Život je boj

4.část - Nejšťasnější člověk

Když jsme dojeli domů hned jsem šla za taťkou a pověděla mu že už chodím. Taťka byl neskutečně rád. Hned jsme to celá rodina oslavili.

Bála jsem se dojíd do školy už jako normální člověk...ale na druhou stranu jsem se těšila až to povím Davidovi.

Když jsem došla do školy všichni se divili...a David? Ten byl strašně šťastný když mě takhle viděl. Doběhl za mnou a obejmul mě...to už všichni ze třídy vykulili oči a s otevřenou pusou se nezmohli ani na jediné slovo...bylo to trochu nepříjemné ale nakonec zazvonilo a všichni šli do lavic...když do třídy vstoupil učitel Treska hned si mě všiml a říkal: ,,Liso! Tak rád tě vidím zpět na nohou...Drž se.“ (mimochodem jsem jeho oblíbenkyně, takže bylo vidět že je z toho velice natšený ) Ale celá třída neobvykle mlčela.

Jak hodina skončila došla za mnou moje bývalá kamarádka Sarah. Začala se mi omlouvat za urážky co na mě použila, že se se mnou přestala bavit a že by to chtěla napravit... já její omluvu chtěla přijmout, přišlo mi že to myslí vážně, ale do toho vkročil David... ,,pojď Liso, ona ti za to nestojí...když ti bylo nejhůř nebyla tu s tebou... a ještě byla proti tobě a najednou když dojdeš do školy bez vozíku už se ti omlouvá...co je to za kamarádku?“  Po Davidovích slovech Sarah nic neřekla a vlastně ani já....David mě chytil za ruku a táhl mě od Sarah...Ja si to mezitím uvědomila...vždyť David má pravdu!

A tak jsme šli ruku v ruce po chodbě...

Když den ve škole skončil David mě pozval na rande...

Došla jsem domů osprchovala jsem se a oblekla se do tílka a kraťasů (venku je totiž velmi teplo) potom jsem si učesala drdol a navoněla jsem se voňavkou Chloé ... už mi jen stačilo říct: ,,Mami jdu ven, zavoláme si v kolik dojdu jo?“ z kuchyně se ozvalo: ,,Ano Liso, buď opatrná“.

David na mě už čekal před domem...šli jsme na zmrzlinu a potom mě David vzal do parku kde mě čekalo překvapení. Na louce pod stromem byla rozdělaná deka a na ní spoustu dobrot a limonáda.... vykoktala jsem ze sebe jen pouhé:,, Tos nachystal ty?“ David řekl: ,,Jo, musíme oslavit že už si na nohou. “  Tak jsme si tedy sedli a povídali jsme si... Když se už stmívalo rozhodli jsme se jít domů....mamce sem volat nemusela protože bylo ještě málo hodin...

David mě doprovodil až k domu. Poděkovala jsem mu za super strávené odpoledne...a David mi řekl: ,,Liso není vůbec za co, udělal jsem to rád protože se mi líbíš a je mi jedno jestli si byla na vozíku nebo ne prostě tě mam rád takovou jaká jsi. “ Já jsem z toho byla dost překvapená ale na druhou stranu jsem byla strašně ráda ,protože se mi David líbil už od prvního dne setkání. Takže jsem jen vykoktala: ,,Davide mě se taky líbíš a mám tě moc ráda a díky za vše co pro mě děláš a že jsi tu vždy pro mě“. Když jsem to dořekla David se jen malinko pousmal a přiblížil se ke mě a políbil mě....musela jsem zrudnout jako rajče, naštěstí bylo už šero a nic doufám nešlo vidět.

Ale jedno vím jistě, Miluji Davida!

Pokračování příště ❤