Bylo to krásné místo a zároveň tak obyčejné. Věděla, že to musí být sen. Buďto blouzní, nebo skutečně zemřela a tohle je nebe, kde je teplo a kde jsou peřiny.
Ráj.
Zhluboka se nadechla, bylo to najednou tak lehké, nesípala a ani její plíce neprotestovaly. Jen to pořád trochu bolelo, avšak oproti bolestem, co zažívala každý den, to nic nebylo.
Mezi prsty pak pevně svírala lem bělostného povlečení, zatímco se nacházela ve stavu někde mezi spánkem a bděním.
Ale ta ruka, co se dotkla její tváře, ať už se nacházela její mysl kdekoli a byla až příliš vyčerpaná, ji dokonale probrala.
Byla ledová.
Nepřirozeně ledová.
ČTEŠ
COLD | kms ✔
FanfictionZima se ti dostane pod kůži. A pak už s ní nemáš sílu více bojovat. Poddáš se.
