Život je boj

9. část - Překvapení

Je ráno a já jsem se teď vzbudila. David ještě spí a tak se půjdu osprchovat. Když vycházím z Davidová pokoje najednou vidím Alexe. Otočím se a chci se honem vrátit zpět k Davidovi. Ale Alex najednou řekne: ,,Ehm...Liso? Moc se ti omlouvám za včerejšek.... Přemýšlel jsem o tom a pochopil jsem že miluješ Davida a on tebe... Já tě mám sice moc rád ale pochopil jsem to. A opravdu se ti ještě jednou omlouvám." Alex domluvil a já o tom začala přemýšlet...Po chvíli sem se tedy rozhodla otočit a odpovědět: ,,Dobře chápu, děkuji že ses mi omluvil....Ale jestli ti odpustím to si musím ještě promyslet, protože na to co se stalo nikdy nezapomenu! " Alex jakoby to pochopil a řekl: ,,dobře, chápu to Liso, tak mi pak dej vědět až mi odpustíš." Pak ode mě uslyšel pouhé OK a pak jsme si šli oba po svém.

Po sprše jsem došla zpět k Davidovi, který už nespal. Byl rád že sem ještě neodešla domů. Myslel si že když jsem nebyla v pokoji že jsem už doma. Tomu jsme se oba zasmáli. Chvíli na mě civěl jakoby spadl z višně a tak jsme se chtěla zeptat co mu je, ale hned mi to došlo. Vždyť já jsem tu jen v ručníku, proto jsem řekla že se jdu převléct a hned dojdu. To Davida protrhlo z civění na mě....

Když jsem se převlékla a došla zpět, tak jsem mu řekla o dnešní rozhovoru s Alexem. David byl překvapen ale zároveň rudnul vzteky, když si na to vše vzpomněl. Ještě jsme to chvíli řešili a pak jsem se zbalila a chtěla jít domů.

David mě zavezl až k nám. Když jsme zesedli z motorky David mě políbil. Ale nebylo to jen takové krátké políbení, my tam tak stáli asi půl hodiny a pořád jsme se líbali. Bylo to krásné. Nic hezčího jsem nezažila.

Po dlouhém rozloučeni jsme se nakonec rozhodly že budeme ještě spolu a šli jsme k nám. Původně jsme to neměli v úmyslu ale překecala jsem Davida a nakonec jsme se ocitli u mě v pokoji.

,,Tak co, jak se ti tu líbi?" zasmála jsem se. ,,Je to tu moc pěkné" odpověděl David. ,,Můžeme jít klidně do obýváku na telku jestli chceš, rodiče stejnak nejsou doma." Zeptala jsem se ho. On souhlasil a tak jsme se šli podívat na nějaký film.

Pak jsme vybrali jeden romantický film a usadili jsme se na pohovku. Místo toho aby jsme se dívali tak jsme se spíš líbali...Bylo to tak romantické u toho filmu....Když film skončil došlo nám že si z něj vlastně vůbec nic nepamatujeme. Ale to nám v tu chvíli bylo jedno.

Byla už doba oběda a já nabídla Davidovi ať poobědvá u nás...David tedy souhlasil a já nám udělala špagety. Když jsme jedli David vzal jednu špagetu a dal mi ji do pusi a druhý konec si dal sobě. Oba jsme ji jedli až jsme došli k našim ústům a políbili se. Tahle Davidová hra se mi líbila tak jsme v ní ještě pokračovali. Když jsme už špagety snědli David řekl že už bude muset jít. Tak jsme s rozloučili. A David odjel na své motorce domů.

Já se rozhodla že půjdu do nákupního centra kde pracuje moje mamka a stavím se u ní. Mamka pracuje v jednom obchůdku s oblečením a tak se tam můžu zrovna po nějakém tom novém kousků oblečení podívat. Tak jsme se oblékla, zamkla dům a šla jsem.

Když jsem procházela parkem někdo do mě vrazil... ,,Au" zakřičela jsem když jsme spadla na zem. ,,Promiňte já jsem nechtěla" uslyšela jsem známí hlas. Když jsem se tedy podívala kdo do mě vlastně vrazil zjistila jsem že je to moje kamarádka z města kde jsme dřív bydlela.

,,Liso!? Proboha co tu děláš, tak ráda tě vidím." Křičela Lucka a podala mi ruku abych se zvedla ze země. ,,Bože Luci, co ty tu děláš? Já tu bydlim." Zasmála jsem se. Lucka jen odpověděla že je tu s rodiči kvůli jednomu domu, protože se sem stěhují. Byli jsme z toho úplně šťastné, protože jsme se dlouho neviděli vlasně od té doby co jsem se sem přestěhovala já. Byli jsme nejlepší kamarádky, ale pak jsem musela odjet. Bylo to pro nás strašné ale nakonec je Lucka tu....To je tak supeeer.

Lucka navrhla ať jdem někam na kávu a pokecáme si ... Tak jsme šly. ,,A Luci? Nebudou tě hledat rodiče?" Ptala jsem se. ,,Ne neboj, oni teď stěhují věci do domu, já jsem se na to nemohla dívat protože ty věci mi připomínali naše město tak jsem se šla projit. Ale teď když vím že si tu ty tak jsem tu vlastně i radši než tam. Od té doby co jste se přestěhovali jsem si nenašla nikoho kdo by byl tak skvělí jako ty." Já jsme ji pak řekla že to mám s kamarády taky špatné ale že mám Davida, taky jsem ji pověděla že jsem byla půl roku na vozíku. Lucka z toho všeho byla úplně překvapená. ,,Ty jo...Tak ty máš kluka jo?" Ptala se...,,No mám" smála jsem se... Pak jsme si ještě povídaly...Taky jsem zjistila že Lucka bude chodit k nám do třídy, což mě moc potěšilo. Jupí mám tu zpět svou nejlepší kamarádku ...Jsem tak šťastná.

Lucce už volala mamka že má dojít do nového domu. Tak jsem ji doprovodila a pozdravila jsme se s jejími rodiči. Ti z toho byli taky překvapení, ale byli rádi, že už nejí Lucka smutná ze změny bydliště.

S Luckou jsem se tedy rozloučila a domluvili jsme se že zítra půjdem spolu do školy a já ji vše ve škole ukážu...Pak jsem se vidala za mamkou. Mamka byla taky překvapena že je tu Lucka. Bylo vidět že je ráda že tu budu mít kamarádku...

Pokračování příště...