Život je boj

Začátek nového života

Ahoj jmenuji se Lisa jsem normální holka která se snaží žít normální život...tedy až do té doby co se mi stala autonehoda (v autě byl taky taťka ale tomu se naštěstí nic nestalo)... je to asi týden a já pořád nemůžu pochopit že už nikdy nebudu chodit :( Teprve před dvěma dny mi to oznámil doktor... jsem v šoku...
,,Ahoj jak ti je zlato" zeptala se mě mamka když mě došli s taťkou navštívit. Mé odpovědi se však nedočkali...jak by mi asi sakra mělo být když už nikdy nebudu chodit pomyslela jsem si...Když mě pustili domů myslela jsem že bude vše stejné ,ale mílila jsem se...rodiče si mě začali vic vším a pomahat mi (to by se mi líbilo) ale ve škole je to hrůza... všichni se mi smějí že jsem bez noh a i moje nejlepší kamarádky jsou proti mě... teď sedím na záchodě a snažím se nebulet ale bohužel to nejde... zvoní a já už musím na hodinu. Jenže moje oči jsou opuchlé, rudé a řasenka roztečená po obličeji... honem si obličej umiju a snažím se s vozíkem co nejrychleji rozjet abych stihla hodinu... v tom do mě a mého vozíku někdo vrazí...učebnice se mi rozletí všude po chodbě... když se podívám kdo do mě vrazil zjistím že je to kluk...nikdy sem ho na naší škole neviděla asi bude nový... čekala jsem že se mi začne smát jako ostatni ale jeho reakce byla jiná... ,,ehm promiň, nechtěl jsem, si vpořádku?" podal mi učebnice ze země...a mě se zatajil dech...nic sem ze sebe už nevyslovila jen to že jsem vpohodě...

Byl tak krásný...oči zářivě modré, vlasy měl blonďaté a pleť krásně opálenou...