Děti krve

Příprava na hon

Další den musela jít za Federicem. Chtěl vymyslet plán proti ní. Jak bláhové pomyslela si Dea. Odmítla se s nimi sejít opět tam. Federico sice zprvu nesouhlasil, ale co mohl dělat. Vždy poslouchal rozkazy a plnil je, jak nejlépe mohl, ale s tímhle naprosto nesouhlasil. Nechtěl s Deou pracovat, nesnáší ji. Ona vždy byla nejlepší a on byl pro Mistra jen pouhý stín. Pak se vše změnilo a Dea odešla. Mistr si ho konečně všiml, a i ostatní ho měli v úctě. Jediný, kdo si oněm myslel, že je blbec byl Marco, který to však nikdy neřekl. Teď tu spolu sedí a čekají společně na Deu.

„Kde sakra je?" začal se rozčilovat Federico a přecházel z místa na místo. Na náměstí nebylo moc lidí. Marco si povzdechnul a neodpovídal mu. Federico nemá rád, když mu lidi neodpovídají proto se na něj utrhnul: „Odpověz, když s tebou mluvím!"

„Co ti mám odpovědět. Mě se Dea nesvěřuje!" rozkřikl se i Marco. Federico chtěl něco namítnout, ale někdo se jim začal smát. Otočil se k té osobě. Jak mile poznal, kdo to je, hned se mu zhoršila nálada.

„Vy jste, ale dvojka," řekla Dea a nemohla se přestat smát „vy se tady hádáte a já zatím pracuji na našem úkolu. Mimochodem já nekřičím na veřejných místech a nepoutám na sebe pozornost," ukázala na lidi, kteří je pozorovali.

„Co tím myslíš?" zeptal se Federico. Dea se začala zase smát. Něco takového od ní Marco čekal. Federica to už začínalo štvát a začal naštvaně funět. Toho si všimla a byla spokojená, že ho zase naštvala. Nevěděla proč to dělá. Možná pro zpestření dne.

„Tím myslím, že jsem našla její poslední oběť," řekla a rozešla se k místu, kde ji našla florentská stráž. Šla přímo k místu vraždy, a hlavně ignorovala neustálé stěžování Federica na svou osobu. Ten se však nechtěl jen tak dát.

„Můžeš mi laskavě odpovědět na jednu z mích otázek," rozkřikl se Federico a Dea se zasmála. Po chvíli jeho stěžování se na něj otočila. Měli oba dva co dělat, aby do ní nevrazili. Ona se ani nepohnula.

„Nemohu ti odpovědět ani na jednu z tvých otázek."

„Proč?" rozkřikl se na ni Federico.

„Protože nevím, na co ses mě ptal," odpověděla mu se smíchem v hlase. Federica to ještě víc naštvalo a Marco se snažil nesmát se moc nahlas. Už jí chtěl zopakovat jednu ze svých otázek, ale přišel k nim jeden ze strážných. Muži se zarazili.

„Velitel už na vás čeká," řekl strážný a rukou naznačil, kde se velitel nachází. Dea mu pokynula hlavou a šla k tomu místu. Federico a Marco tam stáli jako opaření. Když zjistila, že za ní nikdo nejde otočila se. Dívala se na ty dva a protočila oči.

„Vy snad nejdete. Já myslela, že se mě chcete zbavit. No a zbavíte se mě jen tím, že ji najdeme. Takže jdeme."

„Za kým to jdeme?" zeptal se jí Marco, když ji dohnali. Dea jim neodpověděla a šla za velitelem. Ten čekal na stejném místě, kde ho Dea včera nechala. Šlo na něm vidět, jak je rád, že je tu opět. Trochu mu to však kazil její doprovod. Zkoumavým pohledem si je změřil. Hmm tihle dva nejsou pro mě žádná konkurence. Dea přesně věděla na co myslí.

„Roberto ráda ti představuji Marca a tenhle otrava je Federico," přestavila je a poodešla kousek dál od nich, aby neviděli, jak se jim směje.

„Rád vás poznávám, aspoň nás na ten hon bude víc," Roberto se na oba samolibě usmál. Federicovi byl jedno, ale Marco se na něj zamračil.

„Máš už nějaké informace, kde se schovává," zeptala se Dea. Roberto mladý velitel se na ni podíval s velkým zájmem. Oba dva se na sebe usmívali a Marco se mračil čím dál víc. Federico se konečně začal bavit. Bavilo ho pozorovat Marca, když Dea mluvila s jiným mužem a smála se na něj.

„Ne, ale tušíme, kdo bude její další oběť," řekl a zavedl je do jednoho z domů poblíž. Tam v jedné místnosti byla zařízená pracovna. Dea přešla k jednomu z křesel a svalila se do něj. Roberto ji s pobavením sledoval. To se moc nelíbilo Marcovi.

„Tak kdo je ta oběť?" zeptal se Federico. Tahle věc začala zajímat i Deu. Roberto se pousmál a hledal papír s napsaným jménem muže. Na jeho stole leželo spoustu dokumentů a různých hlášeních.

„Jeden bankéř z banky Pazziu. Stejný hajzl, jako ten poslední. Dost často chodí do jednoho nevěstince. Nejzranitelnější je, když se vrací zpátky domů."

„Jak jste mohli zjistit, že je to on?" zeptal se Marco s podrážděním v hlase. Federico se na něj podíval a bylo mu jasný, co ho mohlo naštvat. Tahle situace se mu začala líbit čím dál víc. Jeho pobavení neušlo Dee, ale nechala to být. Je lepší, když bude mít Federico dobrou náladu.

„Má pravdu, jak si můžeš být jistý, že je to on," řekla Dea a podívala se na Roberta se svým lišáckým úsměvem.

„Snadno. Ti dva se znali a naše oběť měla od něj vzkaz," odpověděl a podal jí vzkaz ve kterém bylo napsáno:

Musíme vše uspíšit. Dostal jsem zprávu o tom, že se blíží. Není moc času.

Po tom, co si všichni přečetli dopis vytáhl Roberto mapu a začali plánovat past. Všichni tři muži se nakláněli nad mapou a řešili umístění jednotlivých vojáků. Dea seděla stále v křesle a pozorovala je.

Náhle měla však pocit, že ji někdo sleduje. Podívala se ke stolu, ale všichni se dívali do mapy a diskutovali. Dea přešla ke dveřím, ale nikdo tam nebyl. Pak přešla k oknu a tam uviděla postavu, která stála na protější střeše. Než mohla kluky upozornit byla ta postava pryč.