Život je boj

7.část - Sobota

Když jsem se ráno probudila vzpoměla jsem si zase na Alexe... pořád mi vrtalo hlavou co to včera mělo znamenat, když vtom mi napsal David. Ahoj Liso dojdi dnes k nám, rodiče a bratr jdou na jeden rodinný večírek u tety. Dnešní večer bude jen náš. Budu čekat. S láskou tajný ctitel. Když jsem zprávu dočetla nepřipadalo mi jako kdyby to psal David, ale bylo to z jeho mobilu tak jsem to neřesila...

Mamka mi zadala pár prací co jsem za dnešek měla udělat, nachystala mi i taťkovy oběd a odjela do práce... taťka šel něco zpravovat na autě a já se chystala umýt schody, vyžehlit oprané prádlo a uklidit si pokoj.

Vše jsem už měla hotovo, byla zrovna doba oběda a tak jsme s taťkou poobědvali vynikající svíčkovou ,kterou nám připravila mamka. O nádobí se postaral taťka a já měla čas na vyvenčení mojí Selen (to je můj pes). Když jsem se s ní procházela po parku potkala jsem učitele Tresku, byl rád že mě vidí a dal se se mnou do řeči. ,,To je tvůj pejsek?" vyptával se s úsměvem. ,,Ano pane učiteli, jmenuje se Selen" řekla jsem. Treska jen přikývl a s úsměvem ji pohladil. Chvíli jsme si ještě povídali....potom jsem si šla pujčit nějaké knihy do knihovny. Selen jsem musela nechat uvázanou před knihovnou. Podle mučednického výrazu nebyla moc šťastná ,ale do knihovny jsem ji vzít nemohla. ,,Sel zústaň tu hned jsem zpět" přikázala jsem a vstoupila jsem dovnitř. Miluji tu vůni knih a prostě celé knihovny...pujčila jsem si pár knih a jak sem slíbila byla jsem hned u Sel. Ta poskakovala radostí.

Ještě jsme se se Selen procházeli, než jsme se nakonec rozhodli, že už pujdeme domů.

Už je dost hodin pomyslela jsem si když jsem se chystala k Davidovi. Budu už muset jít. Doma jsem se rozloučila a šla jsem. Ve městě bylo ještě velmi rušno na sedmou hodinu večer, obvykle v tuto hodinu už bývá město klidné a míň pohyblivé.

Konečně jsem došla k Davidovému domu, stojím u dveří a čekám až mi někdo otevře...

Když se dveře otevřeli stál v nich Alex. ,,Ahoj Liso pojď dál" vyzval mě. Je mi trochu divné že David říkal že bratr nebude doma, ale asi ještě neodjeli a David určitě čeká vevnitř. Alex mi sundal budnu a řekl ať si jdu sednout do obýváku. Ale David tam není. Tak teď jsem z toho úplně mimo. ,,Alexi? Kde je David?" zeptala jsem se. Alex se jen trošku pousmál a sedl si ke mě na sedačku. ,,Ehm...Liso..on je na tom rodiném večírku, psal jsem ti to" V tu chvíli mi to došlo...ten tajný ctitel přes Davidův mobil nebyl David ale ALEX. Proboha...co teď budu dělat pomyslela jsem si.

Když jsem si vše dala do souvislosti a vybavila si včerejší rozhovor s Alexem, hned mi to všechno do sebe začalo zapadat. Sebrala jsem si kabelku a rychle šla ke vchodovím dveřím abych honem zmizela ... v tom tam doběhl Alex a opřel se o dveře. ,,Liso neblbni, chci tě jen víc poznat. Zůstaň tu" nevěděla jsem co mám dělat ale vlastně jsem neměla na vybranou. Dveře byli zateraseny Alexem. Tak jsem mu tedy vynadala ať tohle už nikdy neděla a řekla že chvilku zůstanu...

Alexovi ani nevadili ty nadávky, byl rád že jsem tu zůstala. Šel do kuchyně a donesl šampaňské. Já se k alkoholu moc neměla,, Ehm...ja to nemůžu je mi patnáct". Alex se zasmál a podal mi skleničku. ,,Neboj je to jen šampaňské a na naše seznámení si musíme připít". Tak jsem si oba připili a povídali jsme si. Když jsem se podívala na hodiny zjistila jsem že už je jedenáct a tak jsem se chtěla zvednout že už pujdu, když v tom mě Alex stáhl zpět na sedačku ale rovnou mu do náruče. ,,Kampak jdeš ty moje princezno"'smál se a držel mě strašně pevně. Chtěla jsem se mu vysmeknout ale nějak to nešlo... ,,Alexi pusť mě, to už není srnda, musím domů" zaúpěla jsem.

Alex mě ale stále držel... naklonil se ke mě a políbil mě. V tu chvíli jsem se chtěla od něj odtrhnout ale nešlo to a tak jsem ho kousla do rtu...Alexe to bolelo a tak mě pustil ...ja se mu vysmekla z náruče, pobrala jsem věci a rychle zmizela. Po cestě domů jsem zavolal Davidovi.

Ahoj lásko copak potřebuješ? Ozvalo se z telefonu. V tu chvíli jsem se rozbulela. Copak se stalo? Liso? Kde jsi hned za tebou jedu! Jsem velmi ráda že jsem ze sebe vykoktala kde se nacházím.

,,Davide" zakřičela jsem když jsem ho uviděla zesedat z motorky. Rozběhli jsme se za sebou. David mě chytil do náruče. Byla jsem tak ráda že jsem už u něj v bezpečí. Políbil mě a honem chtěl vědět co se stalo...

Pokračování příště :)