Život je boj

2. část - Žeby láska?

Po chvíli mlčení se mě zeptal jak se jmenuji a představil se mi...,, já jsem David a akorád tady hledám ředitelnu abych se tu ohlásil že sem nový, nevíš kde je?“ já se taky představila a poradila mu kde najde ředitelnu...pak si každý šel po svém (tedy já spíš jela na vozíku ale on šel)...

Když jsem odpoledne jela na cvičení s nohami tak sem dostala dobrou zprávu...je tu naděje že budu zase chodit...byla sem moooc rada...!!!

Druhy den ve škole nám učitelka Hihňalová představila Davida... já byla z něho uplně mimo... Stal se mi i menší trapas...byla sem z něj tak mimo že když se mě zeptal jestli si muže sednout ke mě tak jsem mu neodpověděla a jen na něj zírala... díky bohu mě učitelka okřikla, já se vzpamatovala a s omluvou jsem mu řekla...,,jasně že si můžeš sednout, promiň"... to bylo jediné co jsem ze sebe v ten moment dokázala vyslovit...

O přestávce se mě zeptal jestli bych ho neprovedla po našem malinkém městě, protože to tu nezná, teprve včera se přistěhovali...

A co já na to?  samozřejmě souhlasila akorad jsme se domluvili až na 5h kvůli mému cvičení (které mam každý den)...

Po poslední hodině za mnou došel, mrkl na mě a s úsměvem řekl: ,,tak v 5 Liso jo?“  já jen stydlivě odpověděla ,,Ano,,...

Když jsem dojela domu ze cvičení mamka se divila kam jdu protože jsem poslední dobou nikam nechodila. Naštěstí mamka to už nějak neřešila a jen řekla ať jsem v 9h doma...
Tak jsem tedy vyrazila. Dali jsme si sraz na naměstí u kašny. David na mě už čekal. Já dojela asi s desetiminutovím zpožděním, ale Davidovi to nevadilo...

Pokračovaní přiště...