala se naštvaně na velitele stráže. Ten sebou cukl a rychle přešel k několika vojákům, kterým začal dávat rozkazy. Musela se pousmát nad velitelovým jednáním. Dea cítila, že ji stále někdo pozoruje.

„Proč na mě furt koukáš?"

„To se na tebe nemůžu jen tak dívat?" odpověděl jí mladý velitel otázkou. Dea se na něj otočila. Spatřila muže oblečeného v uniformě. Tmavě hnědé vlasy měl rozčepýřené a světle hnědé oči, ve kterých probleskovali jiskřičky. Na tváři mu hrál šibalský úsměv a pomalu se k ní přiblížil. Bavil se.

„Ty víš, kdo to byl, že?" zeptala se Dea a dívala se na něj naštvaně. Okamžitě zůstal stát, jelikož věděl, že teď není dobré být u ní moc blízko. Držel si od ní bezpečnou vzdálenost.

„Jak to myslíš?" řekl nechápavě. Deu to tak akorát ještě víc naštvalo. Mladý velitel se na ní nevině usmál, ale na ní tenhle pohled nezabíral. Dívala se mu do očí a on její pohled nedokázal vydržet.

„Dobře. Byl to obchodník to je pravda. Pracoval pro rod Pazzii," řekl jí a Dea začala přemýšlet, „podle všeho to byl hajzl, ale kdo z nich není."

„Vážně. Slyšet to zrovna od tebe," řekla a dívala se na něj. Tvářil se ublíženě. Ano nechoval se vždy hezky, ale na mrtvého obchodníka neměl.

„Já neříkám, že jsem svatoušek. Ne vždy dělám vše správně, ale oproti němu jsem mílius."

„To máš pravdu ty jsi jen děvkař a on jen podvodník, zloděj a určitě i nějaké vydírání a podplácení," řekla a podívala se na něj. Ten se na ní jen užasle díval. Nechápal, jak to může sakra vědět. Pak se k ní pomalu opět přibližoval. Dea jen stála a pozorovala jeho snažení. Už byl skoro u ní, ale někdo na ní zavolal a upoutal její pozornost. Viděla na něm zklamání, ale nic neříkala.

„Už musím jít," řekla a odběhla k osobě, která na ni zavolala. Nechala ho tam jen tak stát. Zajímalo ho, kdo je ten muž, za kterým tak rychle běžela. Vypadalo to, že ho zná velmi dobře. Sledoval je do té doby, než zašli za roh.

„Co se děje? Doufám, že se nic nestalo," zeptala se s nehranou starostí. Leonardo byl pro ni důležitá osoba v jejím životě. Možná i jediná osoba o kterou měla skutečně starost.

„Ne. Jen na tebe čekal ten... jak se jen jmenuje... Marco. Čekal na tebe Marco," odpověděl jí na její otázku. Dea nebyla ráda, že mu to zase dělá. Bohužel sem jít musela. Potřebuje se něčím živit. Medici ji nabídli práci a nemusela vraždit a okrádat. Pracovala s vojáky, které i cvičila. Starala se o bezpečnost Florenťanů.

„A co jsi mu řekl?" zeptala se s neskrývaným zájmem.

„Co bych mu asi říkal. Jen a jen pravdu, že si tě zavolali Medici."

„Hádám, že ti to nevěřil. Ne to je dobrý já ho chápu. Taky bych si nevěřila," řekla mu a šla sním domů. Nechtěla už myslet na nic ohledně Marca, Mistra, a hlavně ohledně Krvavé dámy. Chtěla jen klid, pokoj a sklenici vína. Zítra bude hledat jiné místo na bydlení. Možná chvíli zůstane u Leonarda, než něco najde.